Pomník Matouše Ulického 1924

Kamenný pomník Matouše Ulického stojí v rohu Žižkova náměstí poblíž děkanského chrámu sv. Petra a Pavla. Dnes už němý svědek historie kdysi rozohnil nemalou část místních. Kdo byl Matouš Ulický a proč ve 20. letech 20. století vznikl tak silný protest proti uctění jeho památky?  >>>

O pomníku

adresa: nám. Jana Žižky z Trocnova,
Staré Město, Čáslav 

GPS: 49.9109033N, 15.3899761E  
typ objektu: pomník
stezka: A02 Architektura 2 (100-150 let)
kód objektu: A02-02

památková ochrana: 
kulturní památka rejst. č. ÚSKP 33628/2-967,
chráněno od 3. 5. 1958  
 

datace: 1924
architekt: Bohumír Kozák 
kamenosochař: Karel Borovička

 

 

Kamenný pomník Matouše Ulického stojí v rohu Žižkova náměstí poblíž děkanského chrámu sv. Petra a Pavla. Dnes už němý svědek historie kdysi rozohnil nemalou část místních. Kdo byl Matouš Ulický a proč ve 20. letech 20. století vznikl tak silný protest proti uctění jeho památky?

Matouš Ulický (?-1627) působil ve městě jako protestantský kněz a kázal zde víru povzoru Mistra Jana Husa. Patřil mezi představitele selského povstání na Čáslavsku. Vdobě rekatolizace byl v Čáslavi mučen a 11. září 1627 drasticky popravenPopravčí mu nejprve usekl ruku, hlavu a nakonec rozčtvrtil tělo. Jednotlivé části Ulického těla byly nabodnuty na pět kůlů stojících kolem popraviště a vystaveny zde pro výstrahu po celý rok. 

V den třístého výročí umučení tohoto kanovníka se ustanovil komitét pro postavení jeho pomníku. Mezi hlavní zastánce patřila evangelická církev. Proti jeho zbudování se však ve městě zvedla silná nevole, zejména pak mezi katolíky. Znovu se tak vznítila zdejší, postaletí živá rivalita mezi katolíky a protestanty. Bouřlivá kritika mířila především proti plánovanému umístění poblíž římskokatolického kostela sv. Petra a Pavla. Tuto situaci dokládá místní dobový tisk: „Zbožné babičky hubují a generální komando soptí. Proč? Protože jen oni mají právo stavět pomníky. (…) Vy babičky, poslyšte něco, co nevíte, něco hrozného. Uvnitř pod chórem je pomník husity. Tak, zlaté babičky, a teď už budete vědět, že pomník Ulického patří ke kostelu. Tak se upokojte, kostel nespadne.“ 

Návrh na Ulického pomník realizoval architekt Bohumír Kozák velmi minimalisticky. Osmiboký sloup s hlavicí v kubistickém duchu korunoval kalichem – symbolem husitství. Památník tak v symbolistní rovině evokuje pranýř jako místo hanby, ponížení a utrpení.

Provedení návrhu v lomovém pískovci bylo zadáno místnímu sochařskému mistru panu Borovičkovi. Závody pro uměleckoprůmyslové zpracování Praha – Franta Anýž zhotovily bronzové části pomníku. Drsný tesaný kámen tak kontrastuje s jemně zpracovanými kovovými prvky. Na pamětní desce pomníku čteme nápis: „Čáslavský kaplan pod obojí, obhájce ujařmeného lidu, mučedník za pravdu evangelia, pro klid Páně dvakrát mučen, ruka mu uťata a tělo rozčtvrceno."

Slavnostní odhalení se konalo v roce 1924. Slavnost doprovázel Husův chorál a proslov starosty z balkónu městské radnice ověnčeného girlandami.

Architekt Kozák navrhl i latinský dubový kříž s rukou a kalichem, který byl vztyčen roku 1922 na místě popraviště. Uťatá ruka Matouše Ulického byla vymodelována podle ruky Kozákova otce, čáslavského evangelického faráře Františka Kozáka. Tento kříž byl skácen roku 1961 vichřicí a nahrazen menším jednoduchým křížem. Roku 2009 byl pomník zrekonstruován.

