Miloš Forman — jednoznačně svoboda.
Ve všech jejích významech...

MILOŠ FORMAN —— VZLETNĚ

Nejslavnějším rodákem z Čáslavi je nepochybně oscarový režisér Miloš Forman. Na malé město s velkým náměstím nikdy nezapomněl. 

„Tady se nám bude líbit.“ Učitel Rudolf Forman se s manželkou Annou a dvouletým synem Blahoslavem přistěhoval do Čáslavi rok po vzniku republiky. Na začátku června 1920 se manželům Formanovým narodil druhý syn. Dali mu jméno Pavel. Když se batolil, koupili dům na Balkáně I od Vančurových. Jejich syn Vladislav, který pokoušel štěstí na výtvarné akademii a byl prvním předsedou Devětsilu, právě dokončil studia medicíny.

Dům s číslem popisným 555 stál v zahradě plné ovocných stromů, v protějším parčíku rostly duby a lípy. 

Proč bychom se netěšili

Rudolf Forman byl nejstarší z osmi dětí Josefa a Anny Formanových. Sourozence měl pořád na krku, jinak to nešlo, poslední porod matka nepřežila. S dětmi to Rudolf uměl, byl klidný laskavý, měl autoritu. Svůj pedagogický um nejdřív uplatnil jako skautský vedoucí a později jako učitel. V Čáslavi pak vyučoval na učitelském ústavu. Jeho manželka Anna Formanová zase dokázala ve Starých Splavech vybudovat v roce 1926 první český pension. Formanovi ho provozovali vždy pouze přes léto. Idylické prázdniny v pensionu Rut si zamilovala řada osobností, například sportovní komentátor Josef Laufer.

„To je náš Milošek,“ napsala Anna Formanová do knihy hostů k fotografii čtyřměsíčního usměvavého nemluvněte. Nejmladší syn se jí narodil 18. února 1932. Bratr Anny, Boleslav Šváb, který v Náchodě provozoval koloniál, svému synovci přinesl dřevěného houpacího koně. To byl dárek! Milošova nejmilejší hračka je dodnes ustájena na svém místě v jídelně.

Milošovou kmotrou byla manželka ředitele čáslavské plynárny Marta Hluchá. Svého kmotřence se ujala, když zůstal za války bez rodičů a jeho příbuzní už se o něj nemohli starat. Formanovi byli evangelíci. Víru si předávali z generace po generaci spolu s Kralickou biblí.
Milošův kamarád, o šest let starší František Novák bydlel hned vedle, v domě s číslem popisným 554. Jejich přátelství přetrvalo i v emigraci. Kdykoliv se potkali, volali na sebe: „Číslo 555 zdraví číslo 554!“ Na malé město s velkým náměstím, rodnou Čáslav nikdy nezapomněli.

Miloš ještě nechodil do první třídy, když ho s sebou rodiče vzali do kina Pokrok na filmové zpracování opery Prodaná nevěsta. Film byl němý. Zvuk dodalo publikum v sále, které sborově zpívalo: „Proč bychom se netěšili, proč bychom se netěšili, když nám Pánbůh zdraví dá? Kdož z nás ví, zda pouť budoucí vesele tak uhlídá?“

Šestiletý Miloš filmovému kouzlu zcela propadl, když na plátně čáslavského kina spatřil Disneyho Sněhurku. To byla podívaná, Prófa, Rejpal, Štístko, Stydlín, Kejchal, Dřímal i Šmudla ožili! Když přišel Miloš domů, zamířil rovnou do koupelny. „Nikdo se jich už ani nedotkne,“ prohlásil kategoricky. Mýdla ve tvaru trpaslíků, která pocházela z továrny čáslavského podnikatele a mecenáše Emila Picka, uložil do ozdobné krabice. S filmovými hrdiny se musí zacházet uctivě, nepatří se, aby si s nimi někdo mydlil ruce, starší brácha Pavel je má pořád upatlané od barev, jak maluje.

