Znáte Thomayerovu nemocnici v Praze–Krči nebo palác Avion, dnes sídlo knihkupectví Luxor, na Václavském náměstí? Co je moderní architektura, ukázal Čáslavi poprvé jejich autor, architekt Bohumír Kozák. Ač fakticky rodák z Velké Lhoty u Dačic, od raného dětství vyrůstal v Čáslavi jako syn místního evangelického faráře Dr. Františka Kozáka a v dospělosti tu zanechal soubor šesti jedinečných architektonických děl. Nemějte proto Čáslavi za zlé, že si chce svého Bohumíra přivlastnit nadobro.
O architektovi 
* 4. prosince 1885, Velká Lhota u Dačic
† 1. dubna 1978, Praha
adresa rodného domu:
Jana Karafiáta 159/16, Čáslav
(stará fara – již zbořena)
GPS: 49.9093383N, 15.3899839E
stezka: II03 Rodáci 1
kód: II03-05
text: Kristýna Svobodová,
spolupráce: Radka Neumanová,
Klára Fidlerová
ilustrace: Nora Procházková
BOHUMÍR KOZÁK —— LETMO
Architekta Bohumíra Kozáka s Čáslaví svazovalo rodinné pouto a dětství prožité na zdejší evangelické faře. Díky tomu ve městě najdeme pěkný soubor jeho šesti děl. První, menší realizací byl pomník Matouše Ulického následovaný návrhem interiéru Žižkovy síně na radnici. Budova Žižkova (Husova) sboru se stavěla v letech 1924-1926. Ač se jedná o stavbu (záměrně) vizuálně prostou zvenčí, v interiéru nás uchvátí elegantní tvarování železobetonové konstrukce. Na této stavbě byla použita první plochá střecha ve městě a také žlutý keramický obklad, který architekt s oblibou používal, a to například i na paláci Avion na Václavském náměstí či Vyšší hospodářské škole v Čáslavi (1925-1926).
V roce 1928 realizoval budovu místní evangelické fary, která je svým výrazem velmi blízká jeho vlastní vile ve Střešovicích, a jeho posledním čáslavským dílem byl poměrně konzervativní návrh Pickovy vily. V té době už totiž realizoval i výrazné, funkcionalistické budovy. Nový styl měl v jeho rukou velmi vytříbenou podobu. Kromě činžovních domů a paláců v centru Prahy se nezalekl ani větších měřítek — je totiž autorem ve své době ojedinělého komplexu Masarykových domů (nynější Thomayerovy nemocnice) či návrhu z konce 30. let 20. století na přemostění Nuselského údolí, jehož uskutečnění zastavila 2. světová válka. Současný Nuselský most z přelomu 60. a 70. let se od Kozákova originálního návrhu téměř neliší.
Rád se věnoval i svým velkým zálibám – kresbě a akvarelu – a v letech 1963-1976 byl předsedou Klubu Za starou Prahu.
...rodný dům B. Kozáka (stará fara)...
...okno Husova sboru...
...hlavice pomníku M. Ulického...
II03-05_kozák_square2.jpg
BOHUMÍR KOZÁK —— VZLETNĚ
Znáte Thomayerovu nemocnici v Praze–Krči nebo palác Avion, dnes sídlo knihkupectví Luxor, na Václavském náměstí? Co je moderní architektura, ukázal Čáslavi poprvé jejich autor, architekt Bohumír Kozák. Ač fakticky rodák z Velké Lhoty u Dačic, od raného dětství vyrůstal v Čáslavi jako syn místního evangelického faráře Dr. Františka Kozáka a v dospělosti tu zanechal soubor šesti jedinečných architektonických děl. Nemějte proto Čáslavi za zlé, že si chce svého Bohumíra přivlastnit nadobro.
Forma následuje funkci...
Bohumír Kozák se učil od nejlepších, za své vynikající vzdělání vděčil zejména Josefu Schulzovi, který navrhl například budovu Národního muzea či přístavbu Národního divadla v Praze. Mladému architektovi poskytl praxi též Osvald Polívka, autor jedné z nejvýstavnějších secesních budov v Čechách, Obecního domu v Praze. Kozák nejprve reagoval na doznívající proud geometrické secese a rondokubismu, ovšem velmi rychle se dopracoval ke zjednodušené čisté architektonické formě. To ho brzy přivedlo k vysoce kultivovanému funkcionalismu, tehdy novému modernímu architektonickému stylu, který v našem prostředí krystalizoval ve 20. a 30. letech 20. století. Oproti předešlým směrům kladl tento styl důraz na funkčnost staveb, dosavadní dekorativní pojetí fasády šlo stranou. Jako správný funkcionalista byl Kozák přesvědčen, že naplní-li funkci domu, musí tím vyniknout i jeho přirozená architektonická krása.
