„Státňák” – nájemní domy 1925

Výstavba bloku nájemních domů pro státní zaměstnance a vojenské gážisty, v místním žargonu nazývaných „státňák", završila v roce 1925 výslednou podobu velkoměstsky vyhlížející Husovy ulice. Celkem zde vzniklo 60 bytů, jež měly poskytnout útočiště a vyšší komfort bydlení v poválečné bytové krizi. Stavba se částečně financovala z výtěžků stavebních losů.

Po první světové válce se stát snažil řešit prohlubující se napjatou situaci podporou výstavby levného a kvalitního sociálního bydlení. Nájemní domy v Husově ulici jsou jedním z příkladů. Polovina obytných jednotek domu měla sloužit pro státní zaměstnance a druhá pro vojenské gážisty, kteří pracovali u armády jako civilní pracovníci. Tehdejší zákon o stavebním ruchu zdůrazňoval úsporné řešení bytů a zároveň razil heslo „přímé světlo a vzduch" za cílem zlepšit hygienické poměry bytové výstavby. Nově projektovaný dům proto obsahoval 60 bytů, každý s vlastní předsíní, z toho 40 z nich o jednom pokoji a kuchyni, 20 o dvou pokojích s kuchyní. Celková dispozice zahrnovala i spíž, koupelnu, klozet a balkón, což bylo do té doby v dané třídě bydlení těžko představitelným luxusem.

V roce 1925 byl schválen projekt pražského stavitele Emila Jecha, v březnu následujícího roku byly nájemní domy dokončeny. Stavbu hodnotí sloupek v dobovém periodiku: „Architektonickým řešením dociluje projektant budovy stylu vážného, čímž uzavírá a dokončuje jednu z našich prvních hlavních tepen budovou reprezentační, tak jako docílil toho již roku loňského budovou paláce okresní nemocenské pokladny (dnešní polikliniky, pozn. red.), jímž jest též autorem."

Půdorysně členitá stavba „státňáku" zahrnuje několik k sobě řazených jednotek s vlastními čísly popisnými. Do ulice se prezentují jako jedno dlouhé horizontální průčelí s výjimkou krajní jednotky (blíže k poliklinice), která má vlastní výraz fasády a je zakončena trojúhelníkovým štítem. Hlavní průčelí rytmizují pomyslné objemné sloupy probíhající přes čtyři patra. Motivem vklíněných lomených tvarů oken a úzkých pilířů protínajících všechna podlaží architekt Emil Jech zopakoval princip, který již předtím použil v návrhu na stavbu Okresní nemocenské pokladny z roku 1923. Pojetí průčelí vychází z oficiálního stylu nové republiky a z tvarosloví předválečné architektury. Část činžovního domu s trojúhelným štítem totiž připomíná Urbánkův dům v Jungmannově ulici v Praze z let 1911-1912 od architekta Jana Kotěry. Jechem užitý princip polygonálních tvarů oken s meziokenními pilíři se pak objevuje na slavném domě U Černé Matky Boží v Celetné ulici v Praze, navrženém Josefem Gočárem ve stejné době.

Autor zde opět vytvořil monumentální stavbu, bytový dům s dynamickou a plastickou fasádou, který v době svého vzniku a v tehdejších poměrech maloměsta musel upoutat značnou pozornost. Právě působením pražských architektů, jako byl Emil Jech či Bohumír Kozák, se Čáslavi podařilo vymanit z provinčního pojetí architektury.