gen. František Moravec — dětem

Studijní kadibudka

František se narodil jako třetí z dvanácti Moravcovic dětí. Vynásobíte-li počet decibelů hluku, který běžně vydávají vaši sourozenci, deseti, pěti či alespoň třemi, pochopíte, proč Františkovým nejoblíbenějším studijním místem byla kadibudka. A hned vzápětí vám musí dojít, že při tomto počtu rodinných příslušníků ani v ní moc klidného času na učení nenašel.
Přesto si na něj na gymnáziu nemohli stěžovat. Tedy až na moment, kdy prohodil spolužáka Outratu vitrínou v kabinetu biologie. Kdyby nepřišla první světová válka, byl by na vysoké škole vystudoval latinu a francouzštinu. Místo toho musel narukovat.

 

První válka ve čtyřech uniformách

Když mu bylo dvacet, musel jako občan Rakousko-uherské monarchie jít bojovat za císaře pána. Záhy ale padl do zajetí a jako mnoho českých vojáků se rozhodl převléknout uniformu a postavit se proti císaři pánu za svou vlast a její samostatnost. Vstoupil do tzv. československých legií, vojenských jednotek Čechů a Slováků, kteří bojovali za nezávislost své země na Rakousku-Uhersku v cizích armádách. Z velké části díky nim uznaly po válce ostatní státy vznik samostatného Československa. František Moravec postupně nosil stejnokroj Srbů, Francouzů i Italů a zažil boj na všech čtyřech frontách první světové války. To opravdu nemohl říct jen tak někdo.

Když se ho ve stáří vnoučata vyptávala, co dělal za mlada, měl svéráznou, ale prostou odpověď: vyhrnul si nohavici a ukázal dětem jizvu od střelné rány, kterou schytal v Srbsku.

 

Moravec 007, nebo 11?

Po první válce se František Moravec oženil, vystudoval vojenskou školu a brzy začal pracovat jako zpravodajec, což je hezké slovo pro špiona. A protože se ukázalo, že na to má výjimečný talent, stoupal na špionském žebříčku tak vysoko, až už to výš ani nešlo. Díky svým přísně tajným kontaktům se dřív než kdokoli jiný dozvěděl, že nacistické Německo hodlá obsadit celé Československo 15. března 1939. Nikdo mu to nevěřil. Z Československa jemu a jeho elitní zpravodajské jedenáctce pomohly britské tajné služby opravdu za pět minut dvanáct.

14. března 1939 se plukovník Moravec rozloučil s ženou a dcerami jako každý jiný den, řekl, že jede na služební cestu na Moravu a večer už byl i se svými muži v Londýně. „Kdo nic neví, nic neprozradí,“ opakoval svým dcerám celý život. O své práci před nimi nikdy nemluvil.

 

Operace Anthropoid

František Moravec byl zodpovědný za největší českou odbojovou akci druhé světové války – operaci Anthropoid. V roce 1941 byl vládou nad okupovanými Čechami pověřen říšský protektor Reinhard Heydrich, jeden z hlavních organizátorů holokaustu. Ten nechal ihned po nástupu do funkce popravit Moravcova vězněného učitele a přítele generála Bílého a mnoho jeho důstojníků, kteří se snažili Němcům vzdorovat zevnitř. Heydrich získal děsivou, ale přiléhavou přezdívku „pražský řezník” a Moravec se rozhodl oplatit ránu ještě větší ranou. Na jeho rozkaz provedli čeští parašutisté vycvičení v Anglii Jozef Gabčík a Jan Kubiš 27. května 1942 atentát na Heydricha. Pražský řezník zemřel o osm dní později. 

My jsme ptáci Čáslaváci

Před koncem druhé světové války byl František Moravec jmenován brigádním generálem. Po komunistickém převratu emigroval do USA, kde pokračoval ve své práci špiona až do konce svého života. 

„Dědečkovi bylo jasné, že za svého života se již do Československa znovu nepodívá,” říká jeho vnučka Anita Moravec Gard, „a zatímco nenáviděl komunisty za to, co udělali jeho zemi, nikdy nepřestal milovat tu zemi samotnou. V roce 2016 jsem otevřela krabici, kterou měla moje sestřenice Sheri po mnoho let ve svém domě. Byly v ní osobní dopisy, fotografie a dokumenty našich prarodičů. Byla tam také peněženka, kterou měl u sebe dědeček v den, kdy ve Washingtonu v roce 1966 zemřel. Uvnitř jsme našli starý papír s básní o Čáslavi. Díky tomu jsme si uvědomili, jak moc svoje město miloval a kam doopravdy patří jeho srdce.“

A tak od 26. dubna 2022 odpočívá generál František Moravec na hřbitově ve svém rodném městě. 

 

 

Báseň z peněženky

Čáslavská

My jsme ptáci Čáslaváci,
kdo je s námi, ten je náš,
my tu mažem ferbla, očko,
jedníka a mariáš.

Čáslava je pěkný město,
leží zrovna u Hory,
v Kutnej Hoře berou „Šípy”,
u nás berou „Humory”.

My jsme ptáci Čáslaváci,
Žižku máme na rynku,
Brynycha si postavíme,
budeme mít novinku. 

Čáslava je hezký město,
hezčí nežli Prčice,
jedna huba jako druhá,
každá na půl střevíce. 

My jsme ptáci Čáslaváci,
máme paže sokolí,
jeden bratr zdvihal duplák,
až měl z toho mozoly. 

Čáslava je pěkný město,
ouroda kol dokola,
každá máma od Čáslavi,
porodí hned Sokola!

K. Horký: PALIČOVY SLOKY 1907