Kam se schoval bratr Žižka za války?
Za německé okupace bylo náměstí bez pomníku, na jeho místě se nacházel pouze květinový záhon. Druhou světovou válku přečkal kamenný Žižka uschovaný na dvoře radnice a po válce byl opět vztyčen na původním místě. O obnovení pomníku v roce 1945 se zasloužil Karel Borovička, manžel čáslavské sochařky Blaženy Borovičkové-Podpěrové.
Karlovo, nebo Žižkovo?
Čáslavské náměstí se původně nazývalo Karlovo. Žižkův kult byl ale na počátku dvacátého století v Čáslavi natolik silný, že roku 1924 při příležitosti oslav 500. výročí úmrtí husitského hrdiny došlo k přejmenování jednoho z největších náměstí v republice na náměstí Jana Žižky z Trocnova.
Jan Žižka... jak se vám líbí?
„Otec národa" František Palacký vylíčil v Dějinách národu českého v Čechách a v Moravě Jana Žižku jako veskrze romantického hrdinu: sice geniálního válečníka, upřímného a horlivého demokrata „neuznávajícího skutkem nikde politického rozdílu stavův," ale také neoblomného fanatika, který „lásky své k husitství neuměl udržet na uzdě" a prostým lidem své doby se jevil spíš jako „vzteklý jakýsi ďas, mocí lidskou nepřemožitelný."
Naproti tomu Palackého žák Václav Vladivoj Tomek považoval Žižkovy nemilosrdné činy za naprosto legitimní. Z jeho pera tak vzešel Jan Žižka – neporazitelný vojevůdce a moudrý státník, jemuž na srdci leželo zejména dobro národa a sjednocení všech husitských odnoží.
A právě Tomkův Žižka vyhrál souboj s tím Palackého a uchytil se v českém národním povědomí, ba co víc zrodil tzv. Žižkův kult, jehož výsledkem byl mimo jiné „pomníkový boom" druhé poloviny 19. století. Nikoliv jen Mistr Jan Hus, nýbrž Jan Žižka do kamene i myslí vytesávaný se stal jedním z hlavních symbolů husitství. Mnozí čeští politici, publicisté a umělci záhy vycítili, že s představou rozvážného a odpovědného politického vůdce, ztělesňujícího zároveň nezdolnou sílu a statečnost se může identifikovat větší část moderního českého národa než s kazatelem z betlémské kaple, který byl vnímán spíše jako mučedník za hodnoty duchovní. V Tomkem načrtnutých konturách vykreslil Jana Žižku i spisovatel Alois Jirásek, jehož dílo názorově formovalo celé generace.
