Dětská denní rutina aneb Mlíko
„Náš baráček stál v Ostrovní číslo 930. Ráno jsme měli s bráchou takovou rutinu: jeden měl ustlat postele a druhej šel do mlíkárny. A tam prodávala Fanynka – měla tam celý kvádr másla a z toho krájela a odvažovala, mlíko se nabíralo naběračkama do bandasek. Náš táta byl strašně na mlíko, vypili jsme ho každý den tři litry, takže tuhle trasu jsme měli naběhanou.“ [•JU]
Poklad pana Seidemanna
„Naproti našemu hospodářství bydlel Žid Seidemann. (Dělal třeba Čáslavskou višňovku, na jejíž etiketě byla věž a ženská, která trhá višně.) Otec říkal, že když před válkou věděli, že je seberou, tak ten pan Seidemann za ním přišel s krabicí, jestli by mu ji neschoval. Po válce se někdo od nich vrátil, otec mu dal tu krabici a ptal se: „Helejte se, mě by zajímalo jenom, co jsem to tu celou dobu schovával.” – Odpověď zněla: „Za to byste si moh koupit takových hospodářství, jako máte, několik.“ [•JS]
Jak si to pamatuje z dětství F. X. Šalda?
V povídce První a druhá zachytil prostředí velkého domu č. 91 v sousedství kasáren v Jeníkovské ulici, kde bývaly poštovské stáje pro 25 párů koní bývalého k. k. Postamtu. „Byla to ohromná stará kůlna, ležela vedle dlouhých stájí pro šedesát koní, které byly nyní prázdné; a byla plna starých vybrakovaných dostavníků a jiných kočárů. Bývala to kdysi veliká a slavná stanice na hlavní císařské silnici spojující dvě veliká města. Dnes byla ta štace již dávno zrušena, dostavníky tudy nejezdily a z celé staré slávy zbyl ohromný dvůr, který zarůstal travou a lopuchou, prázdné stáje a tato kůlna, která byla jakýmsi hřbitovem vší té staré důstojnosti. Proto prý tu o půlnoci strašilo jako na všech hřbitovech. V starých kočárech to harašilo, praskot biče býval slýchán ve vzduchu a cosi jakoby dupot koňských kopyt, bijících do mlatu uježděné silnice, – tak aspoň tvrdila domovnice ze sousedního domu, která někdy v noci musila přes dvůr otvírat branku zahradní některému opožděnému chodci, který šel od dolejší strany. V té kůlně stála spousta starých rezivých dostavníků s rozbitými skly okenními, s prasklými koženými střechami a oprýskaným lakem; ale byly tu také ještě barokní a rokokové karosy na tlustých pružných řemenech, skleněná kupé obložená zrcadly dnes již oslepenými nebo roztříštěnými – kupé jakoby stvořená, aby vozila princezny nebo dvorské slečny do plesů v záři smolných pochodní nošených maskovanými bradatými perkmoníčky.” [•FXŠ]
Voda a flinty u Seidlů
Pod domem č. 45 se neustále čerpá voda a běda, kdyby s tím chtěl někdo přestat. „Otec říkal, že když nás tehdy vystěhovali, tak hned někdo ukradl ze sklepa čerpadlo a všichni ty lidi, co bydleli v řadě domů směrem k Neumannům, měli okamžitě ve sklepě vodu. Někde tady za barákem totiž byla studna a čerpala se z ní voda. Byla dost hluboká a říkalo se, že v ní bylo hodně vody. Když přišli Němci, naházely se do ní flinty, a po válce zase, co zbylo po Němcích, než přišli komunisti, protože za to byla basa. A ta studna je tady někde zasypaná.“ [•JS]
