Utajovaný policejní zásah
Z paměti dnešních sedmdesátníků se jen pomalu a těžko skládají střípky tragédie, na kterou se mělo rychle zapomenout. A tak po šedesáti letech vyvstávají se vzpomínkami na zmizelá místa vzpomínky na „zmizelé” lidi.
Pamětníci se shodují, že počátkem šedesátých let (pravděpodobně v druhé polovině roku 1962) jel přes Čáslav či její blízké okolí (zřejmě Drobovice) radioaktivní náklad, k němuž byli snad z důvodu havárie transportního vozidla povoláni čáslavští policisté. „Mladý chlapi, měli děti... a do roka všichni zemřeli na leukémii, na rakovinu.” (JM) Slova několika pamětníků smutně potvrzují jména vdov i záznamy v čáslavské matriční knize úmrtí. K čemu a proč museli čáslavští policisté vyjet a proč se o tom muselo mlčet, vědí asi jen veřejnosti nepřístupné policejní archivy.
První televize v Čáslavi
K asi nejchmurnější budově v Čáslavi se přece jen váže alespoň jedna příjemná, úsměvná vzpomínka Jana Procházky: „Policajti měli nahoře v bočním bloku soudu klubovnu a jako jedni z mála tam měli televizi, tehdy začínala 1954/55, a rodinní příslušníci se tam scházeli a mohli se dívat na televizi, což byl takovej malej zázrak. A můj kamarád Jirka Matějíčků mě tam občas propašoval, tak jsme se tam dívali, já už ani nevím na co. Byla to malá černobílá obrazovka a před ní ještě veliký sklo, který to zvětšovalo.”