Jedinečný soubor čáslavských staveb
Za svého profesně plodného života vyprojektoval bezpočet veřejných i soukromých staveb. Podle jeho plánů vzniklo především po celé Praze mnoho činžovních domů a vil, včetně těch luxusních na Vinohradech, Smíchově a v Holešovicích. S Čáslaví ho svazovalo rodinné pouto a dětství, které tu prožil v duchovním prostředí evangelické rodiny. Ve svých téměř čtyřiceti letech zde uskutečnil právě pro tuto církev první menší realizaci, a sice pomník Matouše Ulického. Pomník, stojící paradoxně vedle katolického chrámu, navrhl jako čistá stereometrická tělesa kladená na sebe, tvary podstavce a hlavice sloupu odkazují ještě ke kubismu. Poskytl tak službu nejen městu, ale i svému otci. Ve stejné době pracoval i na tématu pro Čáslav tak důležitém, na návrhu interiéru Žižkovy síně na radnici.
Vztah Bohumíra Kozáka k církvi dokládá množství církevních sborů, jež vytvořil zejména pro nově založenou Církev československou husitskou (Poděbrady, Prostějov, Zruč nad Sázavou a samozřejmě Čáslav). V meziválečném období rostly totiž nové modlitebny na našem území jako houby po dešti. V prostředí měst jsou snadno rozpoznatelné podle asketického výrazu, čistých a jasně komponovaných hmot. Vzhledem k tomu, že církve měly omezené finanční prostředky, bylo potřeba stavět úsporně a účelně. Proto měl v tomto prostředí nový styl zakládající si na tezi „forma sleduje funkci” patřičnou odezvu.
Budovu Žižkova sboru Církve československé husitské v Čáslavi realizoval architekt Kozák v letech 1924-1926. O tom, že mu na této stavbě velice záleželo, svědčí několik variant návrhu i jeho vlastní slova: „Vždyť se jedná tu o úpravu bezprostředního okolí místa, kde jsem vyrostl.“ Ve výsledné podobě uplatnil funkcionalistické principy, funkčně zařízený interiér včetně sociálního zařízení, které nebylo v kostelech a modlitebnách standardem, fasádu okleštěnou od jakékoli výzdoby a mimo jiné plochou střechu, která byla v Čáslavi úplně první. V přízemí aplikoval svůj oblíbený světle žlutý keramický obklad, který použil třeba i na Thomayerově nemocnici v Praze a Vyšší hospodářské škole v Čáslavi (1925-1926). Tehdejší hospodářskou, dnešní Střední zemědělskou školu pojal rovněž v duchu funkcionalistických zásad a současně v souladu s klasicistní tradicí, která se zde projevuje v palácovém půdorysu a v sochařské výzdobě v průčelí.
Po smrti otce roku 1926 působil v Čáslavi už jen několik let. V roce 1928 ještě realizoval pro „domácí” církev evangelickou faru. V umírněném duchu se nese jeho konzervativní návrh Pickovy vily se sloupovým portikem z téhož roku. Ten byl s největší pravděpodobností ovlivněn požadavky stavebníka Dr. Ing. Pavla Picka, a tudíž stále živým konzervativismem obyvatel regionálních měst. Ve stejné době totiž spolu se srbským architektem Nikolou Dobrovičem v Praze stavěl polyfunkční funkcionalistický palác Avion s kavárnou Luxor, kde už použil prvek pro funkcionalismus typický – horizontální pásové okno. Kozákovy stavby v Čáslavi sice nebyly tak progresivní jako jeho současné realizace pro Prahu, na druhou stranu tento fakt určovali spíše stavebníci, vkus a prostředí než architekt samotný.
Kromě činžovních domů, vil a kostelů...
Bohumír Kozák převážnou část života zasvětil projektům pro hlavní město, kde žil. Věnoval se i urbanismu a řešení pražské dopravy. Na konci 30. let 20. století navrhl přemostění Nuselského údolí, jehož uskutečnění zastavila druhá světová válka. Současný Nuselský most z přelomu 60. a 70. let, který patří mezi nejdelší v Evropě, se téměř neliší od architektova originálního návrhu.
S postupujícím věkem se Kozák věnoval svým zálibám, a to kresbě a akvarelu. Velmi činný byl i v otázce ochrany kulturních památek. V letech 1963-1976 byl předsedou Klubu za starou Prahu. Zasazoval se o záchranu těch pražských například tím, že odmítal tunel vedoucí skrz Malou Stranu a prosazoval místo něj tunel Strahovský. Spolupracoval též na záchraně Emauzského kláštera zničeného po bombardování za druhé světové války. Ilustroval i řadu knih... Architekt na cestách, Mluva pražské architektury, Poklady pražské architektury a řady dalších.
Ing. arch. Bohumír Kozák zemřel v úctyhodném věku 92 let.
