Z praxe vyrovnávání za vykoupené pozemky
„Když to tady Krajský investorský úřad vykupoval kvůli sídlišti, tak na kousek našeho pozemku, který jsme dokupovali později, zapomněli. Po revoluci jsem jim to vypočítal jako korunový nájem za ta léta, ale oni na to – Nenene! – a tak jim to pan inženýr vypočítal tak, abychom za něj dostali nakonec jen 7000. Ty padly na rekonstrukci kůlniček.” [•JU]
Kam chodily děti z Ostrovní ulice a okolí sáňkovat?
„Buď jsme chodili sáňkovat přes lávku z tý vostrý hráze, co je na Čeplov, tam zařvalo několik sáněk, protože to bylo docela příkrý a dole byl takovej hrb, takže drc a pak už šly jenom třísky. V tom místě byl takovej domeček, kde jsme říkali na Špilberku. Kdo se nebál, tak sáňkoval tam, ale abysme nemuseli chodit daleko, sáňkovali jsme taky u Lebrušky, jenže on občas na nás vyběhnul a pak si to zespoda zatarasil třema dřevěnýma kládama, takže jsme museli hrozně brzdit, abysme se nerozsekali.“ [•JU]
Nejstrašidelnější ulička v Čáslavi
Ulice v téhle oblasti měnily názvy. Žitenická bývala Tupadelskou a v síti uliček mezi Žitenickou a Těsnohlídkovou byly třeba Cihelná či Zárybenská. Jedna z úzkých uliček dlážděná „kočičáky“ získala od místních přízvisko „Na Čubajzně“. Podobný průběh jako nynější Těsnohlídkova měla ulice Ostrovní, dříve nazývaná Rybenská či Postranní...a v její spodní části se nacházela nejtajuplnější ulička v celé Čáslavi, která si vysloužila jméno, jež byste v mapách hledali těžko.
„Řeknu to tak, jak se té uličce říkalo. Když se šlo od Neumanových šicích strojů pořád dolů, došlo se až k Posraný uličce. Tam by mohly vzniknout tajuplné pověsti. Když jsme tamtudy šli a stmívalo se, měli jsme hrozné pocity, že nám někdo skočí za krk, protože sousední zahrada byla výš než chodník, plot byl až nad kamennou zdí. Byla to taková ouzká ulička a dalo by se říct i potok, protože z ostatních ulic tam byl přirozený spád vody. Byla vydlážděná kameny – kočičími hlavami, takže když pršelo, valil se tamtudy proud vody. A říkalo se jí tak proto, že to byla ulička ouzká, tmavá, málo navštěvovaná, tak tam holt člověk mohl často do něčeho šlápnout. Touhle uličkou se chodilo na Čeplov – Skřivánkov.“
[•JH, JAH]
Bydleníčko, bydlení
Podoba bydlení ve městech se od 19. století značně proměnila směrem k pohodlí a komfortu.
Již za první republiky vznikaly plány na sídliště, nicméně nikdy nebyly realizované v tak masovém měřítku jako za socialismu. Po druhé světové válce byl silný nedostatek bytů, část obyvatel žila stále v hygienicky nevyhovujících podmínkách, ve stísněných jednopokojových bytech bez vlastní koupelny, mnohdy i bez zavedené vody.
Československo tak vsadilo na průmyslovou výstavbu panelových domů, kterou řídil centrálně stát v rámci Stavoprojektů. Jednalo se o státní projekční podniky, kam byli nuceni architekti vstoupit po politickém převratu v roce 1948, kdy zanikly soukromé ateliéry.
Nicméně paneláky nejsou český vynález a nesouvisí čistě s komunistickou érou, jak si mnozí myslí. První panelové domy se začaly poprvé objevovat těsně po první světové válce v západní Evropě. Panely si nechal patentovat francouzský inženýr Raymond Camus v roce 1948 v souvislosti s obnovou válkou zničeného Le Havru. Jednotlivé díly části domu tak byly prefabrikovány, což umožnilo stavět byty levně, rychle a v masovém měřítku.
V těžkých 50. letech tak začaly vznikat v Československu pod taktovkou těchto hesel menší bytové zástavby v duchu socialistického realismu neboli SORELY. Tyto sídlištní celky poznáme podle drobnějšího měřítka oproti typickým panelovým sídlištím. Fasády bývají zdobené atikami, dekorativně pojatým vstupem či sgrafitem s motivem dělníků či jiným z budovatelských motivů, jak je typické pro raná budovatelská léta socialismu. Tyto domy mají ještě střechu s krovem, nestavěly se z betonových panelů, ale z klasických cihel, často předem skládaných v cihelnách do bloků. Postupně začaly vznikat celomontované panelové domy. První byl postaven v roce 1954 ve Zlíně. Jeho konstrukční systém dostal označení G podle města Gottwaldova. V 60. letech v důsledku společenské a politické atmosféry vznikaly bytové stavby s důrazem na kvalitu, což potvrzuje i Celostátní diskuze o bydlení, hledající ideální modely bytových domů, včetně vybavení. Vývoj konstrukce umožnil vetší variabilitu interiéru či vybavení bytů lodžiemi. Veliká poptávka, kterou výstavba nemohla dohnat, měla v 70. letech za následek zjednodušování a zhoršování kvality stavebních prací. Předním zájmem státu se tak po roce 1970 stala realizace velkého množství bytů za nízké náklady a bez ohledu na jejich architektonickou úroveň. V 80. letech produkce panelových sídlišť postupně klesala vzhledem k ekonomické nestabilitě, ale i díky vládnímu rozhodnutí omezit asanace měst a místo toho se soustředit na opravu starého bytového fondu.
