Už je to přes čtyřicet let, co se toto místo začalo měnit k nepoznání. Koncem roku 1978 bylo budoucí staveniště již téměř zcela vyklizeno. Z Husova asylu zbyla už jen hromada cihel a i pro rodilé Čáslavany bylo najednou obtížné se v oblasti mezi dnešní Jeníkovskou a rybníkem orientovat. Proměnu citlivě zachytila městská kronika.
O sídlišti 
adresa: R. Těsnohlídka-Žitenická, Čáslav
GPS: 49.9064875N, 15.3933289E
typ objektu: sídliště
stezka: II01 Zmizelá 1.
kód objektu: II01-09
text:
Radka Neumanová
Klára Fidlerová
vzpomínají:
Štěpánka Zachariášová
Josef Vrbický
Josef Urbánek
Už je to přes čtyřicet let, co se toto místo začalo měnit k nepoznání. Koncem roku 1978 bylo budoucí staveniště již téměř zcela vyklizeno. Z Husova asylu zbyla už jen hromada cihel a i pro rodilé Čáslavany bylo najednou obtížné se v oblasti mezi dnešní Jeníkovskou a rybníkem orientovat. Proměnu citlivě zachytila městská kronika.
——— navždy zmizely drobné domky se zahrádkami, starými stromy, stará dlažba, ale i romantická křivolakost ulice Těsnohlídkovy, Ostrovní (dříve Postranní) již dříve zrušené. Byla to malá čtvrť míru a klidu – kde, jak se říkalo, se čas vždy zpožďoval. Dříve zde bydleli samí malí lidé – železniční zřízenci, dělníci, drobní řemeslníci i rolníci. Vzpomínám vzrostlých jasanů u vyboulené zdi v Těsnohlídkově ulici, malý pamětní obrázek na jednom ze štítů přízemního domku, Reichovy sklady a několik zemědělských usedlostí. Stará generace občanů pomalu vymřela a noví obyvatelé se sem již 10 let, než s konečnou platností bylo rozhodnuto o staveništi, nestěhovali. (…) Nyní v sedmdesátých letech byla tato oblast předurčena moderní zástavbě a tím i hospodářskému, kulturnímu přerodu města. Většina dřívějších obyvatel získala moderní, hygienické byty v novostavbě na „Ostrém rohu“. [•MK]
I pan Prchal ve svém Místopise vzpomíná na různé uličky s několika většími dvory a domky spíš vesnického rázu s malými hospodářstvími. Lidí, kteří otiskli svůj život do zdí určených k zániku i do pomalu se vytrácející paměti svých sousedů, byla celá řada. Vraťme jejich obrazy na chvíli zpět:
- Na svou dobu moderní samoobslužný obchod pana Palounka, který sedával v rohu svého krámu a přijímal pouze platby svých zákazníků, aniž by jim musel zboží snášet na pult, jak to tehdy bývalo zvykem.
- Místnost nudlička s jediným okénkem ve dveřích – to byla maličká trafika pana Sokolíčka, který byl za války popraven Němci stejně jako jeho soused pan Hugo Vávra, jenž poblíž provozoval elektroobchod.
- „Kořalečník“ pan Novák, jenž se naštěstí neproslavil holdováním alkoholu, ale jeho prodejem podobně jako pan Jančárek, ke kterému se chodilo pro tresť – malé lahvičky, které dochucovaly za války doma vypálený líh ze švestek, jablek atd.
- Výloha se samými důstojnickými holínkami, které pan Mareček vyráběl ve své koželužně kde jinde než v Koželuhách.
- Výjimečný „provoz“ písmomalíře, natěrače a lakýrníka pana Kropáčka, který dle pamětníků dělal své profesi čest i svou vizáží „To byl dědek pocákanej barvou všude, i v obličeji, lakýrník non plus ultra“. (JU)
- Malá autodílna a kovář, u kterého se ale daly dobíjet i autobaterie.
- Pojízdný rentgen, který jezdil z Pardubic kvůli léčení tuberkulózy. Snímkovalo se přímo v autobuse, a to až do doby, než se za tím účelem zřídil rentgen v tzv. Masarykově lize, v dodnes stojící okachličkované budově na nároží Jeníkovské a Přemysla Otakara II.
