Nezamýšlený pomník
Borovičkovi měli dvě děti. Dceru a syna …. Blahomír, pozdější hlavní architekt města Prahy, byl i studentem čáslavského gymnázia, které absolvoval v tragickém roce 1942, krátce před atentátem na říšského protektora Heydricha. Paní Borovičková synově třídě navrhla maturitní tablo, jež se záhy nechtěně stalo pomníkem jejich třídního profesora Jaroslava Pacáka. Ten byl de facto několik dní po maturitách spolu s kolegou Alexandrem Hliněným a dalšími čáslavskými odbojáři popraven nacisty v Pardubicích na Zámečku.
Rodina Podpěrů
Kamenická rodina Podpěrů pracovala na různých místech v Čechách. Nejvýraznější byla asi práce otce sochařky a části jejích bratří na výzdobě svatovítského chrámu na Hradčanech. Všichni bohužel za své krásné a náročné řemeslo zaplatili i daň a předčasně zemřeli na silikózu.
Volné plastiky
Mezi volné plastiky Blaženy Borovičkové–Podpěrové, jež jsou výrazem hlubokého lidského soucítění se strádajícími, patří Bez práce, Kára života, Proletář či Zrození chudoby. Plastika Doly hoří byla inspirována katastrofou na dole Osek v roce 1934. V těžkých letech válečné okupace pak vytvořila plastiky Česká matka, Vzkříšení, Ruce i soutěžní model k pomníku Boženy Němcové. Tato díla patří k tomu nejlepšímu, co vznikalo v průběhu mnoha desetiletí v tichém čáslavském ateliéru. Hlouběji bychom se sochařce a jejímu umění chtěli věnovat v budoucnosti v rámci stezky „Rodáci“, kam zařazujeme i osobnosti, které jsou s městem silně spjaté, ač se tu přímo nenarodily.



