Hrádek

O HRÁDKU —— VZLETNĚ

Čáslavská kotlina s hlavními osami v podobě vodních toků, potoky Klejnárkou, Brslenkou a řekou Doubravou, byla, stručně řečeno, osídlena od pradávna a prakticky nepřetržitě. Hlavní roli v tom hrály příhodné přírodní podmínky, kvalitní a pro zemědělství dobře využitelné půdy (klasik by řekl, že zdejší krajina oplývala pověstným mlékem a strdím) a v neposlední řadě také poloha na v pravěku i ve středověku hojně využívané zemské stezce z Čech na jižní Moravu, která je z pozdější doby známá, jako Haberská cesta (taková malá česká Route 66). 

První nálezy na ostrožně

Přirozeným centrem zdejšího osídlení se poměrně záhy stal čáslavský Hrádek, který těžil zejména ze své strategické polohy na ostrožně – protáhlém výběžku nad soutokem potoka Brslenky a Žákovského potoka. Tuto skutečnost dokládají především na Hrádku dochovaná a na archeologické nálezy mimořádně bohatá kulturní souvrství (což je odborný termín pro nepořádek a odpadky navršené našimi prapředky), pocházející již z doby kamenné. Nalezeny zde byly četné pazourkové nástroje či hroty šípů i pozůstatky jídelníčku pravěkého lovce v podobě kostí mamuta, srstnatého nosorožce, soba nebo hyeny (což byla určitě náramná pochoutka). 

První bratři Slované a sestry Slovanky se začali na Čáslavsko trousit kolem poloviny 6. století n. l. a stejně jako jinde v Čechách se zde dostávali do kontaktu s nečetnými skupinami původního germánského obyvatelstva z předchozí doby stěhování národů (5.– 6. století). Tuto skutečnost naznačuje i na Hrádku učiněný nález zlatého langobardského prstenu, který se z kapsičky svého původního dlouhovousého majitele (Langobardi = dlouhovousáči) zakutálel do vrstvy slovanského osídlení z 8. století. 

Hradiště a jeho správci

Slované se ve své nové vlasti vskutku činili, a tak už o století později (v 9. století) Čáslavsko pokrývala poměrně hustá a pravidelná síť drobných vesnických osad, doplněná o několik opevněných ploch – hradišť. Čáslavský Hrádek se stal ústředním centrem zdejšího kraje, který známe také pod soudobým označením Čáslavská provincie. Správu zde vykonávali panovníkem (pražským knížetem, později českými králi) dosazení kasteláni – hradní správci. 

Co má vyvraždění Slavníkovců společného s Čáslaví?

Kronikář Kosmas ve své kronice Čechů při popisu známého vyvraždění Slavníkovců na Libici roku 995 píše: „I bylo zabito na hradě Libici roku od narození Páně 995 patero bratří svatého Vojtěcha; jména jejich jsou: Soběbor, Spytimír, Dobroslav, Pořej a Čáslav.“ Jméno nejmladšího z bratří Čáslava, naznačuje, že prvotními budovateli a správci čáslavského hradiště mohli snad být právě příslušníci rodu Slavníkovců, příbuzní sv. Vojtěcha. Znalci mateřského jazyka už jistě zaregistrovali menší historický rozpor, který se nám zde časem utvořil, a sice, že „ta“ dnešní Čáslav, byl původně „ten“ Čáslav. 

Nejstarší záznam

Nejstarší údaj o správě Čáslavské provincie se nachází v listině Staroboleslavské kapituly z let 1046–1052. Roku 1165 je pak zmíněn první čáslavský kastelán jménem Předbor, se svojí manželkou Borenou. Další hradský správce Budivoj (a ta jména jsme si vážně nevymysleli) je pak znám k roku 1175.

Koncem vlády českého krále Vladislava II. bylo Čáslavsko dáno do správy pobočné linii Přemyslovců – Děpolticům. Děpolt III. se mezi lety 1204–1212 dokonce tituluje jako kníže čáslavský, chrudimský a vraclavský. 

V bezprostředním okolí Hrádku, jehož dominantou byl kromě správcova paláce také kostel Panny Marie, se v této době nacházely četné osady v místech dnešní ulic Na Nepřízni, na Čeplově a na pražském předměstí, některé již rovněž s kostely. Prvním z nich byl tribunový románský kostelík sv. Michala doposud dochovaný ve hmotě nynějšího děkanského chrámu sv. Petra a Pavla, druhým pak již během středověku zaniklý, rovněž románský, kostel sv. Martina, který stával jihozápadně od Hrádku. 

Počátky královského města

Po roce 1248 se Čáslavi neznámým způsobem ujal pan Bleh z Chlumu, prapředek pánů z Chlumu. Někdy na přelomu 50. a 60. let 13. století pak král Přemysl Otakar II. pány z Chlumu jejich dosavadních práv k čáslavskému hradu zbavil. Ve stížnosti kronikáře Neplacha na přečiny krále, která pochází z roku 1277, se dokonce uvádí, že měl panovník panu Blehovi tato práva zcizit. Jako pravděpodobnější se ale jeví vzájemná dohoda obou stran (nikdo rozumný si přece nechce pohněvat krále), kdy páni z Chlumu přenechali panovníkovi území pro realizaci jeho záměru, kterým bylo vysazení města a výměnnou byli odškodněni majetky v jižní části Čáslavska. 

Listinu o vysazení města Čáslavi, která by nám řekla, kdy přesně k tomu došlo, k dispozici bohužel nemáme. Za spodní časovou hranici vzniku města lze označit zmíněný rok 1248, kdy jsou ještě připomínáni úředníci představující starý systém. Horní hranici pak představuje rok 1279, kdy vilémovský klášter vysazuje své vsi již dle městského práva čáslavského. 

Ze závěru 13. století máme dochováno ještě několik dokumentů, které se o nově založeném městě Čáslavi patrně zmiňují. V prvním Přemysl Otakar II. vrátil práva k soudu jistému Konrádovi a jeho dědicům, kterému údajně náležely odedávna. Tento Konrád je nejčastěji identifikován jako Konrád Špitálský a je mu přičítána role zakladatele – lokátora Čáslavi. Další listina ukládá obyvatelům nejmenované osady, patrně horníkům z okolí Kutné Hory, aby se podíleli na opravě hradeb a příkopů v Čáslavi. Poslední písemnost pak nařizuje neupřesněnému městu, aby vybudovalo své hradby dle vzoru Kolína. Popis opevnění, které měly tvořit tři městské brány a branka k vodě, v zásadě odpovídá podobě čáslavské fortifikace, která je znovu a tentokrát již jistě připomínána k roku 1307.