Josef Skřivánek
* 1868 – † 1934, Čáslav
V roce 1897 převzal otcovu stavební firmu. Na přelomu století projektoval okresní a nájemní dům v Husově ulici s nárožní věžičkou, obecní sirotčinec a kasárna ještě jako živé historizující formy. Secesní styl začal zlehka vpouštět do své tvorby kolem roku 1905, nejvýrazněji v případě obchodních domů F. Weinera na náměstí, jež vzdáleně připomínají tvorbu britského modernisty Mackintoshe. Kromě účasti na kulturním životě byl i častým porotcem v architektonických soutěžích, které se tehdy v Čáslavi u důležitých staveb konaly.
Sousedi dům za domem
Na ulici 28. října v době protektorátu vzpomíná ing. Jaroslav Groh:
„Strana jižní – naproti soudu – no tak tam úplně na rohu tam byla kaplička, tam byla hodně dlouho. U té kapličky byla vysoká lípa, kde jsme cvrkali kuličky. Na rohu byl konzum a jeho majitel nebo pronájemce byl pan Tvrdík. Vedle byla vila, kde byla paní učitelka Čermáková, a dál byl zubní dentista pan Štěrba. Následoval dům přízemní, Skřivánkův, pak byli Ficnerovi, pan Ficner, ten dělal úředníka v Pikovce, ve fabrice, jinak to byl velkej ochotník. Pamatuju si, jak hrál Lomikara v divadelní hře Kozina (Psohlavci). Následoval tesař pan Malý a pak už byli Svátkovi, my (Grohovi/Hubíkovi), Svátkovi, Královi, Procházkovi, paní Kudrnová v dolíčku (tam, kde je dneska silnice na sídliště), pak byl další lékař, praktickej lékař Nitl se jmenoval (kterej shodou okolností tahal Jaru na Štědrej den kost z krku). Následoval zubař, pan doktor Špejchlík, ten se vrátil z koncentráku, Kašpárkovi, Daňkovi a Kynčlovi. Pak už byl plot, který patřil ke statku v Pražské ulici.
II▶
Strana severní – a na tý severní straně na rohu byla budova krajského soudu s věznicí, kde za protektorátu byli vězni a pak tam byli vězněni kolaboranti (na vězení jsou hřebenáče se stejnými ocásky, jako máme střechu my, nikde jinde v Čáslavi už nejsou, protože každej má vyměněný střechy). Pak následoval velkej prostor, kde byl kolář, kterej tam měl tu svoji živnost (vyráběl normálně dřevěný kola a byl to jako tesař-kolář – tam kde je teď činžák, esembáckej dům). Pak byla zahrada Micherova, Jiroutovi a ulice dolů k nádraží. Následovala na rohu vilka s živností stavitele Svobody, dál byli Burešovi ve vilce a Minaříkovi, to byl prodej uhlí a palivového dřeva. Další ulice, která vedla dolů k nádraží, byl notář Müller. A pak byly další dvě vilky a nakonec vilka paní učitelky Urbanový, která byla velkou hasičkou. A ulice potom úplně končila řeznictvím, tam bylo na rohu řeznictví. Tak to je komplet ulice 28. října."
II▶
