Radnice 1765

→

Současná čáslavská radnice je téměř o pět set let mladší než město. Přesto v ní najdeme kameny z městských hradeb i zbytky pobořeného kláštera, který kdysi stával někde v prostoru nynějších zahrad evangelického kostela. Radnice tak stojí na samotných základech Čáslavi.''

O radnici

adresa: nám. Jana Žižky z Trocnova 1/1, Čáslav

GPS: 49.9109583N, 15.3905647E
typ objektu: radnice
stezka: A03 Historické stavby
kód objektu: A03-01

památková ochrana:
kulturní památka rejst. č. ÚSKP 33322/2-934, chráněno od 3. 5. 1958
datace: 1765
architekt: Jan Josef Wirch

text: Radka Neumanová
spolupráce: Klára Fidlerová

O RADNICI —— LETMO

Čáslav si, co se týče správní budovy, musela dlouho vystačit s adaptacemi domů královského rychtáře či jiných měšťanů. Dnešní poměrně honosně vyhlížející radnice je až dílem 18. století a architekta Jana Josefa Wircha. Původně měla mohutné podloubí, kterého se roku 1836 vzdala ve prospěch prostor pro další městské instituce
Radnice formálně balancuje na pomezí rokoka a klasicismu a zdobný exteriér kontrastuje se střízlivým interiérem. Kromě důstojného pracoviště vedení města dnes poskytuje i úkryt údajným ostatkům husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova, kdysi v ní přenocovaly i české korunovační klenoty, z jejího balkonu promlouval Tomáš Garrigue Masaryk a přežila i řádění kulového blesku...

O RADNICI —— VZLETNĚ

Architekt dlouho v utajení

Prvním centrem správy města byl dům královského rychtáře. Počátky radničního domu můžeme datovat okolo roku 1400 (tedy 150 let po založení města), kdy došlo patrně k adaptaci několika měšťanských domů. Poprvé je budova radnice, coby pozdně gotická stavba s arkýřovou kaplí, za chycena na Willenbergově vedutě v roce 1602. Z panoramatu náměstí ji vymazala až současná budova z přelomu rokoka a klasicismu, která si přivlastnila ještě jednu parcelu na západní straně a nabídla budoucím radním a úředníkům i další dvě patra.

Tak se stalo v letech 1765-1770 podle plánů architekta Jana Josefa Wircha (mj. tvůrce Arcibiskupského paláce na Hradčanském náměstí v Praze). Jeho autorství však nebylo známé až hluboko do dvacátého století. Ještě v roce 1929 se dle dobových pramenů uvažovalo o Dientzenhoferovi či Palliardim. Ačkoli ani jednomu z věhlasnějších mistrů nakonec nemohl být její architektonický návrh připsán, radnice na Žižkově náměstí se ukazuje být velmi hodnotným zástupcem architektury svého slohu.

Architektura radnice

Budova J. J. Wircha jako stavba palácového, poměrně honosného zjevu, zcela dominuje severní frontě čáslavského náměstí, i díky svým monumentálním toskánským pilastrům a sloupům vysokého řádu, výrazné profilované korunní římse i bohatě zdobenému průčelí o devíti osách. Přízemí je členěno pásovou bosáží a nad klenutým vstupem do budovy se nachází balkón, ze kterého měl svého času projev i prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Koncha nad ním je vyplněna štukovou plastickou výzdobou zahrnující i polychromovaný městský znak ve vejčité kartuši, obklopený motivem rokaje.

Hlavní osu akcentuje štíhlá, o patro převýšená věžička zakončená bání s českým lvem, pod ní jsou instalovány věžní hodiny. Po stranách věže jsou zajímavé vikýře se segmentovými štíty. Původně byla mansardová střecha kryta šindelem, poté plechem a v současnosti prejzy.

Co se skrývá uvnitř?

Vnitřek radnice na rozdíl od exteriéru nijak honosný není, jen schodiště zdobí prolamovaná, barokní balustráda s oválnými otvory, která by již zasloužila restaurátorský zásah, neboť její štukové prvky se ztrácí pod souvrstvím výmaleb.

Do roku 1836 měla radnice také mohutné podloubí. To však bylo zazděno, aby se získaly další vnitřní prostory, v nichž posléze sídlila řada pro město významných institucí: městský archiv, městská knihovna. Mnozí pamětníci sem ještě chodili ukládat své jmění do Spořitelny města Čáslavi (založena 1899) a začínala zde roku 1930 i hudební škola.

V roce 1929 byla v prvním patře zřízena tzv. Žižkova síň, v níž jsou uloženy (údajné) pozůstatky husitského vojevůdce nalezené v sousedním kostele sv. Petra a Pavla roku 1910. Prestižního úkolu uctít památku slavného vojevůdce a vytvořit architektonický návrh malého muzea husitské doby se ujal arch. Bohumír Kozák. Celou výstavbu pak provedli jen čáslavští řemeslníci a živnostníci, kteří jí věnovali veškerou svou dovednost.

