Chrám sv. Petra a Pavla

← →

Děkanský chrám sv. Petra a Pavla je monumentální stavbou s věží, která patří mezi kostelními k nejvyšším v České republice, a spoluvytváří tak působivé panorama města. Jeho jedinečnost tkví však v něčem mnohem delikátnějším a méně zjevném. V Čechách totiž neznáme jiný obdobný případ, kdy by byl starší kostel takto celistvě vkomponován do mladšího. A přesně k tomu v Čáslavi došlo. Románský kostelík sv. Michala je nedílnou součástí středověkého chrámu, aniž by se v něm zcela ztratil a rozplynul.

O chrámu

adresa: Kostelní náměstí, Čáslav

GPS: 49.9112464N, 15.3897361E
typ objektu: církevní stavba
stezka: A03 Historické stavby
kód objektu: A03-07

památková ochrana:
kulturní památka rejst. č. ÚSKP 22699/2-922, chráněno od 3. 5. 1958
datace: 12. století

text: Radka Neumanová, Filip Velímský

O CHRÁMU —— LETMO

Románský kostelík sv. Michala, který tvoří jádro stavby, pochází z poloviny 12. století. Z exteriéru je dobře čitelná jeho apsida a typické sdružené okno. Byl vystavěn jako panský a farním se stal až po založení královského města, kdy byl využit jako provizorium před výstavbou městského chrámu.
K tomu došlo kolem roku 1280. Prostorově se jedná o halové trojlodí. Gotický chrám byl nově vysvěcen, přičemž dostal nové patrocinium ke cti sv. Petra a Pavla, které si podržel až dodnes. Základy mohutné věže jsou z přelomu 14. a 15. století. Leč stavba při velkém požáru města roku 1522 kompletně vyhořela a výstavba 88,5 m vysoké věže se protáhla až do 16. století. Z následné obnovy pochází i působivá síťová klenba hlavní lodi.
Ve století 17. a 18. byla údržba tak opomíjena, že některé části hrozily zřícením. Vlastenecké uvědomění – spojené s nalezením ostatků Jana Žižky – v kombinací s probouzející se památkovou péčí umožnily najít na záchranu chrámu prostředky i kvalitního architekta – Kamila Hilberta.

O CHRÁMU —— VZLETNĚ

Románský kostelík sv. Michala

Prvotní románský kostelík, který tvoří jádro stavby, pochází z poloviny 12. století a má půdorysný tvar obdélníka s půlkruhovou apsidou a pro románskou dobu typické kvádříkové zdivo. Na západě se k lodi připojuje štíhlá věž s několika patry, osazená sdruženými okny. V prvním patře věže se dodnes skrývá tzv. „tribuna”, což byl privátní prostor, ze kterého světský vlastník kostela sledoval průběh bohoslužby.

Kostel sv. Michala byl primárně vystavěn jako privátní – panský na předhradí čáslavského správního hradu. Roli farního kostela v Čáslavi zpočátku zjevně plnil starší kostel Panny Marie na Hrádku. Kostel sv. Michala se farním stal až po vysazení města, kdy byl využit jako provizorium před výstavbou městského chrámu. Dnes je jeho sakristií.

Počátky gotického chrámu a noví patroni

K rozšíření kostela, resp. k výstavbě gotického chrámu došlo kolem roku 1280. Gotika obracela pozornost k Bohu, touha se mu přiblížit vyhnala gotické chrámy do značných výšek. Presbytář čáslavského kostela tak vyrostl do výše 12 m, čímž dokonce převýšil i věž původního kostelíka sv. Michala. Stavba nového městského chrámu plynule pokračovala v letech 1300-1320 výstavbou na kněžiště navazující hlavní lodi a dvou lodí bočních, včetně závěru jižní lodi, nynější kaple P. Marie Bolestné. Protože jsou všechny lodi finálního trojlodí, jehož délka činí cca 25,4 m a šířka cca 21,8 m, stejně vysoké, mluvíme v případě čáslavského kostela o tzv. halovém či síňovém řešení. Po dokončení této etapy výstavby byl kostel patrně nově vysvěcen, přičemž dostal nové patrocinium ke cti sv. Petra a Pavla, které si podržel až do současnosti.

Na přelomu 14. a 15. století byly v místě závěru jižní lodi položeny základy (údajně až do hloubky sedmi metrů) mohutné hranolové kostelní věže, jejíž stavba se pak protáhla až do začátku 16. století. K stávajícímu půdorysu kostela pak okolo roku 1452 přibyla také nová, podél severní lodi přistavěná, pozdně gotická kaple, zakončená pětibokým závěrem.

