„Podměšťák“

Že Podměstský rybník nebyl původně stvořen jako kulisa pro romantické procházky ani jako obří kluziště, je nám asi jasné. Jaké důvody ale skutečně vedly k jeho vybudování a jaké se našly v průběhu času? Při pohledu z Čeplova nás čáslavské hradby nenechají na pochybách, že vodní plocha pod nimi měla nepopiratelně funkci fortifikační, byla zkrátka vodním příkopem. Označení rybník pochopitelně stvrzuje i jeho funkci chovnou, nicméně na Čáslavsku víc než kde jinde jej potřebovali jako zásobárnu užitkové vody a energie na pohon mlýnů, hamrů apod. 

Voda totiž představovala pro město Čáslav vždycky velký problém. Ačkoli nikdy netrpělo podprůměrnými srážkami, vodu v okolí nemělo co zadržet. Lesů tu mnoho nikdy nebylo, obzvláště rychle mizely při kvapné rekonstrukci města po velkém požáru v roce 1522 a obnovovat se kvůli velké spotřebě dřeva v kutnohorských dolech také nestíhaly.

Podíváme-li se do kroniky třeba v srpnu 1900, zjistíme, že:

———  v tomto měsíci panovalo na Čáslavsku veliké sucho. Sousední krajiny měly hojnost vláhy, ale zde země vyprahlá a rozpukaná…

Následujícího roku bylo město od května do srpna nepřetržitě beze srážek a v roce 1904 bylo takové sucho, že:

———  …jetel vyprahnul, stromy vadly, ovoce opadávalo a tráva nerostla. 

Není tedy divu, že v krajině takto náchylné k vysušování se už ve středověku budovaly rybniční soustavy. 

První písemná zmínka o rybníku v našem regionu je z roku 1371 a týká se právě Podměstského rybníka, kterému se několik set let říkalo Onšovský podle mlýna, který stál pod jeho severní hrází. Mlýnů bývalo v táborském předměstí víc a k provozu potřebovaly velké množství vody, což bývala potíž obzvláště v létě, kdy vysychala Brslenka. V roce 1842 byl rybník dokonce tak vyschlý, že jeho dno využili jako plochu, kde stavěli nový krov pro pivovar.

Kromě množství se Čáslavští vždy potýkali i s čistotou vody. Městské splašky, odpadní vody z pivovarů a později z průmyslové výroby způsobovaly, že hlavně v létě se rybník stal zdrojem zápachu a líhništěm komárů a much, jak v kronice svého rodného domu, který u rybníka stával, píše Richard Těsnohlídek, nevlastní bratr slavného spisovatele. Tehdy nebyla rybniční voda použitelná ani jako užitková.

Přes vydání Vodního zákona v roce 1870 docházelo k znečišťování toků ještě dalších padesát let, jak ostatně dosvědčuje Těsnohlídkovic kronika. Vypouštění splašků z tupadelského a močovického cukrovaru do Čáslavky a Klejnárky způsobilo svého času regionální ekologickou katastrofu srovnatelnou s tou z roku 1304, kdy havíři při obléhání Kutné Hory otrávili potoky mourem a struskou. Prameny zmiňují i skutečnost, že voda v čáslavských studních měla zkaženou sladkou příchuť a obsahovala příliš mnoho sanytru, než aby ji bylo možné pít nebo z ní vařit. Posléze musely zákony chránící vodní zdroje zaúčinkovat. Dvaaosmdesátiletý pamětník vzpomíná:

——— když jsme byli děti, byla voda v rybníce čistá, než tam vyvedli kanalizaci, a tak jsme se tam chodili koupat, nebo jsme si zbouchali lodičky z prken. A když se reguloval rybník a dělali novou hráz s betonovým zábradlím, tak tam, co stojí čeplovské bytovky, bývaly dřevěné dílny pro tu stavbu a později tam vznikly dílny melioračního střediska, kde jsem taky pracoval. A z té dílny jsme se v létě chodili do rybníka zchladit nebo jsme ho rovnou přeplavali do Muchova sadu na třešně. [•JH]

II▶ 

V běhu času byl Podměstský rybník upravován a rekonstruován. Po zrušení důležitého výše položeného rybníka Svornost v roce 1857 musel čelit bez ochrany povodňovým vodám Brslenky a několikrát se tak potýkal i s protrženou či poškozenou hrází a zároveň i se zanášením.

