Hráz, mlýn a Nepomuk

O HRÁZI, MLÝNU A SOŠE —— LETMO

Zastavíme-li se na hrázi, na straně vzdálenější rybníku, můžeme s dr. Františkem Škrdlem pohlédnout skrz čas do počátku minulého století. Jeho Průvodce městem a okolím z roku 1935 před námi maluje tento obraz: „Na mostě jest baroková socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století, pozdějšími opravami velmi poškozená. Pod ní je Podměstský mlýn, připomínaný již na počátku 16. věku, s pěkným barokním štítem a barokovou branou.“ 

Čáslavský vodopád a Koželuhy

Při pohledu z mostu či hráze bychom v oné době mohli spatřit ještě splav a skalnatou strž, jíž se prodíral potok Brslenka do městské části zvané Koželuhy, kde svého času sídlila koželužna firmy Beutl, zřízená roku 1824. Ona strž s přepadem vody z hráze je patrně zobrazena i na historických fotografiích s humorným nápisem „Čáslavský vodopád“. Dle čáslavské kroniky byl tento speciálně spuštěn pro pruského krále a později také pro Ferdinanda I. a skutečně se tedy jako atrakce občas využíval.  Ve starších mapách je nazývaný jako Šlejferovka (zřejmě od slova šlajférna = brusírna).  

Onšovký rybník, Onšovský mlýn

Přímo pod hrází při výpusti rybníka dodnes stojí tzv. Podměstský vodní mlýn, který byl již v roce 1958 uznán za kulturní nemovitou památku. První zmínka o mlýnu pod severní hrází je z roku 1496. A podle něj se po staletí říkalo Onšovský i současnému Podměstskému rybníku. Pod ochranou je celý areál mlýna i s ohradní zdí a fragmentem technického zařízení. Dům je patrový a má ozdobný štít a sedlovou střechu. Původně renesanční objekt prošel na samém začátku 19. století barokními úpravami. Přiléhají k němu zbytky náhonu a dvojice bran s ohradním zdivem. Ve dvacátém století ho rekonstruovalo tzv. SURPMO (Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, který vznikl roku 1954 jako centralizované pracoviště pro komplexní řešení rekonstrukcí).  

Urážky na cti a mlynářské povinnosti

K roku 1663 je doložen spor mezi tehdejším majitelem podměstského mlýna Janem Kyjovským a žehušickým mlynářem Jakubem Vachkem. Kyjovský měl v podroušeném stavu na Vachkovu adresu poznamenat, „…že by ho z Kurvy syna do poctivého cechu mlynářského (ne)měli přijmouti.“  Vachek, který se o tom šeptandou dozvěděl „… nemohl tak těžkého nářku na sobě a rodičích svých zanechati pro outržky lidské…“ a Kyjovského pohnal pro těžkou urážku na cti k soudu. Městští páni konšelé spor vyřešili, Kyjovskému nařídili veřejnou omluvu a obě strany pod trestem zavázali, „že do smrti budou v dobrém.“ 

Mlynář měl na starosti stavidla Podměstského rybníka. Měl celoročně dávat pozor na stav vody, čistit strouhy a náhony. Za sucha neměl vodu upouštět, aby neohrozil chov ryb. Naopak za vydatných dešťů měl z rybníka za včas upouštět a současně i varovat ostatní v Koželuzích žijící sousedy před hrozící povodní. V případě, že by obci na rybníce a hrázi, či sousedům na domech vznikla škoda, měla jít úhrada na vrub mlynáře. 

Dále po proudu se nacházel mlýn špitálský, který původně patřil do výbavy městského špitálu u sv. Alžběty. Jeho nájemci museli nařízením obce mlít pro chudé ve špitále zadarmo. 

Přestavba hráze a Nepomuk na dešti

Samotná hráz neměnila v průběhu času jen svou šířku, ale i výšku. Původně byl vrch Hrádek s dnešním centrem města spojen šíjí, která však byla v průběhu času odtěžena a její materiál byl pravděpodobně použit na dobudování čáslavských hradeb. Kdy se tak stalo, není úplně jisté, často je zmiňováno 14. století, ale připouští se i století 16., kdy byla ve městě doložena výrazná fortifikační aktivita.  

Vrátíme-li se prostřednictvím fotografií do míst i času, kde jsme s prohlídkou tohoto koutu města začali, vidíme, že kamenná socha sv. Jana Nepomuckého přišla v průběhu času o zeď s výklenkem, který ji chránil. Ta, krytá prejzy, stávala na okraji hráze a její malebné okolí se zachovalo alespoň na starých snímcích. Nyní socha svatého stojí osamocena na podstavci vedle hráze, takže sice vidí každého kolemjdoucího, ne každý si ale všimne jí. Betonové zábradlí totiž tvoří vcelku výraznou bariéru a sochu v prostoru utápí.