...svému životnímu příběhu navzdory, spíše než v souběhu s ním,
dal Rudolf Těsnohlídek světu pět důvodů, proč si ho stále připomínat.
Důvod první … Zakladatel tradice vánočních stromů republiky
Za jednu z nejoblíbenějších novodobých tradic českého adventu vděčíme opravdu čáslavskému rodákovi Rudolfu Těsnohlídkovi. A na jejím počátku byl příběh, který může směle konkurovat tomu o narození Ježíška.
Dva dny před Štědrým večerem roku 1919 našel totiž Rudolf Těsnohlídek se dvěma přáteli na podvečerní procházce kolem Bílovic u kořenů smrku daleko od prošlapané cesty odložené promrzlé čtrnáctiměsíční děvčátko. Jejich náruče, teplé kabáty a pouť takřka tříkrálová zachránily holčičce život a pomohly jí najít nové, milující rodiče. Rudolfovi nedal zážitek z bílovických lesů spát, dokud jej konečně neproměnil ve skutečný akt soucitu.
Roku 1924 byl díky němu na brněnském náměstí vztyčen první vánoční strom republiky, pod nímž se po dva týdny vybíraly peníze na opuštěné děti. Světově první veřejný vánoční strom ohromil roku 1912 New York, o dvě léta později navázala evropská Kodaň a spojila jej se sbírkou na chudé děti.
A právě lidumilné dánské gesto inspirovalo Těsnohlídka ke stvoření české tradice, jejíž součástí byl až do své smrti a která se díky němu rozšířila do celé střední Evropy. Jen na její původní záměr stejně jako na jejího původce se poněkud zapomíná.
Důvod druhý … Spoluzakladatel prvních dětských domovů
Odložení dětí bylo ještě ve dvacátých letech natolik běžné, že ani místní kronikář neuznal nalezení Těsnohlídkova „jezulátka“ za zapsáníhodné. Děti jako „bílovická“ Liduška žily ve špatně vybavených útulcích a málokdo měl pocit, že by se s tím dalo nebo dokonce mělo něco dělat. Rudolf Těsnohlídek ale napřel své literární schopnosti i novinářský vliv k tomu, aby takové veřejné mínění změnil a na problém odkládaných dětí a podmínek, v jakých žijí, upozornil. Na sbírkách pod brněnským vánočním stromem republiky vybral spoustu peněz, které pak byly věnovány na stavbu Dětského domova Dagmar, jemuž Těsnohlídek, inspirovaný kodaňským vánočním stromem a dobročinnou sbírkou, sám vybral jméno po laskavé dánské královně z rodu Přemyslovců.
Důvod třetí …. Objevitel insitního umění a eskymáckého náčelníka.
Na Těsnohlídkův stůl v redakci Lidových novin dorazil i dopis rodáka ze Zábřehu na Moravě a eskymáckého náčelníka v jedné osobě – Jana Eskymo Welzla. Světem protřelý dobrodruh nabízel brněnské redakci vyprávění o svých zkušenostech z polárních oblastí. Série 23 článků a knížka Eskymo Welzl, Paměti českého polárního lovce a zlatokopa vznikly jen díky jeho umíněnosti a Těsnohlídkově nebetyčné trpělivosti. „Pište mně to německy, nebo anglicky, (…) některému dopisu nerozumím ani zpolovice,“ prosil nebohý redaktor nad čtyřicet let nepoužívanou češtinou bývalého eskymáckého atamana, ale vytrval. Tak Rudolf Těsnohlídek objevil Československu jednoho z nejkurióznějších rodáků a české i světové literatuře lidového vypravěče a s ním i insitní literaturu (literární obdobu naivního malířství).
Důvod čtvrtý … Skoroobjevitel Demänovských jeskyní
Na počátku 20. let se v českém tisku hojně psalo o objevení jeskyní v Novém Mexiku. Když ale v téže době odhalil Alois Král obrovský krápníkový dóm mezi dvěma již známými demänovskými jeskyněmi, dopis o jeho objevení by býval skončil v redakčním koši … nebýt Rudolfa Těsnohlídka. Ten se do Demänové hned rozjel a po dalších pět let ve svých článcích nepřestal básnit o „nové perle Slovenska“. Aby mohl být celý jeskynní komplex probádán, zpřístupněn a doceněn, snažil se mu získat zaslouženou pozornost firem, úřadů i veřejnosti. Nezájem. S povzdechem, že „asi poznáme cenu Demänové, teprve tehdy až nám otevře oči cizina,“ vyhodil Těsnohlídek strojopis celé knihy. A teprve poté se jedno z nakladatelství probralo z mrákot a on ji dával znovu dohromady za pomoci svých novinových textů. Na popisech podzemních krás a rázovitosti okolní krajiny i lidí se Těsnohlídek básnicky vyřádil. A konečně se podle svých slov „dočkal knihy, po jaké dlouho stonal.“ O tom, že pro objevení Demänovských jeskyní světu udělal skoro tolik co Alois Král, svědčí dodnes pamětní deska v Demänové.
Důvod pátý … Autor nesmrtelné Lišky Bystroušky
Je pravda, že navzdory jejich nesporné literární kvalitě, slávu a nesmrtelnost si většina Těsnohlídkových básní, povídek a románů vysloužit nemohla. Její autor stál ve svém vnímání i literárním projevu jaksi mezi generacemi, a tak významně nepromluvil ani do jedné. Že se ale na čáslavského rodáka a brněnského spisovatele zapomíná i jako na autora nadčasové a světově proslulé Lišky Bystroušky už ale vypadá jako schválnost nezměnitelného osudu.
Příběh mláděte vyrůstajícího v dospělou lišku v hájovně revírníka Bartoše je humorným svědectvím o lidské povaze i o vztahu člověka k přírodě. Původní kreslený seriál Lidových novin se stal opravdovým hitem a díky tomu dorazil až k Leoši Janáčkovi. Libreto ke své sedmé opeře (Příhody Lišky Bystroušky) si napsal fenomenální hudební skladatel podle původních Těsnohlídkových článků sám. A tím se Liška Bystrouška dostala do celého světa, zatímco jméno jejího „otce“ zůstalo nejen v divadelních programech vždy tak nějak pod čarou. Liška Bystrouška ale i bez hudby hukvaldského mistra ožívá zas a znovu v nových divadelních inscenacích či audioknihách a nosí pod vánoční stromy republiky nesmrtelnou vzpomínku na Rudolfa Těsnohlídka.
To bylo patero důvodů pro Růdu. Pokud vám jiný nebude dost dobrý, vemte Růdu aspoň pro ten první: „Můj obraz vrátí se a do svátků vám svítě/ o vlídnou vzpomínku vás plaše zaprosí.“ (báseň Na rozloučenou)