Zničující požár a obnova chrámu

V roce 1522 při velkém požáru města vyhořel i kostel. Z původního trojlodí zbyly jen obvodové zdi, vnitřní klenby i empora stojící v západní části se zřítily. Požár poškodil i věž, kde kromě dřevěných konstrukcí schodišť a krovu, shořelo i zvonové patro, ze kterého spadly zvony.

Z obnovy po tomto požáru pochází i působivá síťová klenba hlavní lodi (1537-1539). V tzv. krásném renesančním slohu pak byla v letech 1655-1660 zbudována empora s přilehlým vstupem z nové severní přístavby, zaklenuta kaple P. Marie Bolestné či osazen západní vstupní portál ze směru od dnešního Kostelního náměstí.
Za zmínku stojí i dochované fragmenty nástěnných pozdně gotických, renesančních a raně barokních fresek, které můžeme v kostele vidět. Jedná se o biblické náměty – Noe po Potopě, Vzkříšení Páně, Klanění tří králů a další, či kolekci znaků městských cechů a jejich patronů. Další bohaté vybavení chrámu je převážně mladší, barokní a novověké. Dominantou interiéru je bezesporu hlavní oltář pocházející z roku 1794, či velký obraz sv. Petra a Pavla z roku 1858.
Původní hlavní vstup, osazený gotickým portálem se složitým sledem výžlabků, hrotitých prutů a hruškovitých žeber, byl situován z jižní strany, ze směru od hlavního, dnes Žižkova náměstí.

Přesun hřbitova z centra města

Pohřbívání na zdejším hřbitově bylo, stejně jako v jiných městech, z hygienických důvodů zakázáno císařským dekretem Josefa II. z roku 1782, byť ojedinělé pohřby se zde ze setrvačnosti realizovaly i po tomto datu. Vlastní likvidace hřbitova byla zahájena až roku 1829 a došlo při ní k výraznému snížení okolního terénu, kdy bylo obnaženo i základové zdivo a západní vchod se dostal vysoko nad terén. U západního vchodu bylo třeba dodatečně zřídit nové schodiště a především kostel staticky zajistit. Úpravy terénu ohrozily i presbyterium, které bylo dodatečně podchyceno nepřehlédnutelnými mohutnými obloukovými opěráky v závěru kostela. Přesun hřbitova tak sice kostel ohrozil, ale umožnil umístit hlavní vstup tam, kde je dnes.
To ovšem nebyl jediný statický problém chrámu. Již v předchozím období schodiště na emporu zasáhlo do nosného systému natolik, že bylo nutné obvodové zdivo zpevnit. Řešení se našlo poněkud neohrabané – masivní pilíř, který dodnes zvláštně vyčnívá na Kostelní náměstí a elegantním konstrukčním řešením gotickým se ani vzdáleně neblíží.

Proměny exteriéru

Zajímavými proměnami prošel za dobu svojí existence také exteriér chrámu. Stavba kostela střídala například období, kdy byl její vnějšek vyveden pouze v kameni, tj. zcela bez fasád, s fázemi, kdy byl naopak kompletně omítnut. Poměrně pestrým stavebním vývojem pak podle dochovaných historických vyobrazení prošla i konstrukce krovu a od ní odvozený tvar střechy. Podobu zastřešení čáslavského chrámu v předhusitském období ani před požárem roku 1522 bohužel neznáme. Na nejstarším dochovaném vyobrazení města, tzv. Willenbergově vedutě z roku 1602, je trojlodí zakryto nízkou sedlovou střechou, kterou v první polovině 17. století vystřídala nová stanová střecha se dvěma vysokými kápěmi. Přibližně po sto letech, tj. okolo poloviny 18. století, tato varianta zastřešení mizí a střídá ji znovu jednoduchá sedlová střecha. Začátkem 19. století se stanová střecha, tentokrát již jen s jednou velkou kápí zakončenou cibulovitou vížkou, nad chrám na krátko (do 40. let 19. století) znovu vrací. Po několika desetiletích je nahrazena další provizorní sedlovou střechou, která na objektu vydržela až do velké rekonstrukce chrámu. Současná podoba stanového zastřešení je dílem architekta Kamila Hilberta a pochází ze začátku 20. století.