- Blíže rybníku pak tzv. toufárna, dům čp. 20, sídlo posledního výrobce specifického druhu keramiky, tzv. fajánsí (neboli toufarů) Jana Brožka.
Čáslav byla vždycky hodně spjatá se zemědělstvím, rodiny běžně vedle provozování řemesla obdělávaly i vlastní pole. Podél dnešní Jeníkovské a Masarykovy ulice se táhl pás relativně velkých statků a hospodářství promíchaný s drobnými obchodníky a řemeslníky. Tuto vrstvu ve městě připomíná už jen zpustlá sýpka pod poštou a školní statek u zemědělské školy. Zmizel statek Procházkův, Havelkův. Těsnohlídkův, Seidlův a řada „bezejmenných“. Sídliště zametlo i stopy po novodobějším mechanizačním středisku Státního statku.
——— stávalo tam, co je dnes dětské hřiště u Podměstského rybníka. Já jsem chodil ze Skřivánkova okolo Horákova statku (tam byly všude ještě pole) a pak na stráň, ze stráně dolů k rybníku na silnici, ze silnice přes mostek se šlo do města přes Posranou uličku, ale já jsem chodil přes stávající park, protože vchod do mechanizačního střediska byl ze silnice z druhé strany. Tam bylo třeba deset kombajnů a vyjíždělo se odtamtud na žně. Vyjeli jsme takhle s kombajny na náměstí, tam jsme měli slavnostní zahájení žní a odtamtud pak na různá pole a hospodářství – na Lochy, na Žaky, ale taky až na Chotěboř. My jsme byli u Státního statku zaměstnaní skoro všichni. Mně bylo osmnáct, když jsem jezdil s kombajnem, za pomocníka jsem měl sestru Mařenku, která tenkrát dělala vysokou školu v Praze, ta mi dělala mazače. Brácha jezdil s druhým kombajnem. Každou chvilku nás tam navštívili novináři, protože jsme byli taková rarita. My jsme pořádali rodinný soutěže, soutěžili jsme jako rodina mezi sebou navzájem. Obvykle vyhrál brácha Fanda, byl starší, zkušenější. [•JH]
II▶
Protože se o výstavbě nového sídliště dlouho jen uvažovalo a lidem mezitím život běží, stalo se leccos a bylo potřeba se s tím vyrovnat.
——— tady se drahně uvažovalo o tom, že se udělá sídliště. A když naši přistavěli, protože náš baráček měl jen dvě místnosti a dřevník, tak nám ho vykoupili. Ale pak se ještě deset let nestavělo a matka to těžce nesla, že se tam nastěhovali cizí lidi a my jsme to museli opustit.
Pak jsme horko těžko sháněli, kam všechno z rozšířeného domku umístíme. Říkali jsme si, že nemůžeme jít do bytu. Nabízeli nám 2+1 tady u váhy. Byli jsme blbí, že jsme to nevzali. Byli jsme skoro všichni tři na ženění a jeden z nás by pak měl kam jít a ještě bychom za peníze od Krajského investorského úřadu mohli koupit dům. Ale matka ho šla vítězoslavně vrátit na národní výbor s tím, že nám pomůžou najít dům na naši velkou rodinu a všechen ten materiál, co máme. A tak jsme šli jako spolumajitelé do baráku na Vostráku, do kterého jsme pak museli nacpat spoustu peněz … třeba na podříznutí celého dvoupatrového domu. [•JU]
II▶
Demoliční práce byly zahájeny 1. září 1978. Občané řídící se socialistickým krédem „Kdo nekrade, okrádá rodinu.” si při nich přišli na své, jak vzpomíná ostatně i městská kronika.
Zbořených souborů objektů bylo nakonec 56, celkem zaevidováno je 163 objektů určených k demolici, v objemu vyjádřeno 88 000 m3 obestavěného prostoru. Náhradních bytů bylo potřeba zajistit zhruba 80. Plakáty s poptávkou řemeslníků všech profesí k výstavbě této nové čtvrti zaplavily město. Panely dopravované do Čáslavi po železnici se na staveniště začaly přesouvat v únoru 1979.
