Seidlův statek

Atmosféra příjezdu do města se změnila spolu s jeho trasou. Jako změnu k lepšímu to bohužel nevnímá ani urbanista ani pamětník. Původně se totiž ulice stáčela od rohu zmíněné  „rakvárny” nejprve doleva, kde se rozšiřovala do trojúhelníkového náměstíčka, a poté doprava, aby pokračovala dnešní pěší zónou. Místo mělo příjemné maloměstské měřítko a přijíždějícího jemně navádělo do města, když mu cestou měnilo perspektivu pohledu na výraznou Otakarovu baštu, jasný symbol středověkého města.

Barokní dům v Žitenické ulici, známý jako již zmíněná rakvárna, posbíral spoustu dalších přezdívek. Můžete jej znát i jako strážnici, marodnici, starou radnici či váhu. Svého času se tu opravdu skladovaly rakve, před domem pak byla umístěna váha na nákladní vozidla. Ale radnice tady, pokud víme, nikdy nesídlila. Každopádně se jedná o hodnotný předměstský barokní dům z poloviny 18. století s pěknou mansardovou střechou.

Na výše popsaném „náměstíčku” v ústí cest stával až do konce 70. let poměrně malebně zasazený transformátor a jen kousek od něj benzínka či, dobově řečeno, čerpačka. Její...

——— benzinové stojany vypadaly jako panáci – místo hlav měly skleněné nádoby na měření objemu benzinu. Čerpalo se to ručně z jedné nádoby do druhé. Načerpala se pětilitrová nádoba, pak to člověk přečerpal do druhé a z ní do auta. Provozoval to pan Šidlof a podobná byla taky na Ostrém rohu. [•JH]

II▶

Usedlost čp. 45 přišla do rukou rodiny Seidlovy v roce 1825. Zlatý věk zažívala pod vedením Františka Seidla (*1849), jehož hospodářství bylo tehdy největším v Čáslavi. Dějiny tohoto domu a statku s ním spojeného však rozhodně nebyly jen zalité sluncem, nevyhnuly se jim ani neštěstí a katastrofy. Statek byl několikrát stižen požárem či povodní. Poté, co přímo do stodoly udeřil blesk, shořely s ní i stroje a zásoby slámy. Nejtěžší rána pro rodinu hospodářů měla ale teprve přijít. Na znárodnění Seidlova statku vzpomíná Jiří Seidl, který se do domu ještě stihnul narodit a bydlet v něm do svých tří let:

——— Můj otec chtěl dělat spíš veterináře a ke statku přišel tak, že to nikdo jinej nechtěl. Jeden bratr byl knihař a druhej účetní a tomu se do toho nechtělo. A tak musel bejt tady a s maminkou hospodařil. A pak otce v osmačtyřicátým zavolali na okres a řekli mu, že se do čtrnácti dnů vystěhujem, nebo nás vystěhujou s parádou. A otec se ptal, kam teda máme jít. Chtěli nás poslat na Štrampouch do nějakýho hroznýho objektu. Ale otec měl tenkrát vzdálenou tetičku v Pražský ulici v tý okachlíkovaný budově a ti měli tehdy nadměrnej byt, takže taky dvakrát nestáli o to, aby se jim tam nahrnuli do baráku cizí lidi. Tak jsme se přestěhovali k nim a bydleli jsme tam ve dvou místnostech v rozděleným bytě do šedesátýho sedmýho roku. Do roku 1955 jsme tam bydleli ještě se strejdou Slávkem. A když se narodila sestra Jaroslava, tak už to bylo neudržitelný v těch dvou místnostech, tak šel strejda do domova důchodců. V šedesátých letech se to uvolnilo, tak jsme dostali byt ve státňáku.
Když nás vystěhovali, byl v našem domě Státní statek, chlívy. Do našeho bytu dali klidně klíčit brambory. Tam byla vlysová podlaha, ale to jim bylo jedno. A pak tady byly kanceláře. A potom spousta bytů. Do cukrárny dnes chodí spousta lidí a říkají: - Jó, tady jsme bydleli. -  Já si to pamatuju, protože jsem sem chodil za paní Čejkovou, to byla taková babička, já jsem ji měl hrozně rád. Ale otec, ten už sem nikdy nevkročil. [•JS]

