Otakarova bašta a podloubí

Atmosféra kolem Otakarovy bašty se zřízením pěší zóny změnila k nepoznání. Slovy pamětnice: „Všechno, co jezdilo na Brno, jezdilo kolem bašty, říkalo se té silnici Brodská. Bylo to tam úzké a stejně tam jezdilo všechno, co dnes po obchvatu, i kamiony.“  [•JAH]   A navíc se jezdilo kolem věže s cimbuřím…   

II▶

Otakarova bašta byla původně přístupná jen z patra gotickým portálkem s jednoduchým kamenným ostěním. V roce 1883 dostala ale i vstup z úrovně ulice a pro její vzhled mnohem podstatněji také cimbuří. Uvnitř věže bylo možné po schodišti vystoupat na vyhlídku, klíč si zvědavý výletník mohl vyzvednout v obchodě p. Fr. Kafky, klempíře usídleného vedle bašty.
Do nově vytvořeného přízemního vstupu se kolemjdoucí schovávali před nechtěnou sprchou, neboť...

——— u Otakarovy bašty byl jen takový půlmetrový chodníček, po němž se těžko procházelo a na nějž stříkala voda od náklaďáků. [•JF]

II▶

Ač byl průjezd kolem bašty nejen dle fotek, ale i vzpomínek na intenzitu dopravy opravdu stísněný, projely jím v dubnu roku 1966 dokonce dvě lodě – „Dunaj“, přepravovaná z Bratislavy na Slapskou přehradu, a „Racek“, putující z Budapešti do Doks. Druhá jmenovaná – nejmladší výletní loď Máchova jezera – dokonce tři dny „kotvila” na Žižkově náměstí.
Jiří Prchal ve svém místopisu vyzdvihuje, že navzdory svaté trojici nejlepších předpokladů pro havárii, silnému provozu, úzkému profilu ulice a absenci značky přednosti protijedoucích vozidel, se zde žádná auta nikdy nesrazila. A přece bylo všem jasné, že pro bezpečnost chodců na hlavním městském průtahu je třeba něco udělat. A tak byl roku 1974 národním podnikem Geoindustria vybudován průchod pro pěší kolem Otakarovy bašty (nyní průchod z loubí směrem k mateřské školce). Městská kronika vzpomíná na jeho slavnostní otevření, při němž předsedovi MěstNV Brhlíkovi...

———  předali žáci kytici karafiátů a dík za záslužnou práci pro bezpečnost chodců, hlavně žáků ZDŠ Náměstí. [•MK] 

Samotná oprava bašty byla s požadavkem urychleného zpracování projektové dokumentace domluvena v září 1974. Bylo nač spěchat. Na tento okamžik se čekalo přes deset let a válcovitá věž byla v té době už ve velmi špatném technickém stavu. Skutečně rekonstruovat se začalo v březnu 1975. Hlavní průjezd městem se zcela uzavřel. Pro zabezpečení statiky bylo totiž nutné zasáhnout do vozovky a vytvořit ztužující pasy u základového zdiva. Věž obklopilo trubkové lešení až do koruny horní plošiny. Z lešení se pak Otakarova bašta vynořila s novou střechou a krovem z ručně tesaných trámů. Druhotné cimbuří po 85 letech zmizelo a bašta od této doby nese na svém temeni střechu kuželovitou, která jí přidala na výšce celých 9 m.  

Impregnace šindelové krytiny přinesla čáslavským obyvatelům nečekané povyražení a produkci, která si nic nezadala s exhibicemi provazochodců na Žižkově náměstí:

———  dne 1. 8. 1976 byla impregnována šindelová krytina na Otakarově baště. Riskantní a velmi odvážnou práci prováděl 65letý pracovník Geoindustrie soudruh Sotona. Jeho práce na strmé střeše, kdy pracovní žebřík visel pouze na 1 jistícím laně, budila oprávněný obdiv a uznání pracovní obětavosti. Podstatně mladší pracovníci se risika této práce obávali. Odvážnou práci sledovalo mnoho zdejších občanů i projíždějících cizinců. Přes svoji náročnost postupovala práce rychle kupředu. [•MK] 

Jak dokládá opět městská kronika. Opravy památku zachránily, ale vzaly domov rorýsům, pro které byly četné otvory a široké spáry ideálním hnízdištěm. Po rekonstrukci jich ve městě citelně ubylo. Malé povzdechnutí si vysloužilo i příliš strmé schodiště uvnitř bašty, které „bylo na závadu pro masovější návštěvy“.

Novou tvář získala v sedmdesátých letech také fronta domů mezi baštou a rohem ulice Jana Roháče z Dubé. Ač se to zdá neuvěřitelné, loubí, které běžně návštěvníci města a patrně i část místních považují za historické, bylo vytvořeno až v této době a opět v souvislosti s bezpečností chodců.
Proměnami prošel, a doufejme, že znovu brzy projde, i povrch v ulici Klimenta Čermáka. Dusanou hlínu vystřídala kamenná mosaiková dlažba, která byla koncem roku 1969 pokryta vrstvou asfaltu. Tato úprava byla přijata veřejností a majiteli dotčených domů s dosti smíšenými pocity, neboť vrstva asfaltu převyšovala téměř u všech domů jejich prahy…... Po přetrasování silniční dopravy do ulice Jeníkovské zde mohla vzniknout pěší zóna. Ta je sice nyní již 30 let vydlážděna betonovou dlažbou, ale časem se snad opět vrátí ke kameni, jak by si starobylá vstupní brána do města zasloužila.

Na tomto zastavení jsme se zabývali pouze změnami, které proběhly v době relativně nedávné. Hlouběji do historie můžete osud raně gotické věže probádat zde:

UKÁZKA ——— A03 HISTORICKÉ STAVBY – OTAKAROVA BAŠTA

——— 

PAMĚTNÍCI

•JAH —— Jaroslava Hendlová (* 1941)

Poté, co její rodině sebrali hospodářství a děti vyhodili ze středních škol, byla vystěhována s rodiči a sourozenci na Žáky a od té doby pracovala jako dělnice v zemědělství a průmyslu. Od chvíle, co se roku 1961 provdala, žije na Čeplově.

•JF —— Jindřich Frajer (* 1953)

Čáslavský rodák, který vyrůstal v nedalekých Šebestěnicích, v Čáslavi navštěvoval hudební školu, absolvoval střední průmyslovku a 23 let pracoval na místním letišti.

•MK —— Městská kronika (rok 1976)