———
PAMĚTNÍCI
•JH —— Jaroslav Hendl (* 1939)
Od svých čtyř let žije na Skřivánkově – Čeplově, pracoval jako automechanik a kombajnér ve Státním statku a u Krajských zemědělsko-lesnických meliorací (později Agropodnik).
•JAH —— Jaroslava Hendlová (* 1941)
Poté, co její rodině sebrali hospodářství a děti vyhodili ze středních škol, byla vystěhována s rodiči a sourozenci na Žáky a od té doby pracovala jako dělnice v zemědělství a průmyslu. Od chvíle, co se roku 1961 provdala, žije na Čeplově.
•JU —— Josef Urbánek (* 1951)
Obyvatel domu čp. 930 v Ostrovní ulici, rodák ze čtvrti, která padla za oběť sídlišti Žitenická. Šestnáct let pracoval jako vedoucí technického oddělení vojenského útvaru sídlícího v Žižkových kasárnách, poté jako účetní.
•MK —— Městská kronika (rok 1978)
Zajímavosti
Z praxe vyrovnávání za vykoupené pozemky
„Když to tady Krajský investorský úřad vykupoval kvůli sídlišti, tak na kousek našeho pozemku, který jsme dokupovali později, zapomněli. Po revoluci jsem jim to vypočítal jako korunový nájem za ta léta, ale oni na to – Nenene! – a tak jim to pan inženýr vypočítal tak, abychom za něj dostali nakonec jen 7000. Ty padly na rekonstrukci kůlniček.” [•JU]
Kam chodily děti z Ostrovní ulice a okolí sáňkovat?
„Buď jsme chodili sáňkovat přes lávku z tý vostrý hráze, co je na Čeplov, tam zařvalo několik sáněk, protože to bylo docela příkrý a dole byl takovej hrb, takže drc a pak už šly jenom třísky. V tom místě byl takovej domeček, kde jsme říkali na Špilberku. Kdo se nebál, tak sáňkoval tam, ale abysme nemuseli chodit daleko, sáňkovali jsme taky u Lebrušky, jenže on občas na nás vyběhnul a pak si to zespoda zatarasil třema dřevěnýma kládama, takže jsme museli hrozně brzdit, abysme se nerozsekali.“ [•JU]
Nejstrašidelnější ulička v Čáslavi
Ulice v téhle oblasti měnily názvy. Žitenická bývala Tupadelskou a v síti uliček mezi Žitenickou a Těsnohlídkovou byly třeba Cihelná či Zárybenská. Jedna z úzkých uliček dlážděná „kočičáky“ získala od místních přízvisko „Na Čubajzně“. Podobný průběh jako nynější Těsnohlídkova měla ulice Ostrovní, dříve nazývaná Rybenská či Postranní...a v její spodní části se nacházela nejtajuplnější ulička v celé Čáslavi, která si vysloužila jméno, jež byste v mapách hledali těžko.
„Řeknu to tak, jak se té uličce říkalo. Když se šlo od Neumanových šicích strojů pořád dolů, došlo se až k Posraný uličce. Tam by mohly vzniknout tajuplné pověsti. Když jsme tamtudy šli a stmívalo se, měli jsme hrozné pocity, že nám někdo skočí za krk, protože sousední zahrada byla výš než chodník, plot byl až nad kamennou zdí. Byla to taková ouzká ulička a dalo by se říct i potok, protože z ostatních ulic tam byl přirozený spád vody. Byla vydlážděná kameny – kočičími hlavami, takže když pršelo, valil se tamtudy proud vody. A říkalo se jí tak proto, že to byla ulička ouzká, tmavá, málo navštěvovaná, tak tam holt člověk mohl často do něčeho šlápnout. Touhle uličkou se chodilo na Čeplov – Skřivánkov.“
[•JH, JAH]
Bydleníčko, bydlení
Podoba bydlení ve městech se od 19. století značně proměnila směrem k pohodlí a komfortu.
Již za první republiky vznikaly plány na sídliště, nicméně nikdy nebyly realizované v tak masovém měřítku jako za socialismu. Po druhé světové válce byl silný nedostatek bytů, část obyvatel žila stále v hygienicky nevyhovujících podmínkách, ve stísněných jednopokojových bytech bez vlastní koupelny, mnohdy i bez zavedené vody.
