Žižka? ŽIŽKA!
„Kdo ze ctitelů historie a bývalé velikosti země České nezná alespoň dle jména staroslavný kostel sv. Petra a Pavla v Čáslavi? V jeho zdech konal se památný sněm čáslavský, … zde prohlášen věrolomný Zikmund za zjevného tupitele pravd božích, za vraha cti a osob jazyka českého. Také mu odňato nápadnictví k trůnu českému a k řízení věcí zemských provedla se volba 20 nejpřednějších mužů sněmovníků, mezi něž povolán udatný rytíř Jan Žižka z Trocnova. A tělo tohoto velikého vojevůdce nalezlo po jeho smrti odpočinek pod klenbou řečeného kostela …” přesvědčoval a informoval leták o obnově chrámu z roku 1911. Takto líčí pro Čáslav osudový nález kniha pana Hořejšího:
„Stalo se tak v pondělí 21. listopadu 1910. Obnova kostela se samozřejmě prováděla s vědomím, že jeho zdi a podlahy mohou ukrývat mnohá utajená svědectví minulosti. Věděli to i dělníci, takže své zjištění okamžitě nahlásili řediteli městské spořitelny Josefu Dlabáčkovi, který byl zároveň městským archivářem a členem skupiny pověřené městskou radou hledáním Žižkova hrobu. Ve skupině působili i Kliment Čermák a V. V. Jeníček, oba c. k. konzervátoři. Je pozoruhodné a udivující, že následné vyzvednutí ostatků z výklenku i nakládání s nimi, trvající několik dní, nebylo nijak pietní, natož opatrné. Zejména první hodiny byly dost chaotické; zpráva se bleskově rozšířila městem a na ostatky se přišlo podívat hodně lidí – a většinou je brali i do ruky. Teprve odpoledne byly přeneseny, v zástěře jednoho ze zedníků (!!!), do archivu.“
Podivně běžely i další dny. Zpráva o nálezu byla poslána do tisku, ale ani třetí den se v něm neobjevila. Ukázalo se, že zveřejnění zamezil starosta. Navíc se s kostmi údajně zacházelo lehkovážně a to vzbuzovalo nedůvěru, že se jedná o kosti Žižkovy. Ona liknavost zřejmě vedl k dalšímu „objevu“ o čtyři dny později: odhalená staře vyhlížející destička hlásala, že v protější zdi jsou ukryty ostatky Jana Žižky. Až na jejím základě se starosta Zimmer dal přesvědčit a zprávu o čáslavském nálezu pustil do novin. Vše se dalo do pohybu. Z Prahy přijela vědecká komise, která sice destičku ihned vyhodnotila jako podvrh, nicméně u kostí se přikláněla k pravosti. Stín pochybností ovšem nikdy nezmizel. A tak se čas od času kalva znovu zkoumá metodami dříve neexistujícími. Zatím však vědecké výzkumy docházejí ke stejnému výsledku, a sice, že se nedá vyloučit, že by lebka nalezená v chrámu sv. Petra a Pavla mohla skutečně patřit husitskému vojevůdci a nikdy neporaženému hejtmanovi Janu Žižkovi z Trocnova.
Několik záznamů o proběhlých zkoumáních:
- 22. 11. 1966 byla svolána schůzka do Archeologického ústavu v Praze, aby po 56 letech od nálezu došlo k novému přezkoumání za použití nejnovějších vědeckých poznatků a metod. Zpráva z výsledku v podstatě potvrzující závěr z roku 1911 byla projednána na radě a zveřejněna v denním tisku: „Morfologická fakta zjištění na kalvě uznání pravosti lebky Jana Žižky neodporují. Zjištěné je třeba ještě prověřit historicky.”
- V roce 1973 byl otištěn obsáhlý článek známého českého antropologa Emanuela Vlčka týkající se nového vědeckého pohledu na čáslavský nález. Moderní výzkum současné antropologie charakterizuje podrobně zranění obou očí a potvrzuje vysokou pravděpodobnost autentičnosti nálezu.
