Těsnohlídkův rodný statek

Rasovnu či pohodnici a zároveň rodný dům spisovatele Rudolfa Těsnohlídka, zkrátka dům čp. 34 a Rybenskou ulici, v níž stával, byste dnes hledali marně. Nabízelo by se, že na počátku osmdesátých let 20. století padli za oběť „pokroku“ při budování sídliště Žitenická. Ale ono to bylo spíš jen z lidské nedbalosti. Demoliční projekt, který dělal radikální prostor novému sídlišti, se zbouráním této stavby totiž nepočítal. Navíc se jednalo o kulturní památku.... 

Že jeho zánik bude pro město znamenat ztrátu, tušila už dobová kronika. Zápis z konce roku 1979 jeho konec popisuje až jímavým způsobem:

——— na jihozápadě stavební pláně zůstal již jenom domek čp. 34, bývalé to rodiště spisovatele Rudolfa Těsnohlídka, se zpustlou zahradou, kde ještě v zimě roku 1978 poletovala hejna sýkor a zvonků, přeběhla plaše i veverka. Toto malé stavení však bylo napadeno vandalskou zvůlí lidí, kteří zde zničili vše, co se dalo. I střecha byla rozvrácena a rozbita. Jako čestná stráž zůstaly u jižního štítu tohoto prostého domku jen dva vzrostlé jasany. 

Ale vraťme se v čase, je 7. června 1882 a do starého stavení nad rybníkem a pod městskými hradbami se narodil malý Rudolf. Jeho otec Josef Těsnohlídek byl místní pohodný (neboli ras, antoušek, drnomistr či travmistr), děti v domě byly celkem čtyři. Zdálo by se, že poloha domu byla idylická. Ve skutečnosti byl ale stateček záměrně vymístěn před městské hradby, protože rasové, jejichž prací bylo utrácet nemocná a odstraňovat uhynulá zvířata a odchytávat toulavé psy, byli v minulosti pokládáni za lidi nečisté či nenormální podobně jako katové a společnost se jich stranila. Někteří mívali v kostele přidělenu i svoji zvláštní a od ostatních oddělenou lavici. Atmosféra kolem domu malebně umístěného ve stráni poněkud ztěžkne, když si uvědomíme, že na jeho pozemku katovna kdysi opravdu stávala. Nevíme, do jaké míry se lidé skutečně dívali skrz prsty i na pana Těsnohlídka st., ale vzpomínkami spisovatele ono opovržení společnosti prosvítá zřetelně. Pocit, že není přijímán, ho provázel celý život a jeho duševní svět nastavil tak chmurně, že své dny sečetl předčasně a z vlastní vůle. 

Podíváme-li se do starých map stabilního katastru i situačního výkresu statku, který se dochoval v městskému muzeu, je vidět, že dům stával blízko u vody, což bylo dáno tím, že Brslenka tehdy tekla blíže k městu a rozlévala se do větší šíře, takže mezi dnešním parkem R. Těsnohlídka a Čeplovem se nečekaně prostíral (polo)ostrov. Ke statku vedla cesta, která zde končila. Chtěl-li někdo jít na dnešní Čeplov (dříve zde byly sady a později čtvrť původně zvaná Skřivánkov), nesměl z ulice Ostrovní odbočit do Rybenské, ale musel pokračovat z kopce dál, až zhruba k nynější Zemědělské škole.

Kdy se rodina Těsnohlídkova odstěhovala nebo co bylo dál, se nám zjistit nepodařilo. V roce 1958 byl dům prohlášen za kulturní památku a díky tomu přežil i demoliční práce v budoucí čtvrti Žitenická. Chátral ale vlivem povětrnosti i vandalů, kteří se „ve staráku” scházeli. Když se roku 1987 zřítily jeho klenby, byl rodný dům Rudolfa Těsnohlídka se souhlasem MKČR zbourán.

Ne že by se s ním ale do té doby zacházelo jako s kulturní památkou, jak dosvědčují vzpomínky Jaroslava Hendla:

———  Těsnohlídkův statek – to bylo tam, kde byla vojenská výkrmna vepřů – ve svahu k rybníku. Tam sloužili pétépáci. Byl skrytý, mimo ulici, byla tam spousta stromů, nebyl vidět, cesta tam kolem rybníka nevedla. Ono taky nebylo proč, nevedla po valech pěšina, byla tam jen třešňovka. [•JV]  

II▶  

A o situaci těsně před zánikem vypovídají jednak fotky a pak svědectví novináře Vladimíra Havlíčka. Stav domu prý „nebyl dobrý, ale nebyl ani tragický.“ Dle jeho názoru zbouráním tohoto solitérně stojícího domu, který výstavbě nového sídliště nijak nebránil, Čáslav udělala chybu a propásla příležitost zde vybudovat Muzeum autora Lišky Bystroušky. Nepomohla ani neúnavná aktivita profesora Marka a jeho studentů: 

———  to jsme tenkrát s panem profesorem Markem – to byl úžasnej pán a ohromně toho moc věděl a všechno věděl o historii Čáslavi, on měl prostě všechno v hlavě tak srovnaný – strašně usilovali o to, aby na městským úřadu dali nějaký korunky a mohli jsme znovu nějak ten rodnej domek Rudolfa Těsnohlídka trošičku postavit na nohy. Chtěli jsme to postavit znovu a městskej úřad prostě vůbec nechápal, na co chceme takovejhle strašnej barák, a tak pan profesor jim vysvětloval, že by to byl hezkej památník, že bysme tam mohli všechno soustředit, že by to byla vzpomínka na Rudolfa Těsnohlídka. Ale ono to vůbec nešlo, protože na úřadě to neviděli jako důležitý a nebyly na to peníze a tak... [•BP]  

II▶ 

A tak se stavení zachránit nepodařilo ... 

Více se o Rudolfovi Těsnohlídkovi můžete dozvědět na této stezce:

UKÁZKA ——— II03 RODÁCI 1 – RUDOLF TĚSNOHLÍDEK    

——— 

PAMĚTNÍCI

•JH —— Jaroslav Hendl (*1939)

Od svých čtyř let žije na Skřivánkově – Čeplově, pracoval jako automechanik a kombajnér ve Státním statku a u Krajských zemědělsko-lesnických meliorací (později Agropodnik).

•BP —— Blahoslava Anna Procházková, roz. Formanová (* 1948)

Narodila se sice v České Lípě, ale celý život pendluje mezi Čáslaví a Starými Splavy (kde rodina měla a opět má rodinný pension z roku 1926). Absolventka Pedagogické fakulty v Hradci Králové, obor výtvarná výchova a sociologie. Své vzdělání uplatnila na několika generacích čáslavských dětí, výukou v lidušce, ZUŠce a nakonec v soukromém oboru v Tyršově ulici. Zakořeněna jinak pevně ve Formanově ulici.