Radnice 1765
Turečtí trubači, trubte! aneb Korunovační klenoty na čáslavské radnici
V srpnu roku 1791 byly zpět z Vídně do Prahy převáženy české korunovační klenoty a Čáslav během této slavnostní události potvrdila svou významnou pozici na prastaré obchodní cestě, tzv. Haberské stezce. Čáslavská radnice byla zvolena jako místo, na němž budou insignie uloženy přes noc. Národní poklad táhlo v průvodu devíti vozů celé šestispřeží a doprovázeli jej nejvyšší státní úředníci a církevní představitelé. Ve městě klenoty vítal bezpočet lidí. Vyzváněly zvony, střílelo se z hmoždířů a hrála turecká kapela, kterou poslal do Čáslavi Jan Adam, kníže z Auersperku. Její hudební doprovod sestával poněkud neobvykle ze střídavých partů trubačů a bubeníků. Korunu, žezlo, jablko a roucho pak vybraní měšťané přenesli do radní síně v prvním poschodí na červeným hedvábím pokrytý stůl a uložili je na podušky pod baldachýn ze stejného materiálu. Stráž u nich poté drželi vojáci Wartenslebenského pěšího pluku.
Jak se z radničního balkonu stal balkon Masarykův
Další dobovou senzací, jež se odehrála na čáslavské radnici, byla návštěva prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Ten přijel do Čáslavi se synem Janem 23. září 1922. Za doprovodu zástupců Československé obce legionářské navštívil rodný dům hrdiny zahraničního odboje Bedřicha Havleny v Nové Lhotě a poté byl starostou Karlem Cibulkou přivítán na radnici. Po jeho výzvě vyšel na radniční balkon a promluvil k občanům města. Slova, která by se měla dát tesat do kamene, dodnes uchovává městský archiv:
„Občané a občanky! Přišel jsem do krásného a památného kraje. Ale kraj není památný jen svou půdou, nýbrž hlavně lidmi. To jste vy, kteří na této půdě pracují, myslí a tvoří. Pokračujte v tradicích svých otců a važte si dobyté svobody. Politická svoboda spočívá na mravních základech. Národ, který není v sobě mravný, pevný, politikou samou nemůže býti spasen. Já věřím v budoucnost vašeho kraje. Jsem šťasten, že jsem mezi vámi a že vám mohu slíbiti, co jste slíbili ústy svých mluvčích mně, že svobodu budeme hájiti a brániti až do smrti.“
Ustaraný starosta aneb Masarykova návštěva očima Karla Cibulky
Během své návštěvy si Tomáš Garrigue Masaryk také prohlédl ostatky Jana Žižky z Trocnova i vojevůdcovu sochu na náměstí. Jistě netušil, jaké úzkosti takovým programem způsobí místní samosprávě. Horké chvilky přichystal zejména starostovi Karlu Cibulkovi:
„… Jen s návštěvou městského archivu jsem měl starost. Pan ředitel Dlabáček mi odpustí, když to povím dle pravdy. Báli jsme se, rozpovídá-li se před p. presidentem o Žižkových kostech a o celém nálezu, že ho nebude možno zastaviti a překročíme pak minuty, určené k návštěvě. Udělal jsem také opatření, aby mi pana ředitele hlídali, a kdyby se trošku rozběhl, aby ho mírným zataháním za šos upozornili, že je čas přestat. Nebylo toho všeho potřebí.
Vidím jako dnes presidenta Masaryka, jak několikráte přešel kolem vitríny s lebkou Jana Žižky z Trocnova. Každou chvíli sundal skřipec, usilovně prohlížel vzácnou památku a vyptával se na to, na ono. Návštěva se prodloužila mnohem a mnohem víc proti původnímu programu. Stalo se tak ale jenom ze zájmu presidenta Osvoboditele o vzácné čáslavské památky. Toť se rozumí, že nikoho nenapadlo dáti otázku panu presidentovi, co ostatkům říká, ale z jeho zájmu jsme měli všichni upřímnou radost.”
Velká termometrická loupež aneb Kam zmizel kdysi ikonický teploměr?
Pamatujete veliký teploměr na okně někdejší podatelny MěstNV? Ukazoval teplotu u vstupu na radnici dlouhá léta, dokud nebyl v noci z 3. na 4. dubna 1970 odcizen neznámým pachatelem, jak vzpomíná městská kronika. Krátce předtím byl „vysokými náklady MěstNV renovován” a jeho krádež tak svědčila „o velmi špatném poměru některých lidí ke společnému majetku, který sloužil nejširším vrstvám obyvatel.” Delikt byl připsán na vrub stoupající kriminalitě mládeže, která ve stejných dnech stála i za ukradeným autobusem. Desperát silnic byl odhalen, lupič teplotních jistot nikoli. Asi tehdy nebylo pedagogů, kteří by na viníky udeřili po svěrákovsku: „No, už jste si teploměr prohlédli, tak ho vraťte, ať může produkce pokračovat... Rosenheim, Čejka, vraťte ten teploměr!”
Akce Kulový blesk
Požár ji sice jednou srovnal se zemí, ale doslova nejtřaskavější z událostí, které zažila čáslavská radnice, se odehrála až 9. června 1971 přesně ve 13:30, kdy po opakovaných deštích opět silně pršelo. Jak zachytila městská kronika, aniž by kdokoli před nebo po této hodině a minutě zaznamenal blížící se bouřku, ve 13:30 uhodil do věže radnice blesk. Ohlušující hromovou ránu uslyšeli zaměstnanci úřadu i náhodní kolemjdoucí. Kronikáře znepokojilo silné zapraskání v zásuvkách elektrického rozvodu, jedné z pracovnic tehdejšího národního výboru vyrazil výboj telefon z ruky a ona následně spatřila ohnivého hádka. Podobný šok zažila i zaměstnankyně právě procházející radničním průjezdem. I ona zaslechla silnou ránu a uviděla ohnivou čáru, klikatící se chodbou do vnitřku budovy. Před ní okamžitě prchli mladí lidé, kteří se v průjezdu skrývali před deštěm. Šlo zřejmě o vzácný výboj kulového blesku do radnice.
Radnice léta osmdesátá ... pohyblivým obrazem
video „Čáslav 80. léta"
kamera: Josef Henych, stopáž: 0:13:07
