Obchodní dům Neuman

Stojíme v ústí ulice Klimenta Čermáka, na začátku nynější pěší zóny, na místě, které je vlastně jižní vstupní branou do starého města. Napravo sem tam nějaký chodec spěchá od Penny Marketu šikmo vyšlapaným blátivým chodníčkem přes volný, nezastavěný pozemek. Nalevo řada reklam zakrývá drátěný plot mateřské školy, která si od ulice drží živým plotem potvrzený distanc a na komunikaci s ní zcela rezignuje. Těžko si dnes představit, jak živá a hlavně pestrá tato část ulice bývala před výstavbou sídliště.

Na nyní prázdném rohu se chodilo nakupovat do obchodu potravinami pana Bolka (po znárodnění Pramenu), s nímž sousedila hospoda, snad „U Bílé paní“, obchod oděvy Švarc a malá trafika pana Křížaly. V budově dnešního pekařství u Merhautů svého času provozoval živnost rovněž pekař, pan Nedělka. Za ním pokračovala řada drobných prodejen, ze kterých vyčnívala tzv. „Bílá labuť“, obchodní dům, kde se poprvé v Čáslavi prodávaly televizory.
Na nároží druhé strany ulice stál od roku 1902 vskutku výstavní jednopatrový dům s „věžičkou” obchodníka Karla Neumana. Ve skutečnosti se jedná o atiku s akcentovaným nárožím evokujícím nárožní věž. Karel Neuman zde prodával jízdní kola, šicí stroje, motocykly Jawa … a prý také vzduchovky všech velikostí „od malého plivátka za 45 Kčs až k velké s pažbou“ a snad i hudební nástroje.

——— byl tam širokej chodník. Já jako mladá holka jsem si tam zaparkovala káru, abych v čem měla odvézt šicí stroj. Dostala jsem totiž šicí stroj Lada za vyhranou soutěž ve sběru řepy.  Na chodník mi to bylo hloupý, tak jsem to postavila pod něj. A to byla chyba. Do tý káry mi najeli, zatímco jsem byla v obchodě, ale já jsem si toho nevšimla. A pak jsme s maminkou vezly šicí stroj až do Žak na rozbitý káře. Co my jsme se nadřely a nevěděly proč! Až pak za mnou přišla paní, která mi tu káru půjčila, že ji musím dát opravit.“ [•JAH] 

II▶

Vedle vyhlášeného Neumana provozovala se v nízkém domě s vysokou střechou vinárna, za ní prodával hračky pan Pařízek a po roce 1948 sídlil sekretariát jedné z politických stran. Poslední před baštou byl elektrotechnický obchod pana Minaříka, před nímž stálo Kafkovo zámečnictví.
Tahle pestrost z města začala mizet v roce 1973, kdy byla zahájena demolice domů v bezprostředním sousedství bašty. Po zbourání čp. 123 a 122, které na válcovitou věž přímo přiléhaly, se objevil nezvyklý pohled na obnaženou středověkou podobu města. To novověké se však nenávratně ztratilo. Ulice Havlíčkova, Rybenská a Koudelova, které se tu křižovaly, změnily své názvy i trasy. Z Havlíčkovy zbyla jen ta půlka, která představuje nynější pěší zónu. Rybenská a Koudelova jsou nyní Těsnohlídkovou, ale domky, které je kdysi lemovaly z obou stran, vystřídala proluka, parkoviště, solitérní objekt mateřské školy… a panelové sídliště, ve kterém bydlí desetina města.
Z nároží naproti Neumanovi zmizel i červený dům s velmi zajímavým modernizujícím trojúhelníkovým štítem s vepsanými menšími trojúhelníky. Je velká škoda, že se nezachoval, protože architekturu tohoto typu v Čáslavi na jiném místě nenajdeme. Podobným směrem se sice vydaly i štíty přízemních domků na Ostrém rohu, ale u zdejšího domu bylo řešení vytříbenější.
Přes ulici, v místě dnešního Penny Marketu bylo možno v restauraci či hospodě „Na Baště“, dříve „U Marušků” navštívit...

