Opravdu Dusíkovo divadlo
Ve své době byl Dusík skutečně hvězdou, pak ale na slávu jeho jména začal padat prach. Nicméně dvacáté století nános zapomnění opět oprášilo a důkaz o znovuoživení zájmu o Jana Ladislava Dusíka se odehrál právě v Čáslavi. Jednoho dne před divadlem nesoucím Dusíkovo jméno hleděla ředitelka Eva Albrechtová s údivem na autobus plný japonských turistů, kteří se jí začali dobývat do instituce, a foťáky cvakaly ostošest. Po chvíli zmatku se vyjevilo, že jde o muzikology na speciální dusíkovské tour de Evropa, a Čáslav tudíž nemohli rozhodně vynechat... S pomocí paní ředitelky našli nejen divadlo, ale i Dusíkův rodný dům.
Na koncert do Spořitelny?
Pamětní deska na domě čp. 82 na náměstí Jana Žižky z Trocnova, kde již řadu let sídlí Česká spořitelna, připomíná, že se tu kdysi odehrálo hudební vystoupení světové úrovně, ačkoli nepatriotsky zamlčuje celou jeho polovinu. Nicméně díky reportážní recenzi Jana Ferdinanda Opitze pro zemské noviny Prager Oberpostamtszeitung jako bychom se ocitli ve zdejší koncertní síni 14. a 15. září roku 1802:
„Dusíkova klavírní hra vykazuje takovou sílu, vyrovnanost a čistotu, že ji můžeme právem označit uměním „non plus ultra“. Dne 14. (září) o tom mohl přesvědčit společnost milovníků umění a jeho obdivovatelů, poté co v domě pana von Widmanna (…) uspořádal koncert, na němž zahrál řadu svých vlastních klavírních skladeb, které vyšly tiskem většinou v Paříži nebo Londýně.”
„Radost, kterou v nás pan Dusík před dvěma dny svou hrou vyvolal, se následující den na stejném místě nejen zopakovala, ale ještě znásobila, tentokráte díky panu Puntovi ze Žehušic, který nejprve zahrál na housle a poté předvedl svou nenapodobitelnou hru na lesní roh. Na koncertu rovněž vystoupil i synovec J. Punta, p. Fellauer, který společně s Dusíkovým bratrancem a za Dusíkova doprovodu zazpívali dvě italské árie, jež byly odměněny potleskem. V závěru večera pak oba velcí mistři, Dusík i Punto předvedli čáslavskému publiku hudební umění v jeho nejvyšší kvalitě, a sice když společně zahráli Beethovenovo Rondo pro klavír a lesní roh.
Koncert následujícího dne byl tentokráte zahájen Dusíkovým sólovým vystoupením, a sice některou z jeho variací na anglickou píseň God Save the King. Poté, stejně jako předchozí den, zahrál Grand Concerto, op. 22, tentokráte však s takovou intenzitou a jemností, že mu obecenstvo vzdalo hold, neboť sám překonal svůj výkon z předchozího večera.
Dusík i Punto rozhodně předvedli vše, co je v technických i interpretačních možnostech hry na oba nástroje, klavíru i lesního rohu. Je potěšující slyšet tyto dva velké mistry, kteří si jako virtuosové vydobyli v Evropě tolik slávy, a zároveň vědět, že jsou oba našimi krajany!”
UKÁZKA —— Téma a úryvek z 1. variace na anglickou píseň God Save the King
Za Dusíkem do Galerie i ZUŠ
Nynější umělcovi obdivovatelé už mohou navštívit stálou expozici věnovanou jeho životu a dílu v městské Galerii, jež sdílí budovu někdejších kasáren se Základní uměleckou školou J. L. Dusíka. Kde jinde si tedy můžeme dovolit jak perličku o skladatelově vztahu k vojenství, tak ukázku z jeho sonatin pro žáky.
Na jednom z Dusíkových koncertů v Haagu byl inkognito přítomen sám císař Josef II., který v té době cestoval po Nizozemí. Dusík byl posléze císaři představen jako jeho rakouský poddaný. Josef II. se Dusíka dotázal, proč vlastně opustil svou vlast. Dusík císaři odpověděl: „Protože jsem se bál, že budu donucen k vojenské službě.“ Nato císař odpověděl: „Také v Rakousku se oceňují talenty a dělají se výjimky ve prospěch umělců.“ V hudbě však proti vojenství Dusík nic nenamítal. Jeho Vojenský pochod si pro svůj koncert v Paříži vybral i Felix Mendelssohn – Bartholdy, autor Svatebního pochodu, jedné z nejhranější skladeb na světě.
UKÁZKA —— Sonatina G dur
Miláček Marie Antoinetty
Při první návštěvě Paříže koncertoval Jan Ladislav Dusík i pro Marii Antoinettu, při druhé návštěvě utekl před revolucí, která jí vzala život. Otřesen událostmi své mecenášky a obdivovatelky napsal v Londýně roku 1793 k její poctě jednu ze svých později nejznámějších skladeb – The Sufferings of the Queen of France / La Mort de Marie Antoinette (Smrt Marie Antoinetty, královny francouzské), op. 23 (1793).
...Jan Ladislav Dusík...