Architekti po celé období neřešili stavby samotné, ale i jejich urbanismus. S velkým množstvím lidí, kteří se zde sdružovali, bylo potřeba vybudovat i občanskou vybavenost, obchody, školy, školky ad. Mezi nejlépe řešená sídliště patří ta z 60. let, charakteristická velkorysým rozmístěním staveb, otevřeným prostorem, zdůrazněním centra dominantami. Součástí sídlišť se stávala i umělecká díla či výtvarně řešená dětská hřiště. Tato kvalitně řešená prostranství narušilo v 70. letech tzv. „zahušťování“, kdy do volných prostranství byly dostavovány bloky nových domů.
Samotnou kapitolou je proměna funkcí místností bytu. Zatímco v meziválečném sociálním bytě byly místnosti převážně multifunkční, v poválečném bytě má každá svoji funkci. Meziválečný byt se skládal z pokoje rodičů a pokoje dětí a z kuchyně, která nesloužila jen pro přípravu jídla, ale především k scházení rodiny u stolu. Oproti tomu v poválečném bytě sloužily ložnice rodičů a ložnice dětí téměř výhradně ke spaní, obývací pokoj k setkávání a převážně pasivní zábavě, kuchyně byla pouze pracovní. Prosazovalo se oddělování denní a noční části bytu. Ačkoli se dnes někomu může zdát život na sídlišti v „králikárně“ jaksi stísněný a nekomfortní, málokdo si dokáže představit radost tehdejší mladé rodiny z přiděleného bytu v paneláku. Přechod z jedné mnohdy zatuchlé místnosti do třípokojového bytu s novou kuchyňskou linkou, lesklým umakartovým jádrem a jezdícím výtahem, to musel být skok.
Bytů v panelácích se do roku 1989 postavilo 1,2 milionu a dodnes v nich bydlí třetina české populace. Nejvíce jich stojí v Praze. V řadě historických měst panelové domy často necitlivě narušily historický ráz města a bijí do očí dodnes.
Objekty zbořené kvůli výstavbě nového sídliště
Objekt č. 1 ⟶ čp 158 + 6 objektů
Objekt č. 2 ⟶ čp 195 + 1 objektů
Objekt č. 3 ⟶ čp 1 + 19 objektů
Objekt č. 4 ⟶ neuvedeno
Objekt č. 5 ⟶ čp 2 + 1 objekt
Objekt č. 6 ⟶ čp 3
Objekt č. 7 ⟶ čp 4 + 4 objekty
Objekt č. 8 ⟶ čp 343 + 1 objekt
Objekt č. 9 ⟶ čp 344 + 1 objekt
Objekt č. 10 ⟶ čp 5 + 4 + 4 objekty
Objekt č. 11 ⟶ čp 428 + 1 objekt
Objekt č. 12 ⟶ čp 429 + 1 objekt
Objekt č. 13 ⟶ čp 430 + 2 objekty
Objekt č. 14 ⟶ čp 176 + 3 objekty
Objekt č. 15 ⟶ čp 9 + 1 objekt
Objekt č. 16 ⟶ čp 533 + 1 objekt
Objekt č. 17 ⟶ čp 472 + 3 objekty
Objekt č. 18 ⟶ čp 47 + 5 objektů
Objekt č. 19 ⟶ čp 48 + 1 objekt
Objekt č. 20 ⟶ čp 49 + 2 objekty
Objekt č. 21 ⟶ čp 50 + 1 objekt
Objekt č. 22 ⟶ opravna chl. zař. + 1 objekt
Objekt č. 23 ⟶ čp 43 + 1 objekt
Objekt č. 24 ⟶ čp 246 + 2 objekty
Objekt č. 25 ⟶ čp 236 + 1 objekt
Objekt č. 26 ⟶ čp 237
Objekt č. 27 ⟶ dvůr čp 45 + 4 objekty
Objekt č. 28 ⟶ čp 393 + 1 objekt
Objekt č. 29 ⟶ čp 196 + 2 objekty
Objekt č. 30 ⟶ čp 41 + 1 objekt
Objekt č. 31 ⟶ čp 40 + 2 objekty
Objekt č. 32 ⟶ čp 168 + 2 objekty
Objekt č. 33 ⟶ čp 39 + 1 objekt
Objekt č. 34 ⟶ čp 930 + 2 objekty
Objekt č. 35 ⟶ čp 42
Objekt č. 36 ⟶ čp 320 + 1 objekt
Objekt č. 37 ⟶ čp 370
Objekt č. 38 ⟶ čp 51 + 2 objekty
Objekt č. 39 ⟶ čp 228 + 1 objekt
Objekt č. 40 ⟶ čp 294 + 1 objekt
Objekt č. 41 ⟶ čp 321 + 1 objekt
Objekt č. 42 ⟶ dílna + 1 objekt
Objekt č. 43 ⟶ čp 38 + 2 objekty
Objekt č. 44 ⟶ čp 30 + 1 objekt
Objekt č. 45 ⟶ čp 31 + 2 objekty
Objekt č. 46 ⟶ čp 405 + 1 objekt
Objekt č. 47 ⟶ čp 338 + 3 objekty
Objekt č. 48 ⟶ ? + 1 objekt
Objekt č. 49 ⟶ čp 34 + 4 objekty
Objekt č. 50 ⟶ čp 35 + 1 objekt
Objekt č. 51 ⟶ čp 36 + 1 objekt
Objekt č. 52 ⟶ čp 37 + 3 objekty
Objekt č. 53 ⟶ čp 433
Objekt č. 54 ⟶ čp 397 + 2 objekty
Objekt č. 55 ⟶ prodejna ovoce a zeleniny montovaná, určeno k přemístění
Objekt č. 56 ⟶ čistící stanice