Povážlivé chátrání chrámu

Jak vlastní stavba chrámu, tak i jeho následná údržba a četné rekonstrukce, vyvolané živelnými pohromami a válečnými událostmi, si od městské obce žádaly nemalé finanční prostředky, které nebyly vždy k dispozici. Absence řádné údržby zejména v 17. a 18. století se na stavbě notně podepsala a v roce 1825 byl kostel tak zchátralý, že některé jeho části hrozily zhroucením. Tak velkou sumu, která by pokryla celkovou obnovu chrámu, ale město nemělo.

Naděje na záchranu

Naštěstí tehdy došlo ke šťastné konstelaci jevů, které ve výsledku vedly k záchraně cenné památky. Vlastenecké uvědomění a s ním spojený zájem o národní minulost byly v druhé polovině 19. století na výrazném vzestupu. Do stejné doby klademe počátky památkové péče. Zachování chrámu, ve kterém měly být podle pověsti uloženy ostatky Jana Žižky z Trocnova, se tak stalo nejen klíčovým tématem lokálního patriotismu, ale i otázkou celonárodní prestiže a tím pádem i věcí politickou. Patřičnou podporu díky tomu získaly i žádosti čáslavských o státní subvence na opravu chrámu.

Jako velmi šťastné se pro budoucnost chrámu ukázalo rovněž doporučení čáslavského historika Klimenta Čermáka, aby byl rekonstrukcí pověřen zkušený architekt. Volba padla na Kamila Hilberta, známého zejména z dostavby katedrály Svatého Víta na Pražském hradě. Ten v Čáslavi v plné míře uplatnil své bohaté zkušenosti s rekonstrukcí historických objektů a obnova chrámu sv. Petra a Pavla je po právu považována za jedno z jeho nejzdařilejších děl.

← Žižkova brána

Chrám sv. Petra a Pavla ve 20. století →

Zajímavosti

Proč došlo k přejmenování kostela?

Prapůvodně byl kostel zasvěcen sv. Michalu, který byl uctíván ve smyslu slov Zjevení sv. Jana jako ochránce proti zlému duchu. Když se později Čáslavští cítili poctěni zřízením „nového“ města z vůle královské a chtěli tuto skutečnost zdůraznit, patronicium sv. Petru a sv. Pavlovi jim pro tyto účely patrně přišlo vhodnější. Petr byl totiž prvý z apoštolů, Pavel předním hlasatelem křesťanství mezi tehdejšími pohany a oba pro Kristovo učení položili život.

Čáslavský zemský sněm … jako by v Čáslavi zasedala vláda

Historických shromáždění vlivných a mocných reprezentujících zájmy českého království, tedy zemských sněmů, se v čáslavském chrámu odehrálo několik. Dva z těchto sněmů, z nichž první se v Čáslavi uskutečnil v červnu roku 1421, a druhý v srpnu 1422, se pak nesmazatelně zapsaly nejen do českých dějin.
Nepůjdeme-li hlouběji než do 13. století, pak se na zemských sněmech scházela hlavně vysoká šlechta a nejvyšší církevní hodnostáři, později se jich účastnila i šlechta nižší a zástupci královských měst, samozřejmě se souhlasem panovníka. V dobách starších se sněmy scházely zejména v čase, kdy panovník zemi chyběl a nejsilnější držitelé moci museli vzniklou situaci řešit bez krále. Někdy je naopak svolával sám král a nechával si od nich formálně stvrdit svá rozhodnutí, případně od pánů složit přísahu věrnosti. Pokud byla naopak královská moc oslabena a panovník se stal, zejména finančně, závislý na podpoře tzv. „stavů“ (šlechty, církve a měst), musel jim v zájmu zachování své vlády poskytovat i část moci a přenášet do jejich pravomoci, tedy na zemský sněm, některá rozhodnutí.