Městská kronika dokládá, že rybník byl od roku 1870 odbahňován pravidelně (jen přibližně o sto let později v tak ležérním tempu, že stihl během odbahňování zarůst, což bylo veřejností právem kritizováno). V roce 1879 dle oficiálních záznamů došlo dokonce k úplnému vyvezení, na kterém se podílelo 100 povozů a kvůli kterému byla zbudována i malá provizorní železnice vedoucí až k cihelně. 

V zimě se Podměšťák stával vděčným místem krasobruslařských a hokejových utkání. Za dětství dnešních stařečků stávala pod Žižkovou branou i...

——— bouda, kde někdo vařil bruslařům čaj. [•JP] 

II▶

Svůj plácek si tu tehdy mohli vyhrabat ale jedině Čeplováci ze Skřivánkova. Parta z Jablonského nebo Koželuh se musela spokojit se Zemánkem nebo Medenicí.  

——— když se tvořily kry, tak jsme na nich pluli. Měli jsme kolikrát dost nahnáno, protože nás to nahnalo dál od břehu a kolikrát se to houpalo.   Někdy ty kry udělali i ledaři, když tam sekali led. Tahali ho přes silnici. V rohu, kde je vstup do Vodrant a hřiště, stávala totiž lednice. To byla taková budova do země se slaměnou střechou a do ní tahali led pro pivovar, i se to rozváželo po hospodách, protože tenkrát nebylo chladicí zařízení.“ [•JH] 

II▶ 

———  taky se na rybníce konaly motocyklové závody, v roce 1957 nebo 1958 tam byla ledová dráha. Tenkrát tam málem utopili traktor, který upravoval tu dráhu.  Asi byl trochu slabší led, tak se tam propad a od té doby už se to neodvážili udělat. [•JH]

II▶ 

Rybník v blízkosti centra města si přes zimu často vybíral svou daň. Městské kroniky znají mnoho utopených, kteří si zkracovali cestu přes led.

———  jedna rodina z domu u rybníka několik dní pohřešovala dítě. Bylo vysoce pravděpodobné, že utonulo, jeho tělo se však stále nedařilo vypátrat. Zoufalá matka tedy dala na jednu ze starých pověr, která tvrdila, že pokud se na hladinu rybníka položí bochník chleba se zapálenou svící, určí se místo, kde leží utonulý. Bochník chleba se skutečně na jednom místě na hladině zastavil a podivně točil, svíčka na něm po chvíli zhasla. Tělo malého chlapce bylo na tomto místě skutečně objeveno…  [•MK] 

——— 

PAMĚTNÍCI

•JH —— Jaroslav Hendl (* 1939)

Od svých čtyř let žije na Skřivánkově – Čeplově, pracoval jako automechanik a kombajnér ve Státním statku a u Krajských zemědělsko-lesnických meliorací (později Agropodnik).

•JP —— Jan Procházka (* 1944)

Narozen v Čáslavi, dětství strávil na rodinném velkostatku Skalka (u Třemošnice), z něhož byla rodina v roce 1947 vystěhována a poté putovala po příbuzných, až se v roce 1954 vrátila do Čáslavi do ulice 28. října. Jan Procházka v Čáslavi absolvoval zdejší měšťanku, další studia mu byla kvůli původu zamítnuta. Bylo mu pouze umožněno vyučit se buď zemědělcem, nebo horníkem. Vyučil se zahradníkem a později, ač velmi krkolomně, absolvoval Vysokou školu zemědělskou, obor zahradní architektura. Od roku 1973 žije trvale ve Formanově ulici.

•JV —— Josef Vrbický (* 1945)

Šéf bytového podniku v letech 1985-90, jeden z prvních obyvatel „hokejky“. V Čáslavi žije od svých deseti let.

•MK —— Městská kronika  (rok 1877)