Zajímavosti

Matouš Ulický podle Jaroslava Vrchlického aneb Krvák

             
            Náhle hlasem hromu
 
hejtman rozkazuje: Na skřipec s ním, braši, 
ztuha přivažte jej, nežli se nám splaší,  
snad mu na tom loži přece zacpem hubu. 
(…) 
             … Kat mu jazyk trhá,
do prachu jej v krvi pod nohy mu vrhá.
Ulický však dále krve horkým proudem 
blekotá: 

              Ó, pane, suď mne svojím soudem,
ať mne třeba plamen tvého pekla schvátí, 
dej, bych  aspoň  pánům, moh' tam -
přikládati. 

(úryvek ze Selských balad Jaroslava Vrchlického) 

Matouš Ulický podle Aloise Jiráska aneb Dusno, jež by se dalo krájet

Mučednická smrt a oběť Matouše Ulického poutala pozornost spisovatelů ještě o dvě stě padesát let později Alois Jirásek nás „ve svém románě Skály zavádí do jasného jitra dne 11. září 1627, kdy v starožitné Čáslavi bylo smutno a ticho. Ulice i náměstí byly liduprázdné. Ale jak zazněly polní trubky, mušketýři se shromáždili na náměstí, aby doprovodili s císařskými jezdci Matouše Ulického na popraviště. Tomu podivnému divadlu přihlíželi pan hrabě Michna z Vacínova i krajští hejtmané. Biřic znovu a znovu ohlašoval vinu odsouzencovu. Matouš Ulický se bránil jen prostými pevnými slovy: Lež to jest. Obyvatelé sledují okenicemi svých domů smutný průvod, který se ubírá Jeníkovskou ulicí ke stínadlům. Sestra Ulického, Eva, tam běží za město úvozovou polní cestou, ale Jirásek ji nenechává dojít až k nešťastnému jejímu bratrovi."

Pravda o Matouši Ulickém aneb Justiční vražda?

Matouš Ulický pocházel z Kostelce na Hané. Po přestěhování do Čáslavi se roku 1621 oženil, brzy ale jako kaplan podobojí musel odejít do emigrace. Po třech letech se do Čech tajně vrátil, aby navštívil svou nemocnou ženu. Ukrýval se v lesích u Krchleb, kde byl při pronásledování sedláckých rebelantů zatčen, odvezen do Čáslavi a zde vězněn, mučen a nakonec 11. září 1627 popraven. Nejstarší zprávy o Ulickém jsou zapsány v Historii o těžkých protivenstvích církve české od J. A. Komenského. Podle ní Matouš Ulický popíral svou účast na selském povstání a ani během natahování na skřipec neprozradil jediné jméno a nezřekl se své víry, k čemuž byl opakovaně vyzýván. Byla u něj sice nalezena rebelantská výzva, nebylo mu však dokázáno, že je jejím autorem. Historické bádání dává Komenského spisu za pravdu: Matouš Ulický byl kněz a kazatel, ale nikoli buřič, a byl tedy odsouzen neprávem.

Detaily

Prameny

  • LESÁKOVÁ, Kristýna. Architekti Josef Skřivánek a Václav Svoboda, místní stavitelé v Čáslavi. Architektura první třetiny 20. století.
    Praha : Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění, diplomová práce, 2010
  • MAREK, Milan. Čáslavsko v literatuře. Pardubice, 1958 
  • ŠKRDLE, Frant. Čáslav. Průvodce městem a okolím. Čáslav, 1935
  • NOVÁKOVÁ, Drahomíra. Čáslav: proměny města. Čáslav: Město Čáslav ve spolupráci s Městským muzeem a knihovnou,
    2013, ISBN 978-80-260-3823-8
  • VESELÝ, Josef. Toulky českou minulostí, 450. schůzka: Matouš, řečený Ulický, rebel. ČRo Dvojka, 2020
  • Národní památkový ústav, Památkový katalog, www.pamatkovykatalog.cz

Mapa


Kde pomník najdete?