 Hladový Rek

„Přece neodejdeme…,“ opakoval Rudolf, když Anna na podzim 1938 přemítala nad možností odejít za hranice. „Kohnovi odjeli, Koukolovi taky a píšou, že za nimi máme přijet… Hitler se nespokojí s pohraničím. Co když bude válka?“ strachovala se Anna.

Krátce po německé okupaci v březnu 1939 se Rudolf Forman zapojil do vojenské odbojové organizace Obrana národa. Gestapo si pro něj přišlo v dubnu 1940 do školy v Čáslavi. Dovolili mu ale, aby se rozloučil se synem. Miloše ze třídy přivedl ředitel školy. Miloš zaraženě koukal na muže v kožených kabátech a divil se, proč ho tatínek hladí po vlasech a ptá se, jestli nezlobil a má na zítřek nějaké úkoly. Vždyť se uvidí u večeře a poví mu to, jako každý den. „Řekni mamince, že je všechno v pořádku. Řekni jí, že se co nejdřív vrátím,“ požádal ho Rudolf a předal mu pro Annu dopis.

Tak tomu už Miloš vůbec nerozuměl, ale co, večer si to rodiče vysvětlí sami. Když si Anna Formanová přečetla lístek od manžela, který jí syn zvesela předal, zesinala a rozplakala se. Třeba je to omyl, třeba ho hned po výslechu pustí domů, třeba se vrátí už zítra! „Půjdeme tatínkovi naproti.“ Den co den Anna Formanová se synem vyhlížela na nádraží v Čáslavi svého muže. Týdny doufala, že vystoupí z vlaku, který přijel z Kolína, a bude mít radost, že na něj čekají. Společně půjdou domů a všechno zlé bude pryč. Všechno zlé je teprve čekalo.
Asi za dva měsíce se Anna dozvěděla, že Rudolfa převezli z kolínského vězení do České Lípy. V modlitbách prosila, aby se zase shledali, Miloš si o tatínkův návrat napsal Ježíškovi. V noci se mu zdálo o ohyzdné čarodějnici, která postává za plotem jejich domu v Čáslavi – a najednou ho má ve svých spárech. Vzbudil se hrůzou – a oddechl si, že to byl jen sen. Ne, nic takového se nestane. Rek ho ochrání, kdyby se ta babice objevila, zažene ji a pokouše, zrovna jako německého listonoše ve Starých Splavech.

Hrubosrstému jezevčíku Rekovi, kterého Miloš objevil v papírové krabici pod vánočním stromkem, mohl svěřit cokoliv. Věrný psí kamarád byl jeho jistota, představoval pouto s dobou, kdy bylo všechno ještě v pořádku, kdy byl tatínek doma. Jenomže hladový Rek zadávil všechny slepice a musel z domu. Pro Miloše to byla bolestná ztráta.

Meruňky

U čáslavského hokynáře Havránka Anna Formanová nenakupovala. Byl všetečný a upovídaný, což mohla být za války zkratka do maléru. A taky že byla. Na začátku srpna 1942 v krámku kdosi zanechal letáky. Havránek to nenahlásil, zato svým zákazníkům líčil, co se přihodilo. Byla jen otázka času, kdy si pro něj gestapo přijde. Teprve před měsícem skončilo druhé stanné právo… Při zostřeném výslechu uvedl dvanáct osob, které u něj onen den nakupovaly. Bůhvíproč jmenoval i Annu Formanovou. Možná se zmýlil, možná si už na jiné nevzpomněl a jenom chtěl, aby ho už přestali mlátit.

Domovní prohlídka v domě číslo popisné 555 žádný výsledek nepřinesla. Annu Formanovou si ovšem s sebou odvedli. Anna uprosila gestapáky, aby mohla dát lék synovi. Miloš stonal ve svém pokojíku. Slyšel dupání po schodech i tiché maminčiny kroky. Uviděl její bledou tvář, smutné oči a neptal se, proč mu lék nese znovu, vždyť mu ho dávala před hodinou.

