Hotel Grand 1522/1814/1934/2015...

Hostinec U prince (Ferdinanda), někdy též U Králevice (Kraleviče), později Hotel Grand, pod těmito názvy znaly různé generace jeden z významných čáslavských hotelů. Kromě poskytování služeb ubytovacích a stravovacích, poskytnul i nedocenitelnou službu kulturnímu životu ve městě. Poprvé, když se v polovině 19. století stal prvním útočištěm místních ochotníků, a podruhé, když je ze svých prostor vypudil a „donutil" je postavit si vlastní divadlo, čtvrté nejstarší kamenné divadlo v Čechách.

Počátky domu sahají do roku 1522, kdy město zasáhl ničivý požár, při kterém Čáslav i s kostelem a radnicí prakticky lehla popelem. Jednopatrová stavba tak vznikla na půdorysu původně čtyř gotických parcel. V průběhu století prošel dům řadou přestaveb. V 19. století pak budova získala jednoduchou klasicistní fasádu s pásovou bosáží v přízemí. Hlavní vstup a současně vjezd byl situovaný uprostřed průčelí vyhlížejícího do náměstí. Středovou osu zdůrazňovala konstrukce balkónu v prvním patře, který byl na počátku 20. století odstraněn při secesní úpravě fasády Josefem Skřivánkem a nahrazen kovovou markýzou.

Od roku 1814 zde fungoval hostinec s ubytováním, k němuž se o něco později přistavěl společenský sál, sloužící především k pobavení místních obyvatel. Vedle činoherních ochotníků zde hrávali i loutkáři. Amatérští divadelníci byli natolik oblíbení, že všechna jejich představení byla prý pokaždé vyprodána. Konaly se zde i koncerty, z nichž nelze nezmínit vystoupení cikánské maďarské kapely v roce 1886. Poprvé v jejich podání v Čáslavi zazněla budoucí hymna Kde domov můj, avšak s ne právě valným úspěchem: „Jest nám nevolno, necítíme se doma a marně namáháme ucho navyknouti těmto nezvyklým tónům," posteskly si dobové noviny.

Výraznou úpravou prošel hotel U Kralevice za první republiky, kdy byl v roce 1934 přestavěn podle návrhu místního stavitele Václava Svobody v puristicko-funkcionalistickém duchu. Nová fasáda získala velké okenní otvory a byla očištěna od všech zdobných detailů. Při přestavbě byla budova navýšena o druhé odstoupené patro s terasou opatřenou jednoduchým kovovým zábradlím připomínajícím palubu zámořského parníku. Architekti tehdy značně obdivovali technické výdobytky moderní doby a jejich formy tak přejímali do svých staveb. Stavba zahrnovala vedle ubytovací kapacity i kavárnu, restauraci, přednáškový a společenský sál či centrální větrání. Tehdejší přejmenování hotelu na pompézní Grand-hotel Čáslav, podtržené nápisovým poutačem na nároží fasády, dodnes dýchá atmosférou moderního velkoměsta.

Postupně se „Grand" stal tím, čím si dle dobové reklamy přál být, „střediskem společenského života", jehož návštěva se mnohdy spojovala s výjimečnou událostí. Nicméně jeho kapacita časem přestala dostačovat, a protože ani sokolovna, která sloužila současně jako tělocvična, neumožňovala pojmout kýžené množství lidí, musel být v Hotelu Grand přistavěn druhý, větší společenský sál. To ovšem s ohledem na špatné geologické podmínky bývalého hradebního prostoru, na němž hotel stojí, nebylo vůbec jednoduché. Až v 80. letech 20. století tak vznikl projekt na dostavbu sálu v tzv. Akci Z, jíž se účastnili dobrovolníci z řad obyvatel města. Počet brigádnických hodin v jejím průběhu dosáhl počtu 45 192. Pracovali zde i středoškoláci či „četa důchodců", jak popisuje Pamětní kniha města Čáslavi.

Poslední celková rekonstrukce probíhala po roce 2015, kdy se do budovy vrátila restaurace a ubytovací služby. Nově byly pod taktovkou Lukáše Semeráda a Ondřeje Rychnovského upraveny interiéry a fasáda. Jinak poměrně citlivě střižený moderní kabát však ochudil hotel Grand o původní esprit daný prvorepublikovým „palubním můstkem".