Městské hradby

O HRADBÁCH —— VZLETNĚ

Čáslavské opevnění patří mezi nejlépe dochované středověké městské fortifikace v Čechách. Pás hradeb dodnes probíhá po velké části obvodu historického jádra města, které zabírá plochu cca 16 ha, a představuje i tradiční a nedílnou součást jeho panoramatu. 

Jádro opevnění začalo být budováno záhy po založení města Přemyslem Otakarem II., tj. v druhé třetině 13. století. Nepředcházelo mu žádné provizorium, nýbrž bylo od počátku budováno v plánované zděné podobě. Navazující parkánová hradba vznikla později v průběhu 15. století, kdy byla patrně i dílčím způsobem upravena. Modernizována pak byla i v průběhu století následujícího, kdy došlo k doplnění fortifikace o vnější okruh opevnění s hradbou na valu a k výstavbě barbakánů. 

Fortifikační systém byl na svou dobu mimořádně propracovaný a komplexní. Tvořen byl hlavní hradbou s poměrně pravidelně rozmístěnými věžemi. Hlavní hradba byla na hlavních komunikačních osách prolomena čtyřmi městskými branami, které střežily k nim přidané obranné věže, dále předsunutým mohutným tělesem parkánu s druhou, nižší vnější hradbou, jež byla po obvodu osazena sérií dalších bašt různého typu. Nedílnou součástí čáslavského opevnění byl i široký vodou napuštěný příkop běžící po celém obvodu města s navazujícím mohutným zemním valem, na jehož koruně se po části obvodu navíc nacházela v pořadí již třetí hradba. Poslední vnější obrannou linii města pak představoval druhý menší vodní příkop, obepínající město na jihu, východě a severu, rovněž zakončený dalším zemním valem. Nedílnou součástí obrany města pak byl i na jeho západní straně se rozprostírající Podměstský rybník. Z uvedeného celku se do dnešní doby dochovaly rozsáhlé úseky hlavní hradby s několika věžemi, věž bývalé Brodské brány, úseky parkánové hradby s několika baštami a brankou a části obvodových příkopů a valů.

Vlastní hradební zeď, postavená ze svorových a rulových plochých kamenů, má celozděné líce uchycené na jádro z hutněné směsi hlíny a menšího kamene. Průměrná síla zdiva se pohybuje mezi cca 2,2 až 2,5 m. Nejvyšší dochovaná výška hradeb dosahuje asi 7 m, některé původní úseky byly ale zjevně vyšší, s výškou přesahující i 8 m. Horní partie hlavní hradby byly po celém obvodu osazeny ochozem a členěny zuby cimbuří se stříškami. Viditelné zuby cimbuří se dnes dochovaly pouze v krátkém úseku, ve zdivu budovy děkanství. Stopy po schodišťových vstupech na ochoz bohužel zcela zmizely.

Do hradební zdi byly poměrně pravidelně (ve vzdálenosti cca 25–30 m) vloženy věže, kterých původně bylo 38, dodnes se jich pak dochovalo 15. O vnitřním členění věží bohužel nevíme prakticky nic, protože byly později sníženy až na úroveň přízemí. Původně patrně převyšovaly cimbuří okolní hradby o jedno patro. Vazba rovných úseků kurtin hradební zdi a věží ukazuje, že byly stavěny současně. Některé z věží byly na vnitřní, městské straně uzavřeny slabší zdí, u jiných se vnitřní zeď konvexně zakřivovala, takže mají čočkovitý či eliptický půdorys. Od uvedeného celku se konstrukčně poněkud liší čtveřice věží za nynějším evangelickým kostelem. Důvodem je patrně skutečnost, že tato část hradebního pásma byla budována společně s areálem minoritského kláštera, což ovlivnilo její finální podobu.

V hradbě stály celkem čtyři brány, na severní straně hranolová věžová brána Horská, z níž zbyla část boční zdi v čp. 43. Na východě města beze zbytku zaniklá brána Chrudimská a na jihu brána Brodská, k níž přiléhala dochovaná válcová tzv. Otakarova bašta. Do současnosti se nedochovala ani na západě stojící Žižkova brána, jejíž ne zcela zřetelné zbytky jsou při schodišti od kostela sv. Petra a Pavla k rybníku, a konečně ani tzv. Žižkova fortna – branka, z níž vedly přes příkop na most schody podklenuté jedním půlkruhovým obloukem, který je nyní vestavěn v čp. 1085 na předměstí.

Parkán o šířce 10 až 15 m chránila na čelní straně parkánová zeď ze stejného lomového kamene, jaký byl použit na hlavní hradbu. Zeď parkánové hradby byla silná cca 60–80 cm. Její výška se pohybovala kolem cca 4,5 m. Dodatečně byly do linie parkánové hradby vestavěny parkánové bašty poměrně malých rozměrů a slabých zdí. Několik jich je pětibokých, dovnitř otevřených, s jednoduchými obdélnými střílnami, jedna je půlválcová, dvě pravoúhlého půdorysu a jedna válcová.

Doplňkem opevnění byl oblý bastion jižně od Žižkovy brány, dochovaný pouze v malých zbytcích. Vně hradebního pásu se po obvodu města táhl vodní příkop o šířce 10–15 m, před nímž se vršil mohutný val, ještě dnes místy dosahující výšky 5 m (nejlépe zachovaný úsek nad Podměstským rybníkem a z části v zahradách směrem k Otakarově baště). Na jižním Jeníkovském předměstí byly zjištěny valy dva.

Čtyřboká věž za bývalým minoritským klášterem jako jedna z mála roku 1522 nevyhořela. Patrně proto došlo k její adaptaci na městské vězení, ve kterém měl být podle legendy držen i patrně nejznámější vězeň čáslavské historie, český kališnický kněz, pobělohorský emigrant a posléze iniciátor selské rebelie, Matouš Ulický, který byl za vlastizradu 11. září roku 1627 rozčtvrcen na čáslavském popravišti Na Stínadlech.