Více si k realizacím pana architekta a práci jeho rodičů můžete přečíst na dalších letoulkách:
ARCHITEKTURA 2 ⟶ POMNÍK MATOUŠE ULICKÉHO 1924
ARCHITEKTURA 2 ⟶ HUSŮV SBOR 1926
ARCHITEKTURA 2 ⟶ EVANGELICKÝ KOSTEL 1869 *
ZMIZELÁ 1 ⟶ HUSŮV ASYL
* info o evangelické faře
Vzpomínky
Střípky vzpomínek na mého dědečeka Ing. arch. Bohumíra Kozáka
Jsem nejmladší ze tří vnuček Ing. arch Bohumíra Kozáka. Zatímco dvě starší vnučky, dcery mé tety, tatínkovy starší sestry, žijí v Praze, v místě, kde dědeček prožil velkou většinu svého plodného života, moje životní osudy mě zavedly do Čáslavi. Dne 20. 3. 2023 zapsala Jana Bauerová, roz. Kozáková
V autě s prezidentem Masarykem
Snad nejrozsáhlejší realizací Ing. arch. Bohumíra Kozáka je nynější Thomayerova nemocnice v Praze-Krči, tehdejší Masarykovy domovy, vystavěné za první republiky za úctyhodně krátkou dobu (1926-28) na ploše 33 hektarů. Komplex 21 budov s vlastní infrastrukturou vznikl jako azyl pro chudé, sirotky a nevyléčitelně nemocné. Ve své době to byl jeden z nejpokrokovějších a nejrozsáhlejších projektů tohoto typu v Evropě. Slavnostního otevření se účastnil i sám pan prezident T. G. Masaryk, na jehož počest byly domovy pojmenovány. Cestou na zmíněnou slavnost se ptal svého pobočníka: „Kdo je ten mladíček, který tu s námi v autě cestuje?“ Odpověď zněla: „To je pan architekt, pane prezidente, ten to tady celé projektoval.“
Naše Dráža
Tak říkal Bohumír Kozák své manželce Drahomíře, rozené Havelkové, kterou si do Prahy přivedl právě z Čáslavska. Pocházela z evangelického rodu rolníků, kteří na Čáslavsku hospodařili, a kteří za své úspěchy vděčili nejen svému pokrokovému smýšlení (např. ve velkém pěstovali kmín), ale také své píli. Nesmírná pracovitost byla vlastní oběma manželům, byli k ní od dětství vedeni, zejména příkladem svých rodičů. Bohumír, původně křtěný Božimír a po domácku zvaný Bóža, po celý život moc dobře věděl a oceňoval, že „naše Dráža“ na sebe vzala tíhu všedního dne, aby se on mohl věnovat svému dílu.
Architekt na cestách
Tak se jmenuje soubor kreseb a akvarelů postupně vznikajících během domácích i zahraničních cest mladého architekta, který potřeboval na vlastní oči spatřit a do skicáře zachytit nejen aténskou Akropoli či Ponte Veccio ve Florencii, ale i krytý dřevěný mostek v Unčíně na Vysočině, pod nímž na potoce plavou husy, nebo náves slovenské dědiny. Cestoval vlakem. Zavazadla tehdy pomáhali nosit různí poslíčci. Jednou se mu jeho cestovní zavazadlo zdálo příliš těžké, a když je otevřel, namísto kreslířského a malířského náčiní v něm nalezl činky a různé posilovací pomůcky. Záměna se naštěstí brzy vysvětlila a napravila, ale architekt Bohumír Kozák se rád bavil představou, jak překvapený byl proslulý zápasník Gustav Frištenský, když v kufru objevil malířovy „barvičky“.
Jako dýchání
Kreslení bylo pro Bohumíra Kozáka asi tak přirozené jako dýchání. Provázelo ho nejen studentskými léty, kdy začaly jeho cesty za poznáváním architektonických památek Evropy, ale celým jeho životem až do pokročilého věku. Jeho nejmladší vnučka vzpomíná na rodinné výlety autem po regionálních památkách: „Zastavili jsme tam, kde to bylo pro dědečka zajímavé. Tatínek vyndal z auta kempingovou rozkládací židli, dědeček na ni usedl a začal kreslit do skicáře. Zvědavě jsem mu nakukovala přes rameno – například na náměstí v Novém Městě nad Metují, kde kresbou zachycoval renesanční průčelí s tzv. vlaštovčími ocásky. Dědečkovi bylo tehdy devadesát let, mně deset. Jindy jsme měli namířeno do Orlických hor, ale když jsme cestou míjeli nenápadný kostelík sv. Máří Magdaleny v Ledcích, kousek od Třebechovic, museli jsme zastavit a známá situace se opakovala. Obrázek s věnováním dodnes visí nad mým psacím stolem."
...Bohumír Kozák...
II03-05_kozák_square1.jpg
PORTRÉT
Čáslavské stopy
ARCHITEKT NA CESTÁCH
Prameny
- LESÁKOVÁ, Kristýna. Architekti Josef Skřivánek a Václav Svoboda, místní stavitelé v Čáslavi. Architektura první třetiny 20. století.
Praha : Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění, diplomová práce, 2010
