Poklad u Trýhubé bašty
Vedle uličky k nádraží (za stara Trýhubé) stojí dnes jako součást domu č.p. 56 zachovaná bašta. Na dvoře za baštou byl 25. září roku 1883 objeven v zakopané nádobě největší čáslavský poklad (pomineme-li slavnou Žižkovu kalvu), který tvořilo 100 kop (tj. 6 000 kusů mincí o celkové hmotnosti cca 21 kg) stříbrných pražských grošů Václava II. a Jana Lucemburského. Poklad byl podle nejmladších ražeb Jana Lucemburského uložen do země patrně někdy kolem roku 1325. Nález byl rozdělen dle soudobé praxe na dvě poloviny. Dělníci, kteří nález vykopali, svoji polovinu prodali nejmenovanému čáslavskému zlatníkovi za sumu 540 zlatých. Ten mince následně obratem a se ziskem 250 zlatých přeprodal v Praze. Druhá polovina pokladu skončila u majitele pozemku, někdejšího starosty města Dr. Jablonského. Ten mince nejprve předal věhlasnému českému numizmatikovi, profesoru Josefovi Smolíkovi, aby nález určil. Následně mu svěřil zajištění roztavení mincí ve státní mincovně. Nejpěknějšími kusy Dr. Jablonský podaroval místní školy a muzeum, kde skončila i nádoba, ve které byl poklad objeven.
Tajná chodba, aneb jak se nepozorovaně dostat do čáslavského muzea
Kliment Čermák se domníval, že ve směru uličky k nádraží (dnes Jiřího Mahena) šla v minulosti pod zemí z města tajná úniková chodba, která měla vyúsťovat až za nynější budovou městského muzea. Vedl ho k tomu nález, kdy „v domě vedlejším uhozeno na tajný východ při kopání studně, jež byla v hloubi asi 5 m v pískovci vytesána i borovou fošnou na konci přehražena.“
