Sokolovna 1911

Přední secesní stavba v Čáslavi měla sloužit nejen k zdokonalování těla i ducha, ale i k pěstování společenského života ve městě. Každoročně se tu konaly maškarní bály, tzv. šibřinky, promítalo zde druhé čáslavské kino Bio Sokol a s vůbec největší náruživostí sokolové provozovali loutkové divadlo – za první republiky se dopracovali dokonce ke stálé loutkové scéně pro 250 diváků.

Již v roce 1893 místní Tělocvičná jednota Sokol utvořila stavební družstvo pro výstavbu sokolovny s vírou, že „jako fénix zvedne se nádherná a pyšná budova tělocvičny, od níž slibujeme si všichni nové obrození a utužení našeho života společenského." Vzhledem k nedostatku finančních prostředků se však realizace záměru časově prodlužovala.

Během několika let za sebou se ve městě uskutečnila řada sokolských slavností na podporu veřejné sbírky. Přistoupit k realizaci umožnily ale až podmínky v roce 1908, kdy se pro stavbu podařilo získat pozemek zahrady Čtenářské besedy (dnes zvané pouze Beseda), která navazovala na hlavní budovu Dusíkova divadla.

Tělocvičná jednota Sokol vypsala veřejnou soutěž, která byla obeslána dvanácti návrhy, jejichž plány i s modely mohla veřejnost zhlédnout v zasedací místnosti radnice. První cenu obdržel architekt Josef Paska z Loun, druhou architekti Kavalírové z Prahy. Nakonec byl ale zvolen projekt osvědčeného architekta Jana Vejrycha, který předtím navrhnul budovu místní pošty a v té době měl za sebou řadu velkých realizací, mimo jiné radnici v Pardubicích či slavný pražský hotel Paříž. Stavební práce na sokolovně pak byly zadány místnímu architektu Josefu Skřivánkovi.

Mohutná dvoupodlažní stavba s mansardovou střechou se navlékla na pomyslnou šňůru budov okružní Rudolfovy třídy, dnešní Masarykovy ulice, a zakončila stavební blok zahrnující městské divadlo a bývalou Čtenářskou besedu.

Budovu s přibližně obdélníkovým půdorysem gradují z boční strany štíhlé nárožní věže, z nichž jedna v sobě skrývá elegantní zakřivené schodiště. Věže mezi sebou svírají konvexně prohnutý segment, v němž je v přízemí interiéru situováno pódium hlavního sálu a v patře pak sklenutý prostor pro hudebníky. Výrazným prvkem je i divácká galerie obkružující celý prostor hlavního sálu, který stále slouží jako tělocvična i společenský sál.

Secesní tendence lze pozorovat především na fasádě a částečně ve štukové výzdobě interiéru. Mezi výrazné architektonické prvky provedené v tomto stylu patřila i kovová prosklená markýza nad vstupem, která byla bohužel snesena. Regionální tradicionalismus a konzervatismus maloměsta se uplatnily zejména v interiéru, kde nad výzdobou secesní převažuje repertoár historizující.

Díky Tělocvičné jednotě Sokol získala Čáslav jednu z nejreprezentativnějších veřejných budov ve městě. V roce 1932 byla na počest zakladatele Sokola Pražského, dr. Miroslava Tyrše, mimo jiné i čestného člena čáslavské sokolské jednoty, umístěna na fasádu jeho pamětní deska.