Československo tak vsadilo na průmyslovou výstavbu panelových domů, kterou řídil centrálně stát v rámci Stavoprojektů. Jednalo se o státní projekční podniky, kam byli nuceni architekti vstoupit po politickém převratu v roce 1948, kdy zanikly soukromé ateliéry.
Nicméně paneláky nejsou český vynález a nesouvisí čistě s komunistickou érou, jak si mnozí myslí. První panelové domy se začaly poprvé objevovat těsně po první světové válce v západní Evropě. Panely si nechal patentovat francouzský inženýr Raymond Camus v roce 1948 v souvislosti s obnovou válkou zničeného Le Havru. Jednotlivé díly části domu tak byly prefabrikovány, což umožnilo stavět byty levně, rychle a v masovém měřítku.
V těžkých 50. letech tak začaly vznikat v Československu pod taktovkou těchto hesel menší bytové zástavby v duchu socialistického realismu neboli SORELY. Tyto sídlištní celky poznáme podle drobnějšího měřítka oproti typickým panelovým sídlištím. Fasády bývají zdobené atikami, dekorativně pojatým vstupem či sgrafitem s motivem dělníků či jiným z budovatelských motivů, jak je typické pro raná budovatelská léta socialismu. Tyto domy mají ještě střechu s krovem, nestavěly se z betonových panelů, ale z klasických cihel, často předem skládaných v cihelnách do bloků. Postupně začaly vznikat celomontované panelové domy. První byl postaven v roce 1954 ve Zlíně. Jeho konstrukční systém dostal označení G podle města Gottwaldova. V 60. letech v důsledku společenské a politické atmosféry vznikaly bytové stavby s důrazem na kvalitu, což potvrzuje i Celostátní diskuze o bydlení, hledající ideální modely bytových domů, včetně vybavení. Vývoj konstrukce umožnil vetší variabilitu interiéru či vybavení bytů lodžiemi. Veliká poptávka, kterou výstavba nemohla dohnat, měla v 70. letech za následek zjednodušování a zhoršování kvality stavebních prací. Předním zájmem státu se tak po roce 1970 stala realizace velkého množství bytů za nízké náklady a bez ohledu na jejich architektonickou úroveň. V 80. letech produkce panelových sídlišť postupně klesala vzhledem k ekonomické nestabilitě, ale i díky vládnímu rozhodnutí omezit asanace měst a místo toho se soustředit na opravu starého bytového fondu.
Architekti po celé období neřešili stavby samotné, ale i jejich urbanismus. S velkým množstvím lidí, kteří se zde sdružovali, bylo potřeba vybudovat i občanskou vybavenost, obchody, školy, školky ad. Mezi nejlépe řešená sídliště patří ta z 60. let, charakteristická velkorysým rozmístěním staveb, otevřeným prostorem, zdůrazněním centra dominantami. Součástí sídlišť se stávala i umělecká díla či výtvarně řešená dětská hřiště. Tato kvalitně řešená prostranství narušilo v 70. letech tzv. „zahušťování“, kdy do volných prostranství byly dostavovány bloky nových domů.
Samotnou kapitolou je proměna funkcí místností bytu. Zatímco v meziválečném sociálním bytě byly místnosti převážně multifunkční, v poválečném bytě má každá svoji funkci. Meziválečný byt se skládal z pokoje rodičů a pokoje dětí a z kuchyně, která nesloužila jen pro přípravu jídla, ale především k scházení rodiny u stolu. Oproti tomu v poválečném bytě sloužily ložnice rodičů a ložnice dětí téměř výhradně ke spaní, obývací pokoj k setkávání a převážně pasivní zábavě, kuchyně byla pouze pracovní. Prosazovalo se oddělování denní a noční části bytu. Ačkoli se dnes někomu může zdát život na sídlišti v „králikárně“ jaksi stísněný a nekomfortní, málokdo si dokáže představit radost tehdejší mladé rodiny z přiděleného bytu v paneláku. Přechod z jedné mnohdy zatuchlé místnosti do třípokojového bytu s novou kuchyňskou linkou, lesklým umakartovým jádrem a jezdícím výtahem, to musel být skok.