Čáslavský sněm
Jednání čáslavského sněmu bylo zahájeno 3. června 1421. Šlo o ryze světské jednání, které mělo odpovídat i jednomu z klíčových husitských požadavků na nevměšování duchovních do světských záležitostí. Unikátní byla vlastní forma jednání. Na čáslavském sněmu vedle pánů jako samostatný stav poprvé zasedla nejen nižší šlechta, ale i zástupci královských měst. To byl velký demokratizační posun, v dějinách českého státu dosud nevídaný. Navíc stavy jednaly v plénu, nikoli odděleně, jako tomu bylo ještě v předchozím roce.
První dva dny sněmu proběhly v poklidu, příprava návrhu závěrečných usnesení proběhla bez větších sporů, ale čekalo se na ohlášený příjezd moravské delegace. Dříve než ona ale dorazili do Čáslavi vyslanci Zikmunda Lucemburského, kteří se snažili účastníky sněmu odvrátit od jejich plánu vyhlásit Zikmundovo sesazení coby legitimního českého krále, nebo alespoň dosáhnout toho, že nebude jednomyslné.
V sobotu 7. června sněm vyhlásil 6 bodů závěrečných usnesení. První čtyři byly známy již od jara 1420 („Čtyři artikuly pražské“), ale nyní již nešlo jen o náboženskou normu, usnesení čáslavského sněmu dávalo totiž článkům platnost ústavního zákona. Pátý bod veřejně deklaroval sesazení Zikmunda Lucemburského a uváděl, že „Češi nechtějí mít Zikmunda za krále, leda by Bůh chtěl a nejprve obecná vůle k tomu byla obce pražské i táborské, stavu panského, rytířského a městského.“
Posledním bodem sněmu byla volba kolektivního orgánu, který měl prozatím na sebe převzít královské povinnosti i pravomoci. Byla jím dvacetičlenná zemská vláda. Nová vláda však měla časově velmi omezený mandát, pouze do nejbližšího svátku sv. Václava, tj. do 28. září 1421. Účastníci sněmu, kteří se v odpoledních hodinách 7. června 1421 začali rozjíždět do svých domovů, totiž věřili, že je toto datum dostatečné a na konci září již země bude mít nového krále.

Panna Marie Čáslavská

Čáslavský chrám býval také poutním místem. Ke starobylé soše Panny Marie Čáslavské, podle níž malíř Caspar a rytec Klauber vytvořili i umělecky hodnotný poutní obrázek čáslavský, přicházeli lidé zejména v 18. století, v době děkanátu Jiřího Václava Čermáka (1745-1776), který kult zavedl a propagoval. Po něm se však již nenašel nástupce, který by v tom pokračoval. Snažil se o to poněkud děkan Nožička, ale již bez viditelného úspěchu. Jedinou památkou na poutní dobu čáslavskou tak zůstává podvěžní socha z přelomu 15. a 16. století a starý procesionální kříž, stojící u hlavního oltáře.

Věžní hodiny

V roce 1911 vyrobil čáslavský „zde i v cizině chvalně známý hodinář a vyrábitel věžních hodin” K. Adamec pro chrám nové věžní hodiny. Ty byly před instalací dokonce vystaveny na radnici k prohlédnutí. Z továrny pana Adamce vzešlo na 400 věžních hodin pro Rakousko i zahraničí.
V městské kronice najdeme z května 1972 záznam, že věžní hodiny byly po delším čase uvedeny do chodu. To, že byly mimo provoz, způsobila údajně jednak „ochota“ kostelníkova, jednak nízká odměna za jejich natahování. Ciferníky a ručičky byly tou dobou zašlé a zrezivělé, na věži prý hnízdilo několik párů poštolek, početní holubi a v horních patrech také kavky. V červenci téhož roku se přikročilo ke generální opravě hodin. Nově pozlacené a obnovené ciferníky byly na věž vráceny v lednu 1973 a hodiny byly k obecné radosti opět spuštěny.
Zajímavá epizoda týkající se věžních hodin proběhla v roce 2021, kdy si město a římskokatolická farnost vyjasňovaly, čí hodiny vlastně jsou. Byla provedena inventura majetku a za pomoci městských kronik bylo zápisem z roku 1913 prokázáno, že věžní hodiny patří městu, jemuž byly darovány již v roce 1910. Za tento objev se zasadil tehdejší místostarosta Martin Horský.

Varhany

Pro opravdové milovníky varhan ještě několik detailů o těch čáslavských chrámových. Z historických záznamů víme, že nejstarší varhany se v kostele prokazatelně nacházely již roku 1600, kdy měly bohužel při požáru věže shořet. Stejný osud pak potkal i další nástroj při požáru v roce 1703. Další nové varhany pak byly zbudovány k roku 1731. Nynější koncertní varhany byly postaveny roku 1911 a bylo pro ně použito skříně i vhodných sad píšťal ze staršího nástroje z roku 1885. Současné varhany jsou oproti svému předchůdci zvětšeny o třetí manuál a 15 rejstříků a jejich táhlový systém byl změněn na pneumatický. Nový hrací stůl má 43 znějících registrů, množství různých spojek, volnou kombinaci, crescendo rejstříkové a žaluziové a vzduch se do něj čerpá elektrickým ventilátorem.