- 2022: Prozatím naposledy byly kalva, ostatní kosterní materiál a v původním souboru dochované organické nálezy podrobeny datování radiokarbonovou metodou, která je založena na výpočtu stáří z poklesu počtu atomů radioaktivního izotopu uhlíku 14 C v původně živých objektech. Vzorky byly u antropologického materiálu získány z kostního kolagenu. V případě kalvy laboratorní analýza stanovila kalibrované stáří do intervalu let 1305-1405 u primárního a intervalu let 1317-1410 u sekundárního vzorku. Uvedený údaj, který čáslavskou kalvu rámcově datuje do horizontu 14. až přelomu 15. století, není v zásadním rozporu s předpokládaným stářím, které by měly vykazovat jakékoliv potenciální ostatky Jana Žižky z Trocnova. Provedená analýza datuje zkoumaný vzorek kosti, v žádném případě ale neidentifikuje jeho původce, a to proto, že neexistuje jednoznačně doložený genetický materiál (DNA) původce, tj. Jana Žižky z Trocnova, ani genetický materiál jeho přímých potomků, předků či sourozenců, se kterým by šel takový vzorek komparovat.
Proč se Žižkovy ostatky objevily zrovna v Čáslavi?
To není zcela jasné, stejně jako důvod jejich transportu z kostela sv. Ducha v Hradci Králové, kde byl vojevůdce pochován krátce po své smrti u Přibyslavi. Soudobé historické prameny o relokaci vojevůdcových ostatků nic neví. Prvotní zmínka je obsažena až ve výrazně mladších kronikářských záznamech – přepisech a nepůsobí proto příliš věrohodným dojmem. Stejně je tomu i v případě pozdější, v Čáslavi vytvořené tradice, která spojuje přenesení ostatků s údajnými vazbami mezi Žižkou a jemu blízkým okruhem osob z řad čáslavských měšťanů, které soudobé prameny rovněž neznají a toto spojení opět žádným způsobem nepotvrzují. Potenciální přesun se nejčastěji odhaduje mezi lety 1458 a 1462, tedy za vlády „husitského krále“ Jiřího z Poděbrad. Zdánlivě k tomu nebyl žádný důvod. Objevila se však domněnka, že šlo o snahu uklidnit nového papeže Pia II. Ten odmítl prodloužit platnost basilejských kompaktát a začal vyvíjet na českého krále silný tlak na rekatolizaci Čech. Je možné, že přemístění ostatků mělo papeže ujistit, že se jeho přání bude plnit, a za tím, že proběhlo tajně, mohla stát snaha, aby v Čechách zůstal klid.
Od té doby ale opakovaně vyvstávala další otázka: zda ostatky do Čáslavi opravdu dorazily, a pokud ano, kde se nacházejí. Jisté je, že ve městě Žižkův náhrobek, respektive tzv. kenotaf – symbolická hrobka nesoucí fiktivní zpodobnění zesnulého vojevůdce, časem doplněný o další objevené relikvie (Žižkův palcát, košili, cep, talíř), opravdu stával. Jeho podrobný popis včetně citace na něm vyvedeného nápisu byl nalezen v městských kronikách a dochovaly se i jeho četné obrazové rekonstrukce zachycené na vedutách města z horizontu 17. a 18. století. Právě tento text naznačoval, že Žižkovy ostatky byly do místního chrámu opravdu jen přeneseny. Obsahoval totiž výraz „conditus est“, tedy „uložen“, místo obvykle užívaného „sepultus est“ čili „pohřben“. Současná historické bádání má nicméně za prokázané, že Žižkův druhotný hrob v Čáslavi vznikl tzv. ex-post a byl primárně spojen až s nově založeným a po vzoru světců budovaným vojevůdcovým kultem.
V době pobělohorské se horlivý stoupenec rekatolizace pokusil ostatky zničit. V náhrobku je ale nenašel, a tak nechal Žižkův pomník alespoň zbořit. Dalšímu fanatickému katolíkovi se už nějaké kosti najít povedlo a v domnění, že jde o Žižku, je nechal katem na čáslavském náměstí demonstrativně spálit.
Místo, kde náhrobek stával, můžete najít podle nástěnné malby s devíti věnci, pod kterými je mramorová deska s transkripcí nápisu z původního náhrobku.



