Hráz, mlýn a Nepomuk

Sv. Jan Nepomucký pocházel z jihozápadních Čech. Ztělesnil v sobě ideál znalce Božích tajemství, který pilným studiem a kázní usiloval o mravní dokonalost. V úřadě generálního vikáře pražského arcibiskupa věrně plnil povinnosti, hájil práva církve a její svobodu proti zvůli krále Václava IV. a zakusil za to od něj mnohá bezpráví. Když po velkém trýznění a mučení pro svou věrnost povolání i mlčenlivost zemřel, byl z Karlova mostu vhozen do řeky Vltavy. Máme před sebou svědectví o jeho pevné vůli zaměřené na pravdu a spravedlnost. 

Historicky nedoložená, a nadto velmi nepravděpodobná je role Jana Nepomuckého jako důvěrníka či zpovědníka královny Žofie, který nechce prozradit zpovědní tajemství. Podobně mylným se ukázalo i dochování zbytků mučedníkova jazyka, jež bylo vykládáno jako symbol jeho mlčenlivosti a hrálo klíčovou roli v kanonizačním procesu. V roce 1973 antropologický průzkum ostatků potvrdil jejich autenticitu, nicméně prokázal, že domnělý světcův jazyk je ve skutečnosti pozůstatkem části mozku. Pozdější pražský arcibiskup František Tomášek toto zjištění uvítal s tím, že dochování mozkové tkáně význam relikvie ještě zvyšuje, neboť jazyk je podřízen mozku člověka.