——— nejlepší kuchyň v Čáslavi. Před paní Semerádovou by se ještě dneska člověk musel poklonit. To byla Paní kuchařka s velkým P. [•JV]

II▶

Vzpomíná Josef Vrbický, který si v hostinci užil nejen vynikající stravu:

———  představte si, že tam byl lustr a byla tam nějaké svatba. A na tom lustru, to bylo kolo ohromný, opravdu z fasuňku, jsme se jako mladý kluci houpali. To nám bylo pětadvacet. Jistě, dospělí lidi, ale to drželo, to nikdo neutrh. [•JV]  

II▶

Interiér popisuje svými slovy i dobový tisk: 

———  při úpravách se vycházelo z vojenské tradice města a názvu provozovny, a proto všechny umělecké doplňky vhodně vycházejí z doby. Stejně tak celá řada starožitností (šavle, chomouty, lucerny, staré tisky – rytiny) plně souhlasí se stylem restaurace. [•UD]   

V úplně jiném stylu se nesla výzdoba i zábava v dalším vyhlášeném podniku, tzv. FIVE CLUBu, obývajícím již neexistující dům v dnešní proluce. Oficiální kruhy jej chtěly vidět jako místo, které si...

———  svépomocí a pilnou prací vybudovali čáslavští mládežníci na třídě Rudé armády a za finanční podpory i pochopení MV a OV ČSM a ve kterém se schází k tanci i družné zábavě. Je vidět, že i dnešní mládež dovede „máknout“, když je to zapotřebí. A hlavně, že se tam budou vždy cítit jako ve svém. [•UD]  

Pamětníci jej naproti tomu líčí ve všech jeho barvách: 

———  Five club měl vývěsku s five jako 5, ale zároveň tam měli takovej ten čibuk. Byly tam diskotéky a hrály tam kapely. V tom klubu jsem byl snad jenom jednou a to jsem tam jenom nasís, ale jako kluk jsem jezdil do Potěh, tam byl taky v bývalý hasičárně dobrej klub. Tam se dělaly různý jamsessiony místních rockových kapel. Ono se to konalo třeba pod hlavičkou SSM, ale když jsem tam přišel prvně, tak jsem zíral, protože na stropě byla namalovaná obrovská hlava Ježíše Krista. [•JF]    

II▶

———  Ten Five club, to si člověk připadal jak v pekle. Představte si, že tam bylo všecko rudý, červený. Tam kdyby byla někde výheň a Lucifer, tak to vypadalo jak peklo. Když se otevřel, tak tam chodila taková, možná by se dalo říct společenská smetánka. A já jsem tam prvně kouřil marihuanu (a taky naposled). Přes střed města a pěší zónu jezdili tehdy tiráci. A tiráci, hlavně Maďaři, sem vozili koňaky (ten jugoslávskej Cézar) a právě marihuanu. [•JV]    

II▶

Ráj, podsvětí, nebo klubovna socialistické mládeže? Zřejmě něco mezi, nebo jak v kterém období. Na skutečné začátky Five clubu vzpomínají zakladatelé bigbítové kapely Jaroslav Hovorka a Petr Vojtíšek: 

———  To, že se podaří v Čáslavi otevřít klub, kde se bude hrát každé úterý big beat, kde budou večery poesie, dixielandová vystoupení a mnoho dalšího, si málokdo dovedl představit. Byla doba politického tání, tak se to na jaře 1967 podařilo a Pragorchestra, konečně přejmenovaná na Five Club Group, zkráceně FCG, tu měla každých čtrnáct dní celý večer. Za 12 korun, párek a limonádu na osobu. Když jsme končívali skladbou LSD, přibíhali esenbáci až z náměstí. –

——— 

PAMĚTNÍCI

•JAH —— Jaroslava Hendlová (* 1941)

Poté, co její rodině sebrali hospodářství a děti vyhodili ze středních škol, byla vystěhována s rodiči a sourozenci na Žáky a od té doby pracovala jako dělnice v zemědělství a průmyslu. Od chvíle, co se roku 1961 provdala, žije na Čeplově.

•JU —— Josef Urbánek (* 1951)

Obyvatel domu čp. 930 v Ostrovní ulici, rodák ze čtvrti, která padla za oběť sídlišti Žitenická. Šestnáct let pracoval jako vedoucí technického oddělení vojenského útvaru sídlícího v Žižkových kasárnách, poté jako účetní.

•JV —— Josef Vrbický (* 1945)

Šéf bytového podniku v letech 1985-90, jeden z prvních obyvatel „hokejky“. V Čáslavi žije od svých deseti let.

•JF —— Jindřich Frajer (* 1953)

Čáslavský rodák, který vyrůstal v nedalekých Šebestěnicích, v Čáslavi navštěvoval hudební školu, absolvoval střední průmyslovku a 23 let pracoval na místním letišti.

•UD ——  ÚDER

Okresní noviny – Orgán OV KSČ A ONV v Kutné Hoře, 1979