Žižkova brána

O BRÁNĚ —— VZLETNĚ

O podobě čáslavských městských bran toho bohužel nevíme příliš mnoho, protože ani jedna se do dnešní doby nezachovala. Brány, coby přirozené vstupy do města, byly klíčovými částmi jeho opevnění. V případě Čáslavi je pro nás prvním vodítkem při hledání původu a podoby městských bran zápis z formulářové sbírky z druhé poloviny 13. století, který ukládá neupřesněnému městu, aby vybudovalo své hradby podle vzoru královského města Kolín.

Toto opevnění mělo být tvořeno třemi regulérními městskými branami a jednou menší brankou zajišťující přístup k vodě. Protože tento popis v zásadě odpovídá situaci, kterou známe z Čáslavi, domnívá se většina badatelů, že oním v listině nejmenovaným městem byla Čáslav.
Brány byly situovány na hlavní komunikační tepny, kterými byly od náměstí k severu, k východu a k jihu vedené ulice Horská, Brodská a Chrudimská. Cílové destinace daly jednotlivým branám i jejich označení, které ale bylo poměrně nejednotné, protože na danou světovou stranu se obvykle nacházelo vždy hned několik významných lokalit. Na severu ležící brána Horská se tak v pramenech vyskytuje i pod označením Pražská či Kolínská. Východní brána Chrudimská nese paralelní označení Hradecká, zatímco brána Brodská bývá současně označována jako Jeníkovská či Vídeňská. Poslední brána známá dnes jako Žižkova, v minulosti značená také jako Táborská, byla umístěna poněkud asymetricky v severozápadním nároží města v místě, kde se původně nacházela spojovací šíje mezi starším přemyslovským správním hradem na Hrádku a předhradím u kostela sv. Michala. Kromě vlastní brány se tu dalo vejít ještě samostatnou brankou, pro ještě větší zmatení rovněž značenou jako Žižkova.

Na vlastní termín brána je pak nutné se dívat nikoliv jako na označení jedné solitérní stavby, jako spíše na komplexní označení pro hned několik stavebních objektů, které společně vytvářely podobu vlastního vstupu do města. Tento soubor staveb byl v Čáslavi obvykle tvořen vlastní průjezdní bránou v podobě patrové hranaté věže s osazenou spouštěcí mříží. K té po straně (u Brodské brány zleva, u Chrudimské zprava) přiléhala další samostatná kruhová obranná věž, jejímž dochovaným příkladem je věž známá dnes také jako Otakarka. Na průjezd z hlavní brány navazoval objekt tzv. předbraní, mající podobu obdélného obezděného průjezdu, na jehož konci byla osazena další spouštěcí mříž. Za předbraním se nacházela dřevěná konstrukce mostu vedoucí přes vnitřní příkop široký okolo 20 m, který byl prakticky po celém obvodu města (s výjimkou strany k Podměstskému rybníku) napuštěn vodou. Za vnitřním příkopem pokračovala mostovka přes zemní val osazený dřevěnou palisádou, za kterým následoval druhý vnější příkop a vnější obvodový zemní val s nájezdem, který tvořila další věžová stavba s průjezdem a mříží. Celý systém vjezdu od vnější brány až k vnitřní byl prý dlouhý 17-18 sáhů.

U brány v Horské ulici stál samostatný domek branného. V Brodské, Chrudimské a Žižkově bráně byl branný ubytován přímo v objektu, případně ve městě, kde pobývala i městská posádka strážných. Na Chrudimské bráně byli původně osazeni dva kamení lvi, coby strážci města, kteří byli později přeneseni k č.p. 122 na Horském předměstí. Každý večer byly městské brány zavírány a klíč dostal rychtář, případně stráž z dané části města. Vstup do města se uzavíral také v dobách válek, nebo při epidemiích nakažlivých chorob.
Při velkém požáru města roku 1522 došlo k poškození všech tří hlavních městských bran. U Brodské shořel most a mostnice, u Horské část ze strany vnějších vrat a konečně u Hradecké celá přední vrata s fortnou, mostek i mostnice a další dvoje vrata u výjezdu.

Městské brány plnily úspěšně svoji funkci až do třicetileté války, kdy se roku 1639 přes Horskou bránu do města podařilo vtrhnout Švédům. Horská brána byla zajímavá i skutečností, že „byla nad silnicí překlenuta dosti nízko, že pro vysoko navázané vozy formanské nutno bylo prohoditi dláždění.“ Skrz bránu tak vedly koleje, podobné asi těm, které dnes dělají na silnicích přetížené kamiony. O tom, že místo nebylo příliš dopravně bezpečné, pak svědčí skutečnost, že vedle jízdní dráhy byly k bráně časem přistavěny dvě samostatné branky pro pěší.

V příkopu poblíž Chrudimské brány se ještě v 18. století nacházelo „jezero“ pro karasy. Na sever od něj v místě nynějšího gymnázia pak byla vykopána tzv. Hapákova či Šmídova louž, která sloužila jako rezervoár vody pro případ požáru ve městě.
K Chrudimské bráně byla stokami svedena všechna voda z náměstí, která se při vydatných deštích občas rozlila i mimo příkop a zatopila přilehlé dvory. Hromadění dešťových a částečně i splaškových vod v městském příkopu mělo i další negativa. V Čáslavi v 18. i 19. století zuřívaly poměrně často zimnice, „zvláště hnilobná zimnice, jak v matrice úmrtné se zove.“ Příčina byla shledána právě ve stojatých vodách v městských příkopech. 6. března 1779, tak byl vydán rozkaz vodu z příkopů vypustit. Voda se na místo, ale zjevně nějaký čas vracela, protože obdobný příkaz byl městem znovu vydán ještě roku 1809.
Začátek 19. století byl i labutí písní čáslavských bran, jejichž čas se nachýlil ke konci. Brodská brána byla definitivně snesena, tj. zbořena roku 1802, Horská roku 1816, Chrudimská roku 1816 a poslední Žižkova odolala do roku 1820.