Proč došlo k přejmenování kostela?
Prapůvodně byl kostel zasvěcen sv. Michalu, který byl uctíván ve smyslu slov Zjevení sv. Jana jako ochránce proti zlému duchu. Když se později Čáslavští cítili poctěni zřízením „nového“ města z vůle královské a chtěli tuto skutečnost zdůraznit, patronicium sv. Petru a sv. Pavlovi jim pro tyto účely patrně přišlo vhodnější. Petr byl totiž prvý z apoštolů, Pavel předním hlasatelem křesťanství mezi tehdejšími pohany a oba pro Kristovo učení položili život.
Čáslavský zemský sněm … jako by v Čáslavi zasedala vláda
Historických shromáždění vlivných a mocných reprezentujících zájmy českého království, tedy zemských sněmů, se v čáslavském chrámu odehrálo několik. Dva z těchto sněmů, z nichž první se v Čáslavi uskutečnil v červnu roku 1421, a druhý v srpnu 1422, se pak nesmazatelně zapsaly nejen do českých dějin.
Nepůjdeme-li hlouběji než do 13. století, pak se na zemských sněmech scházela hlavně vysoká šlechta a nejvyšší církevní hodnostáři, později se jich účastnila i šlechta nižší a zástupci královských měst, samozřejmě se souhlasem panovníka. V dobách starších se sněmy scházely zejména v čase, kdy panovník zemi chyběl a nejsilnější držitelé moci museli vzniklou situaci řešit bez krále. Někdy je naopak svolával sám král a nechával si od nich formálně stvrdit svá rozhodnutí, případně od pánů složit přísahu věrnosti. Pokud byla naopak královská moc oslabena a panovník se stal, zejména finančně, závislý na podpoře tzv. „stavů“ (šlechty, církve a měst), musel jim v zájmu zachování své vlády poskytovat i část moci a přenášet do jejich pravomoci, tedy na zemský sněm, některá rozhodnutí.
Čáslavský sněm
Jednání čáslavského sněmu bylo zahájeno 3. června 1421. Šlo o ryze světské jednání, které mělo odpovídat i jednomu z klíčových husitských požadavků na nevměšování duchovních do světských záležitostí. Unikátní byla vlastní forma jednání. Na čáslavském sněmu vedle pánů jako samostatný stav poprvé zasedla nejen nižší šlechta, ale i zástupci královských měst. To byl velký demokratizační posun, v dějinách českého státu dosud nevídaný. Navíc stavy jednaly v plénu, nikoli odděleně, jako tomu bylo ještě v předchozím roce.
První dva dny sněmu proběhly v poklidu, příprava návrhu závěrečných usnesení proběhla bez větších sporů, ale čekalo se na ohlášený příjezd moravské delegace. Dříve než ona ale dorazili do Čáslavi vyslanci Zikmunda Lucemburského, kteří se snažili účastníky sněmu odvrátit od jejich plánu vyhlásit Zikmundovo sesazení coby legitimního českého krále, nebo alespoň dosáhnout toho, že nebude jednomyslné.
V sobotu 7. června sněm vyhlásil 6 bodů závěrečných usnesení. První čtyři byly známy již od jara 1420 („Čtyři artikuly pražské“), ale nyní již nešlo jen o náboženskou normu, usnesení čáslavského sněmu dávalo totiž článkům platnost ústavního zákona. Pátý bod veřejně deklaroval sesazení Zikmunda Lucemburského a uváděl, že „Češi nechtějí mít Zikmunda za krále, leda by Bůh chtěl a nejprve obecná vůle k tomu byla obce pražské i táborské, stavu panského, rytířského a městského.“
Posledním bodem sněmu byla volba kolektivního orgánu, který měl prozatím na sebe převzít královské povinnosti i pravomoci. Byla jím dvacetičlenná zemská vláda. Nová vláda však měla časově velmi omezený mandát, pouze do nejbližšího svátku sv. Václava, tj. do 28. září 1421. Účastníci sněmu, kteří se v odpoledních hodinách 7. června 1421 začali rozjíždět do svých domovů, totiž věřili, že je toto datum dostatečné a na konci září již země bude mít nového krále.
Panna Marie Čáslavská
Čáslavský chrám býval také poutním místem. Ke starobylé soše Panny Marie Čáslavské, podle níž malíř Caspar a rytec Klauber vytvořili i umělecky hodnotný poutní obrázek čáslavský, přicházeli lidé zejména v 18. století, v době děkanátu Jiřího Václava Čermáka (1745-1776), který kult zavedl a propagoval. Po něm se však již nenašel nástupce, který by v tom pokračoval. Snažil se o to poněkud děkan Nožička, ale již bez viditelného úspěchu. Jedinou památkou na poutní dobu čáslavskou tak zůstává podvěžní socha z přelomu 15. a 16. století a starý procesionální kříž, stojící u hlavního oltáře.
Věžní hodiny
V roce 1911 vyrobil čáslavský „zde i v cizině chvalně známý hodinář a vyrábitel věžních hodin” K. Adamec pro chrám nové věžní hodiny. Ty byly před instalací dokonce vystaveny na radnici k prohlédnutí. Z továrny pana Adamce vzešlo na 400 věžních hodin pro Rakousko i zahraničí.
V městské kronice najdeme z května 1972 záznam, že věžní hodiny byly po delším čase uvedeny do chodu. To, že byly mimo provoz, způsobila údajně jednak „ochota“ kostelníkova, jednak nízká odměna za jejich natahování. Ciferníky a ručičky byly tou dobou zašlé a zrezivělé, na věži prý hnízdilo několik párů poštolek, početní holubi a v horních patrech také kavky. V červenci téhož roku se přikročilo ke generální opravě hodin. Nově pozlacené a obnovené ciferníky byly na věž vráceny v lednu 1973 a hodiny byly k obecné radosti opět spuštěny.
Zajímavá epizoda týkající se věžních hodin proběhla v roce 2021, kdy si město a římskokatolická farnost vyjasňovaly, čí hodiny vlastně jsou. Byla provedena inventura majetku a za pomoci městských kronik bylo zápisem z roku 1913 prokázáno, že věžní hodiny patří městu, jemuž byly darovány již v roce 1910. Za tento objev se zasadil tehdejší místostarosta Martin Horský.
Varhany
Pro opravdové milovníky varhan ještě několik detailů o těch čáslavských chrámových. Z historických záznamů víme, že nejstarší varhany se v kostele prokazatelně nacházely již roku 1600, kdy měly bohužel při požáru věže shořet. Stejný osud pak potkal i další nástroj při požáru v roce 1703. Další nové varhany pak byly zbudovány k roku 1731. Nynější koncertní varhany byly postaveny roku 1911 a bylo pro ně použito skříně i vhodných sad píšťal ze staršího nástroje z roku 1885. Současné varhany jsou oproti svému předchůdci zvětšeny o třetí manuál a 15 rejstříků a jejich táhlový systém byl změněn na pneumatický. Nový hrací stůl má 43 znějících registrů, množství různých spojek, volnou kombinaci, crescendo rejstříkové a žaluziové a vzduch se do něj čerpá elektrickým ventilátorem.
