Co se ukrývá v základech? aneb Tajemství měděného pouzdra
Slavnost položení základního kamene na zahradě Čtenářské besedy 7. srpna 1910 byla provázena hudbou, divadlem a tombolou a zakončena ohňostrojem. „Přáním občanstva" bylo uložení pergamenových archů s vlastnoručními podpisy občanů. Kdo se chtěl zvěčnit, mohl se předem podepsat v jednotlivých čáslavských obchodech, kam byly pergameny svěřeny. Při pokládání kamene pak sokolové vložili do základů měděné pouzdro obsahující pamětní listinu, podpisy, dobové noviny, peníze a pohlednice města. Základní kámen sokolovny leží ve čtyřmetrové hloubce pod chodníkem.
Loutkové divadlo aneb Když se spojí sokolové, železničáři a krejčí
Loutkové divadlo se v malém sále sokolovny začalo hrát nedlouho po jejím otevření v r. 1911. Původní soubor loutek, s nímž sokolové vystupovali, byl poměrně opotřebovaný, jelikož jej Sokol Čáslav koupil z druhé ruky od zaměstnanců železnice. Místní krejčí ale loutkám ušil nové kostýmy, a tak se divákům přece jen představily jako nové.
Pravidelná nedělní odpolední představení byla v průběhu I. světové války přerušena, po válce se ale začalo hrát o to intenzivněji. V roce 1922 vznikla v sokolovně dokonce stálá loutková scéna s 250 místy. V repertoáru měli místní loutkáři hry lidové i historické a samozřejmě také pohádky, nejvíce ze všech si diváci žádali Oldřicha a Boženu aneb Založení posvícení Svatováclavského. Ročně se tehdy v sokolovně odehrálo 40–80 loutkových představení.
Po II. světové válce se podařilo loutkové divadlo v Čáslavi ještě na čas oživit, ovšem v průběhu 50. let zaniklo úplně. I přes svou poměrně krátkou existenci měla loutková knihovna Sokola více než 600 svazků divadelních her.
Kdo v sokolovně netančil, jako by v Čáslavi nežil
Každou podzimní sobotu po mnoho desítek let zářila okna sokolovny do čím dál temnějších večerů jasněji než jindy a na ztišené Masarykově ulici se ozýval klapot podpatků a tu a tam se mihla bílá rukavička. Šibřinkám i plesům v sokolovně odzvonilo už dávno, kdežto taneční kurzy pro mládež se zdály být nesmrtelné. V celé Čáslavi byste těžko hledali taneční střevíc, který by se někdy nesnažil do zdejších parket vydupat vzorové valčíkové raz-dva-tři- á -dva-tři. Sokolovnou protančily snad všechny žijící čáslavské generace. Jen ti nejmladší už plesají v Grandu.