Bratr Anny, od kterého Miloš jako dárek dostal houpacího koně, svého desetiletého synovce nazítří odvezl s sebou do Náchoda. V domě, kde Boleslav Šváb bydlel s rodinou, provozoval koloniál. Pro Miloše to byl nový svět.

Na podzim 1942 směl Boleslav sestru vidět. Na nádraží v Praze se setkali s Pavlem Formanem, kterého mělo gestapo v hledáčku kvůli jeho obrazům. Návštěva uvězněné matky byla sice riziko, ale vědomě ho podstoupil. V kobce Petschkova paláce je nechali dlouho čekat, než k nim Annu dovedli. Povolili jim půl hodiny. Anna k sobě vroucně tiskla Miloše, a potom už mluvila o běžných věcech. Jestli se na zahradě v Čáslavi urodilo hodně meruněk, jestli se jim podařilo sehnat cukr na zavařování, co ve škole. Nemohla, ani nechtěla svým synům a bratrovi vyprávět o nekonečných výsleších a strachu. Mluvit o zdánlivých banalitách u stěny s krvavým cákancem je projev síly. „Konec návštěvy,“ řekl úsečně bachař.

V březnu 1943 přišlo do Náchoda oznámení z Osvětimi, že Anna zemřela. Tehdy se na Miloše začali Švábů vyptávat jejich noví, němečtí nájemníci. Na čas se tedy přestěhoval k Rudolfově sestře Anně Sládkové. Její manžel měl v Náchodě lékárnu. V roce 1944 se Miloš vrátil do Čáslavi, ujala se ho jeho kmotra Marta Hluchá, jejíž muž byl ředitelem čáslavské plynárny.

V Dusíkově divadle v Čáslavi byl Miloš s Pavlem na operetě Polská krev, kterou účinkující nedokázali dohrát, protože věděli, že jde o poslední představení. Od 1. září 1944 byla všechna divadla na základě německého nařízení uzavřena.

V té době už byl Rudolf Forman po smrti. Chtěl zemřít v Čáslavi, zahynul v květnu 1944 v koncentračním táboře Dora. Jeho spoluvězni z Pankráce, Malé pevnosti v Terezíně, Osvětimi a Buchenwaldu po válce vzpomínali, že jim dodával víru a povzbuzoval je. Další jeho přátelé z odboje přišli říct Formanovým synům, že za svůj život vděčí právě Rudolfovi, jelikož jejich jména při výslechu neřekl.

 Koráb pouště

V rodině Hluchých zůstal Miloš až do konce války. V červnu 1945 si myslel, že snad vidí fata morgánu. Na poli u plynárny se pásl velbloud dvouhrbý. Spokojeně ukusoval mladé obilí a přežvykoval. „Kluci, velbloud!“ Nebyl to velbloud, byla to velbloudice a skauti ji nazvali Pepča. Jenže co s ní? „Velbloud patří do ZOO.“ – „Jenže zoologická zahrada je až v Praze.“ – „Nevadí, tak ji tam dovedeme.“ – „Až do Prahy?“ – „To se vymyslí.“

Miloš a jeho kamarád Karel Bochníček dali Pepče ohlávku. Čáslavští skauti měli dovést velblouda do Kutné Hory, další skupina skautů pak doprovodila Pepitu dál, až do Prahy. Karavana budila pozdvižení. „Skauti vedou velblouda!“ Místní chtěli cizokrajné zvíře vyměnit za koně či motorku, kdosi nabízel dokonce náklaďák.

