U Třech svatých

Pražskou projížděla smuteční koňská spřežení i okupační tanky. Velké dějiny se tu potkávaly s malými i těmi úplně nejmenšími, každodenními událostmi, jako bylo běhání pro mléko k snídani nebo nakupování v koloniálu. To vše za chápavého pohledu Tří svatých....

——— mlíkárna byla na rohu dnešního kruhovýho objezdu. Prodávalo se tam mlíko z velkejch bandasek kovovejch a paní prodavačka měla takovou odměrku, buďto půllitrovou nebo litrovou, kterou vždycky nořila do tý bandasky a lidi s sebou nosili nádoby na to mlíko a ona vždycky nabrala a takhle to do té nádoby nalila. A prodávala taky máslo. Máslo leželo ve velkejch hroudách pod skleněným poklopem a třeba se říkalo „10 deka másla nebo 15 deka.” Ona vzala ten velkej kus másla a odkrojila a vážila to na váze. Prodávání potravin se odehrávalo úplně jinak než teď a bylo to takový osobní, protože prodavačka to vždycky zabalila do takovýho mastnýho papíru a dala člověku do síťovky. A tam jsem taky kupovala rohlíky nebo housky. A pamatuji si, když jsem chodila domů, tak jsem s tou bandaskou experimentovala.  Měla jsem ji plnou mlíka a vždycky jsem ji roztočila, takže lítala jak na matějský pouti jako nějaká atrakce, a vždycky jsem si říkala, že nevyleju to mlíko, a dělalo mi to hrozně velkou radost, protože tou odstředivou silou se to mlíko drželo v tý bandasce. Já jsem prostě takhle roztočený mlíko nosila domů a maminka se potom hrozně divila, že je tak zpěněný. To mlíko se muselo samozřejmě hned svařit a máslo se přepouštělo, protože nebyly ledničky tak běžně. Takže to přepuštěný máslo a to svařený mlíko potom dýl vydržely. A tohleto mám opravdu spojený s hlubokým dětstvím, protože jsem do tý mlíkárny chodila úplně pravidelně, každé ráno na snídani jsem tam nakupovala věci jako malá holka. [•KŽ] 

II▶ 

Ulicí Pražskou do kopce pro pivo, z kopce pro mlíko a přes silnici do koloniálu...

——— …kde bylo pultový prodávání, to znamená, že tam byly regály až do stropu, takový dřevěný, temně namořený. A u toho pultu stály prodavačky a na něm byly skleněné nádoby a v těch nádobách byly veliké poklady typu mejdlíčka. Takže my, když jsme si někde vydělali nějakejch pár desetníků, tak jsme chodili s těma umoulanejma mincema tadyhle k těm Třem svatejm a vybírali jsme si mejdlíčka. Růžový nebo žlutý. A pak jsme to takhle hlodali jak hlodavci. Já si myslím, že to vůbec nebylo dobrý, ale my jsme to prostě milovali. A taky to byly věci, který byly strašně levný. Pamatuju třeba, že kousek mejdlíčka stál pětník. A taky jsme tam chodili kupovat žvejkačky a tenkrát třeba byly žvejkačky, které měly v sobě obrázky třeba s Kačerem Donaldem a my jsme ty obrázky sbírali a ve škole jsme to potom spolu handlovali.

Ta mlíkárna a ten koloniál patřily k tomuhle čáslavskýmu předměstí jako taková sociální stálice, kde se lidi potkávali, kde si povídali, kde stály ty místní ženy, které sledovaly bedlivě, kdo jde a co má na sobě. A my jsme si tam jako děti takhle chodily nakupovat. [•KŽ] 

II▶
 

A odkud že to vše pozorovali Tři svatí? Původně stávalo barokní sousoší sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduánského, postavené Bern. Schmiedem z Brandenštějna v místě nynějšího kruhového objezdu ve spodní části ul. Pražské, a to už od roku 1746. Ale někdy ve třicátých letech 20. století bylo přeneseno o něco dále, do pravé fronty ulice Tyršovy, kde stojí dosud, zakomponované do zděného plotu u rodinného domu. Poblíž Třech svatých po desítky let mohutněla vzrostlá lípa, která se jedné zářijové noci v roce 2003 větrem vyvrátila a velmi způsobně se uložila do ulice, dokonce souběžně s ní, aniž by při svém pádu někoho zranila. 

——— 

PAMĚTNÍCI

•KŽ —— Kamila Ženatá (* 1953)

Čáslavská rodačka, malířka, multimediální umělkyně a terapeutka. Dětství prožila v ulici nesoucí dnes jméno jejího dědečka Karla Pazderského.