II▶

Ze statku se zachovala už jen hlavní budova, ač celý areál sahal až do poloviny paneláku v Žitenické ulici, kde končil špejcharem. Rozsáhlé hospodářství dávalo práci mnoha lidem, ovšem zatímco jedna generace pracovala „u Seidla”, druhá už u Státního statku, jak vzpomíná Jaroslav Hendl:

——— Tou bránou jezdily traktory i potahy, když se sváželo obilí do statku. Měl rozsáhlé nádvoří obklopené hospodářskými budovami (stájemi, stodolami). Později tam hospodařil Státní statek, měl tam kanceláře a odtamtud řídili celé hospodářství.
Můj otec byl zaměstnaný ještě u Seidla, jezdil s traktorem, byl opravář, měl na starosti techniku. To byly johndeery a buldoky. Ten buldok byl jakási rarita, natáčel se volantem, a to chtělo kus fortelu, protože řidič musel vyndat volant z kabiny, nasadil ho do setrvačníku, rozhoupal ho, traktor naskočil, ale pak ho musel zase rychle vyndat ven, jinak se to rozmotalo a volant vyletěl do vzduchu, nebo s řidičem praštil o zem. Tenhle traktor, když jel do kopce a nestihls včas přeřadit, chytil zpětný chod, ale zase měl dobrý výkon. Já osobně jsem jezdil s kombajnem už pro Státní statek. Ten čáslavský byl rozsáhlý, patřila k němu i oblast chotěbořská a tam jsem sklízel skoro až o Vánocích, protože se tam sklízel oves. Někdy jsem odtamtud jezdil do tanečních, sedl jsem na motorku a jel do tanečních do Čáslavi. [•JH]

II▶

Když vyšlo najevo, že čp. 45 nebude muset padnout za oběť panelové výstavbě, narychlo se v něm zřídila čistírna s mandlem, které však podle vývěsního štítu nikdo neřekl jinak než Manka. 

Z hlediska památkové péče jde o hodnotný klasicistní dům s valbovou střechou z 1. poloviny 19. století a je důležité, že se oba objekty (čp. 10 a 45) zachovaly aspoň jako připomínka čtvrti, která musela ustoupit pokroku a „moderním“ názorům a nárokům na bydlení, čtvrti, v níž se ještě prolínalo město se zemědělskou tradicí, v níž ještě před šedesáti lety kousek od náměstí byla zeď...

——— na kterou jsme se vždycky vzájemně vysadili a dívali jsme se na telátka, jak se tam pasou. [•JM]

II▶

——— 

PAMĚTNÍCI

•JS —— Jiří Seidl (*1949)     

Celý život žije v Čáslavi. Do třech let vyrůstal na rodinném statku (Seidlův statek), odkud byla jeho rodina v roce 1952 vystěhována do ulice Pražské a později se přestěhovala do „státňáku“. Absolvent zdejší měšťanky i průmyslovky. Pracoval jako šofér, poté vedoucí dopravy a od 80. let prováděl servis plynových spotřebičů. Po revoluci se rodině podařilo v nezbourané části zchátralého statku otevřít cukrárnu Café Seidl.

•JM —— Jitka Maštalířová (*1952)    

Čáslavská rodačka, která své dětství prožila hlavně v ulici 28. října. Dlouholetá ošetřovatelka v městské nemocnici i místním domově důchodců.   

•JH —— Jaroslav Hendl (*1939)

Od svých čtyř let žije na Skřivánkově – Čeplově, pracoval jako automechanik a kombajnér ve Státním statku a u Krajských zemědělsko-lesnických meliorací (později Agropodnik).

•JU —— Josef Urbánek (*1951)

Obyvatel domu čp. 930 v Ostrovní ulici, rodák ze čtvrti, která padla za oběť sídlišti Žitenická. Šestnáct let pracoval jako vedoucí technického oddělení vojenského útvaru sídlícího v Žižkových kasárnách, poté jako účetní. 

• FXŠ —— F. X. Šalda (*1867 – †1937)

Český spisovatel, literární kritik, překladatel, novinář, historik, básník, dramatik a redaktor, který prožil v Čáslavi své dětství.