Kašna →

Zajímavosti

Turečtí trubači, trubte! aneb Korunovační klenoty na čáslavské radnici

V srpnu roku 1791 byly zpět z Vídně do Prahy převáženy české korunovační klenoty a Čáslav během této slavnostní události potvrdila svou významnou pozici na prastaré obchodní cestě, tzv. Haberské stezce. Čáslavská radnice byla zvolena jako místo, na němž budou insignie uloženy přes noc. Národní poklad táhlo v průvodu devíti vozů celé šestispřeží a doprovázeli jej nejvyšší státní úředníci a církevní představitelé. Ve městě klenoty vítal bezpočet lidí. Vyzváněly zvony, střílelo se z hmoždířů a hrála turecká kapela, kterou poslal do Čáslavi Jan Adam, kníže z Auersperku. Její hudební doprovod sestával poněkud neobvykle ze střídavých partů trubačů a bubeníků. Korunu, žezlo, jablko a roucho pak vybraní měšťané přenesli do radní síně v prvním poschodí na červeným hedvábím pokrytý stůl a uložili je na podušky pod baldachýn ze stejného materiálu. Stráž u nich poté drželi vojáci Wartenslebenského pěšího pluku.

Jak se z radničního balkonu stal balkon Masarykův

Další dobovou senzací, jež se odehrála na čáslavské radnici, byla návštěva prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Ten přijel do Čáslavi se synem Janem 23. září 1922. Za doprovodu zástupců Československé obce legionářské navštívil rodný dům hrdiny zahraničního odboje Bedřicha Havleny v Nové Lhotě a poté byl starostou Karlem Cibulkou přivítán na radnici. Po jeho výzvě vyšel na radniční balkon a promluvil k občanům města. Slova, která by se měla dát tesat do kamene, dodnes uchovává městský archiv:
„Občané a občanky! Přišel jsem do krásného a památného kraje. Ale kraj není památný jen svou půdou, nýbrž hlavně lidmi. To jste vy, kteří na této půdě pracují, myslí a tvoří. Pokračujte v tradicích svých otců a važte si dobyté svobody. Politická svoboda spočívá na mravních základech. Národ, který není v sobě mravný, pevný, politikou samou nemůže býti spasen. Já věřím v budoucnost vašeho kraje. Jsem šťasten, že jsem mezi vámi a že vám mohu slíbiti, co jste slíbili ústy svých mluvčích mně, že svobodu budeme hájiti a brániti až do smrti.“ 

Ustaraný starosta aneb Masarykova návštěva očima Karla Cibulky

Během své návštěvy si Tomáš Garrigue Masaryk také prohlédl ostatky Jana Žižky z Trocnova i vojevůdcovu sochu na náměstí. Jistě netušil, jaké úzkosti takovým programem způsobí místní samosprávě. Horké chvilky přichystal zejména starostovi Karlu Cibulkovi:
„… Jen s návštěvou městského archivu jsem měl starost. Pan ředitel Dlabáček mi odpustí, když to povím dle pravdy. Báli jsme se, rozpovídá-li se před p. presidentem o Žižkových kostech a o celém nálezu, že ho nebude možno zastaviti a překročíme pak minuty, určené k návštěvě. Udělal jsem také opatření, aby mi pana ředitele hlídali, a kdyby se trošku rozběhl, aby ho mírným zataháním za šos upozornili, že je čas přestat. Nebylo toho všeho potřebí.

Vidím jako dnes presidenta Masaryka, jak několikráte přešel kolem vitríny s lebkou Jana Žižky z Trocnova. Každou chvíli sundal skřipec, usilovně prohlížel vzácnou památku a vyptával se na to, na ono. Návštěva se prodloužila mnohem a mnohem víc proti původnímu programu. Stalo se tak ale jenom ze zájmu presidenta Osvoboditele o vzácné čáslavské památky. Toť se rozumí, že nikoho nenapadlo dáti otázku panu presidentovi, co ostatkům říká, ale z jeho zájmu jsme měli všichni upřímnou radost.”

Velká termometrická loupež aneb Kam zmizel kdysi ikonický teploměr?

Pamatujete veliký teploměr na okně někdejší podatelny MěstNV? Ukazoval teplotu u vstupu na radnici dlouhá léta, dokud nebyl v noci z 3. na 4. dubna 1970 odcizen neznámým pachatelem, jak vzpomíná městská kronika. Krátce předtím byl „vysokými náklady MěstNV renovován” a jeho krádež tak svědčila „o velmi špatném poměru některých lidí ke společnému majetku, který sloužil nejširším vrstvám obyvatel.” Delikt byl připsán na vrub stoupající kriminalitě mládeže, která ve stejných dnech stála i za ukradeným autobusem. Desperát silnic byl odhalen, lupič teplotních jistot nikoli. Asi tehdy nebylo pedagogů, kteří by na viníky udeřili po svěrákovsku: „No, už jste si teploměr prohlédli, tak ho vraťte, ať může produkce pokračovat... Rosenheim, Čejka, vraťte ten teploměr!”

Akce Kulový blesk

Požár ji sice jednou srovnal se zemí, ale doslova nejtřaskavější z událostí, které zažila čáslavská radnice, se odehrála až 9. června 1971 přesně ve 13:30, kdy po opakovaných deštích opět silně pršelo. Jak zachytila městská kronika, aniž by kdokoli před nebo po této hodině a minutě zaznamenal blížící se bouřku, ve 13:30 uhodil do věže radnice blesk. Ohlušující hromovou ránu uslyšeli zaměstnanci úřadu i náhodní kolemjdoucí. Kronikáře znepokojilo silné zapraskání v zásuvkách elektrického rozvodu, jedné z pracovnic tehdejšího národního výboru vyrazil výboj telefon z ruky a ona následně spatřila ohnivého hádka. Podobný šok zažila i zaměstnankyně právě procházející radničním průjezdem. I ona zaslechla silnou ránu a uviděla ohnivou čáru, klikatící se chodbou do vnitřku budovy. Před ní okamžitě prchli mladí lidé, kteří se v průjezdu skrývali před deštěm. Šlo zřejmě o vzácný výboj kulového blesku do radnice. 