Když byli Čáslaváci v polovině cesty do Kutné Hory, vyjela proti nim kolona ruských náklaďáků. Pepina se zastavila uprostřed silnice a ani se nehnula. Sovětský důstojník chvíli sledoval, jak se ji skauti marně snaží přimět, aby uhnula. Přestalo ho to bavit. Vystoupil z gazíku, vytáhl revolver a namířil velbloudovi na hlavu. Skauti se zoufale pokoušeli Pepču popostrčit stranou, Karel Bochníček si klekl před sovětského důstojníka a prosil ho, ať nestřílí. Pepča nehnutě stála a žvýkala. Pak ze sebe vydala zvláštní zvuk a nazelenalý obsah jejího žaludku přistál na Milošově hlavě. Oficír se rozchechtal a zbraň schoval. Pepča spokojeně odkráčela stranou. Zápachu velbloudích zvratků se Miloš zbavoval týden, ovšem s vědomím, že jeho oběť nebyla marná, pomohla zachránit tvora z daleké ciziny.

První setkání Miloše se sovětskými vojáky skončilo šťastně. Po invazi v srpnu 1968 si musel na happy end počkat víc než dvacet let.

Miloš ve světě

V době invaze byl shodou okolností v zahraničí s povolením vycestovat do USA. A tak vycestoval a stal se jedním z nejproslulejších filmových režisérů 20. století.

Při všem neštěstí, které Miloše Formana hlavně v dětství potkalo, mu rovněž v pravý okamžik přála Štěstěna. Jako nadaný válečný sirotek dostal příležitost studovat prestižní internátní gymnázium v Poděbradech, kde byli jeho spolužáky a kamarády Ivan Passer, budoucí filmař a celoživotní parťák, i budoucí dramatik a prezident Václav Havel.

Miloš Forman si zamiloval divadlo, ale přijímacím řízením na obor režie na DAMU neprošel. Víceméně ze zoufalství, že bude muset na vojnu, si podal přihlášku na jednu ze dvou posledních vysokých škol, kam to ještě bylo možné, na scenáristiku na FAMU. Byl přijat okamžitě.

Na světové výstavě EXPO 58 už psal scénáře po boku divadelního génia Alfréda Radoka a scénografického kouzelníka Josefa Svobody, o dvanáct let staršího „souseda” z Čáslavi, a podílel se tak na unikátním spojení divadla a filmu zvaném Laterna magika, kterým tehdy Češi ohromili svět.

Pak už Miloš Forman točil jeden film za druhým – nejdřív v Československu (Konkurs, Černý Petr, Dobře placená procházka, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko) a po jeho okupaci v roce 1968 se dokázal během pár let dostat i na špičku kinematografie Spojených států amerických, a potažmo na špičku světovou. Sbíral nominace a nejvyšší filmová ocenění jedno za druhým.

Jeho Přelet nad kukaččím hnízdem v roce 1976 vyhrál amerického Oscara ve všech pěti hlavních kategoriích. Osm Oscarů získal o devět let později i Amadeus. Oba tyto snímky zajistily zlatou sošku za režii i samotnému Miloši Formanovi a zaručily mu tak nesmrtelnost. Je ale docela možné, že tím vaším favoritem mezi jeho filmy je muzikál Vlasy, nejčeštější a nejklasičtější česká klasika Hoří, má panenko, anebo klidně Lásky jedné plavovlásky, Lid vs. Larry Flint či Muž na Měsíci. Ač režisér, nikdy v sobě nezapřel scenáristu a uměl si vybrat ke zfilmování opravdu silné příběhy. Příběhy o svobodě ve všech jejích podobách a o všech překážkách, které se jí odnepaměti kladou do cesty. O tom věděl Miloš Forman, kluk z čáslavského Balkánu, svoje.

O onom houpacím koníkovi či Milošových návratech do rodného hnízda za dob emigračních se můžete dočíst na naší další (le)toulce:

ZMIZELÁ 2 ⟶ II02-04 Parčík „U třech svatejch"  

Oficiální web Miloše Formana ⟶