Synagoga 1899

V Čáslavi koncem 19. století sídlila jedna z největších židovských komunit na počet obyvatel v Čechách. Její společenský a kulturní rozkvět mělo tehdy zpečetit zbudování synagogy. Ačkoli se na realizaci tohoto svatostánku čekalo několik let, samotná výstavba trvala pouhých šest měsíců. K jejímu započetí rozhodujícím způsobem přispěl dar rodiny Rotschildů, známé dynastie židovských finančníků. Interiér synagogy pak na přelomu století patřil mezi nejvýstavnější ve městě.

Stará židovská modlitebna v nynější Karafiátově ulici čp. 157 musela být kvůli nevyhovujícím technickým a hygienickým podmínkám uzavřena. Místní obec tedy ustanovila stavební výbor a ještě téhož roku požádala o vypracování projektu nové synagogy vídeňského architekta Wilhelma Stiassneho (1842-1910), autora známé synagogy v Jeruzalémské ulici v Praze. Jeho návrh židovská obec ihned přijala a počátkem roku 1897 jej schválil i městský úřad. Vlastní stavba však byla započata až o dva roky později. Bankovní půjčka Izraelského spolku v Čáslavi a výtěžek z veřejné sbírky zřejmě nedosáhly výše plánovaných nákladů, jejichž pokrytí nakonec završila peněžní podpora vídeňské rodiny Rotschildů. Spolupráce několika místních stavebních firem přispěla k rychlému tempu vzniku nové modlitebny. Vysvěcení se symbolickým položením závěrečného kamene proběhlo již 3. září roku 1899 za přítomnosti vysoce postavených osobností tehdejšího veřejného života, finančního rady, zemského soudního rady, představitelů města, státních úředníků, deputací všech sousedních obcí a stovek dalších. Svátek se stal ještě slavnostnějším, neboť v den vysvěcení projížděl Čáslaví císař František Josef I.

Patrová stavba synagogy s pravoúhlým závěrem byla první významnou budovou na městské okružní třídě. Dnes stojí v mírném odstupu od okolní zástavby, protože v průběhu času zmizely ploty vymezující předzahrádky. Hlavnímu průčelí dominuje sloupy podepřený maurský oblouk, prolamující se nad korunní římsu. V něm zlatým písmem září hebrejský nápis v překladu značící „Do chrámu vcházíme společně". Střed oblouku akcentuje okno ve tvaru Davidovy hvězdy, vyplněné skleněnou vitráží. Vrchol pak symbolicky korunují desky desatera.

Za zdobným exteriérem se ukrývá impozantní, leč jen částečně v původní podobě dochovaný interiér. Jednolodní prostor obemyká dřevěná galerie s vyřezávanými a malovanými prvky, která byla dle církevních zásad určena pro ženy. Spolu se shromaždištěm vybaveným řezbářsky zdobenými lavicemi činila kapacita prostoru 250 věřících. Nejposvátnějším místem chrámu byl svatostánek se svitky tóry ve východním pravoúhlém závěru synagogy, dle židovské tradice orientovaný k Jeruzalému. Jeho stěny zdobí malířsky výrazný barevný dekorativní ornament, který na dochovaném dřevěném kazetovém stropě přechází v symboliku židovskou, doplněnou secesními motivy.

Z architektonického hlediska čáslavská synagoga představuje dialog historizujících forem s maurskými a orientálními vlivy. Svojí kvalitou se řadí mezi přední budovy tohoto typu v Čechách. K její stavbě bylo využito moderní technické řešení v podobě nosné ocelové konstrukce stropu, což bylo pro sakrální architekturu v dané době ojedinělé. Svému původnímu účelu sloužila však jen necelé půl století. Následkem druhé světové války se zpečetil její osud i osud celé židovské obce v Čáslavi. Davidova hvězda byla na několik desítek let zazděna.