Bytů v panelácích se do roku 1989 postavilo 1,2 milionu a dodnes v nich bydlí třetina české populace. Nejvíce jich stojí v Praze. V řadě historických měst panelové domy často necitlivě narušily historický ráz města a bijí do očí dodnes.
Objekty zbořené kvůli výstavbě nového sídliště
Objekt č. 1 ⟶ čp 158 + 6 objektů
Objekt č. 2 ⟶ čp 195 + 1 objektů
Objekt č. 3 ⟶ čp 1 + 19 objektů
Objekt č. 4 ⟶ neuvedeno
Objekt č. 5 ⟶ čp 2 + 1 objekt
Objekt č. 6 ⟶ čp 3
Objekt č. 7 ⟶ čp 4 + 4 objekty
Objekt č. 8 ⟶ čp 343 + 1 objekt
Objekt č. 9 ⟶ čp 344 + 1 objekt
Objekt č. 10 ⟶ čp 5 + 4 + 4 objekty
Objekt č. 11 ⟶ čp 428 + 1 objekt
Objekt č. 12 ⟶ čp 429 + 1 objekt
Objekt č. 13 ⟶ čp 430 + 2 objekty
Objekt č. 14 ⟶ čp 176 + 3 objekty
Objekt č. 15 ⟶ čp 9 + 1 objekt
Objekt č. 16 ⟶ čp 533 + 1 objekt
Objekt č. 17 ⟶ čp 472 + 3 objekty
Objekt č. 18 ⟶ čp 47 + 5 objektů
Objekt č. 19 ⟶ čp 48 + 1 objekt
Objekt č. 20 ⟶ čp 49 + 2 objekty
Objekt č. 21 ⟶ čp 50 + 1 objekt
Objekt č. 22 ⟶ opravna chl. zař. + 1 objekt
Objekt č. 23 ⟶ čp 43 + 1 objekt
Objekt č. 24 ⟶ čp 246 + 2 objekty
Objekt č. 25 ⟶ čp 236 + 1 objekt
Objekt č. 26 ⟶ čp 237
Objekt č. 27 ⟶ dvůr čp 45 + 4 objekty
Objekt č. 28 ⟶ čp 393 + 1 objekt
Objekt č. 29 ⟶ čp 196 + 2 objekty
Objekt č. 30 ⟶ čp 41 + 1 objekt
Objekt č. 31 ⟶ čp 40 + 2 objekty
Objekt č. 32 ⟶ čp 168 + 2 objekty
Objekt č. 33 ⟶ čp 39 + 1 objekt
Objekt č. 34 ⟶ čp 930 + 2 objekty
Objekt č. 35 ⟶ čp 42
Objekt č. 36 ⟶ čp 320 + 1 objekt
Objekt č. 37 ⟶ čp 370
Objekt č. 38 ⟶ čp 51 + 2 objekty
Objekt č. 39 ⟶ čp 228 + 1 objekt
Objekt č. 40 ⟶ čp 294 + 1 objekt
Objekt č. 41 ⟶ čp 321 + 1 objekt
Objekt č. 42 ⟶ dílna + 1 objekt
Objekt č. 43 ⟶ čp 38 + 2 objekty
Objekt č. 44 ⟶ čp 30 + 1 objekt
Objekt č. 45 ⟶ čp 31 + 2 objekty
Objekt č. 46 ⟶ čp 405 + 1 objekt
Objekt č. 47 ⟶ čp 338 + 3 objekty
Objekt č. 48 ⟶ ? + 1 objekt
Objekt č. 49 ⟶ čp 34 + 4 objekty
Objekt č. 50 ⟶ čp 35 + 1 objekt
Objekt č. 51 ⟶ čp 36 + 1 objekt
Objekt č. 52 ⟶ čp 37 + 3 objekty
Objekt č. 53 ⟶ čp 433
Objekt č. 54 ⟶ čp 397 + 2 objekty
Objekt č. 55 ⟶ prodejna ovoce a zeleniny montovaná, určeno k přemístění
Objekt č. 56 ⟶ čistící stanice
