Jak za první republiky vypadal moderní byt?
Dispozice bytů přirozeně navazovaly na uspořádání nájemných domů v devatenáctém století, nicméně v komfortním moderním prostředí vítězila čistota, hygiena, zdraví a všestranně praktická hlediska. Koupelny a WC se stěhovaly z chodeb přímo do bytů, přežité dekorativní obklady, čalounění a závěsy vytěsnily nové omyvatelné a trvanlivé materiály a povrchy jako parkety, linoleum, xylolit, teraco, hladké omítky, rolety, deskové dveře z překližky apod. Prosadily se vestavěné skříně a průmyslově vyráběný autorský nábytek. Pro skrovné malé byty čerpali architekti s oblibou inspiraci také u vlakových kupé a kajut zaoceánských parníků (např. sklopné postele, koncentrované koupelny a wc).
Oproti devatenáctému století usilovali moderní pokrokoví architekti také o bohaté prosvětlení a provětrání prostor v bytě, čemuž napomáhaly velkorysejší a díky železobetonu volnější dispozice soustředěné okolo vzdušné haly, posuvné příčky a dveře, vyšší míra prosklení průčelí a důraz na výhled do zeleně.
Odkud se nový typ bydlení vzal?
Československo se, stejně jako celá Evropa, po první světové válce potýkalo s kritickým nedostatkem bytů. Státem subvencované, zaměstnanecké a sociální bydlení bylo tedy logickým systémovým řešením, jak snížit sociální napětí, pečovat o zaměstnance a zároveň podpořit stavební trh. Udělení státní dotace bylo pochopitelně podmíněno vysoce úsporným provedením. Na jedné straně se tak díky sociálnímu programu podařilo akcelerovat výstavbu nájemního bydlení a zajistit základní hygienické standardy, na druhou stranu se bytová výstavba začala postupně typizovat a tím ztrácela na individuálním projevu.
Kolik m2 musí stačit k životu...
Vývoj legislativních opatření a limitů stanovených pro dotované domy s malými byty výstižně zrcadlí celkovou hospodářkou situaci. Po první světové válce byla omezena podlahová plocha bytu na maximálně 80 m2 (bez započtení kuchyně a pokojíku pro služebnou), po propuknutí celosvětové hospodářské krize byl od roku 1930 limit maximálně 40 m2 na byt, snížený ještě téhož roku na 30 m2 a v roce 1934 zredukovaný dokonce na jednopokojové byty o ploše 20 m2.
Před druhou světovou válkou se hospodářská situace začala stabilizovat a v důsledku toho se zvětšovala i průměrná výměra a kvalita vybavení nově postaveného bytu. Tou dobou však už étos úspornosti, věcnosti a abstraktního výrazu přirozeně absorbovala i standardní (tj. nelevicová a nesubvencovaná) bytová produkce.
