Poliklinika 1923

Budova Okresní nemocenské pokladny v Čáslavi vznikla v době první republiky jako jeden z prvních a největších sociálně pojišťovacích ústavů v regionu a svou velkolepou architekturou dokonale odrážela svébytnost a suverenitu nového samostatného státu. Její monumentální stavba společně s řadou činžovních domů lemujících ulici směrem k vlakovému nádraží navozuje atmosféru velkoměsta, kterému se chtěla Čáslav tehdy přiblížit.

V roce 1920 stála na tomto místě ještě venkovská usedlost s rozlehlou zahradou, která umožnila vybudování mohutného stavebního bloku. Nová budova měla sloužit jednak k sociálním účelům, jednak měla poskytnout moderní bydlení. Vyvýšené přízemí bylo určené pro ordinace, čekárny, kanceláře, trezor, obchody, první a druhé patro pro dvoupokojové bytové jednotky.

Zodpovědná organizace vypsala v únoru roku 1923 veřejnou soutěž na ideové náčrtky stavby. Z šestnácti prací komise udělila pouze druhou cenu architektu J. Vejrychovi a třetí Emilu Jechovi z pražského Smíchova. Neobsazené první místo může značit nerozhodnost výboru, která tak zřejmě stojí i za faktem, že nakonec byl upřednostněn projekt Jechův.

Stavba okresní nemocenské pokladny se uskutečnila díky státní dotaci ve výši 70 % nákladů.

V plastickém dekorativním průčelí se zalomenými tvary balkónů či na atice je možné pozorovat oblé a krystalické tvary, které vycházejí z předválečného kubismu a lidové ornamentiky a jsou nedílnou součástí ryze českého stylu rondokubismu, tzv. národního slohu. Ten pak společně s neoklasicismem definuje svébytný architektonický výraz veřejných staveb, jehož prostřednictvím se mladý český stát snažil v architektuře budovat vlastní identitu.

Jech vyprojektoval do mírně svažitého terénu mohutnou čtyřpodlažní budovu kopírující uliční čáry. Půdorys blížící se tvaru písmene U se přenáší do morfologie stavby v jejích nejcharakterističtějších prvcích, v zaoblených nárožích s lodžiemi. Tzv. obloučkový styl se promítá i do interiéru, kde působivě vyznívá například v kovaném zábradlí schodiště. Štíhlé pilíře probíhající mezi balkóny přes první a druhé patro jsou naopak typické pro neoklasicistní architekturu.

Jechův návrh byl provádějící firmou Chramosta a Brát upraven pouze v detailech. Pražský architekt v původním projektu totiž navrhl i dvůr s okrasnou zahradou obracející se k synagoze a předzahrádkou směřující k Masarykově třídě. A právě od tohoto záměru se z důvodu finanční nákladnosti upustilo.

Budova polikliniky jednoznačně patří mezi architektonické dominanty města. Svou grandiózní přítomností vtiskla Husově ulici ráz moderní velkoměstské třídy, na malém městě nevídané. Objekt se stal chráněnou kulturní památkou až v roce 1997. Emil Jech zůstává navzdory zajímavým realizacím dosud málo probádanou postavou české architektury.