Pomník Jana Žižky z Trocnova 1880

Na sklonku 19. století se v Čáslavi k evangelickému vyznání, tedy k přijímání podobojí, hlásilo dvakrát více obyvatel, než bylo běžné v ostatních českých městech. Husitská tradice tu zapustila své kořeny velmi hluboko. A tak v momentě, kdy náboženské přesvědčení ještě posílil česko-německý vlastenecký boj, stalo se odhalení Myslbekova pomníku Jana Žižky z Trocnova na čáslavském náměstí roku 1880 celonárodní událostí, na niž se sjelo přes 10 000 lidí.

S nápadem postavit v Čáslavi pomník Jana Žižky přišli původně místní sokolové, kteří se roku 1878 obrátili na Uměleckou besedu v Praze s prosbou o pomoc při výběru vhodného sochaře. Na radu Dr. Tyrše byl vybrán návrh známého umělce Josefa Myslbeka, který dle korespondence o zakázku velice stál. Ačkoli jeho honorář činil 1800 zlatých, autor dokončení pomníku několikrát odsouval, především kvůli dalším pracovním zájmům. Kromě toho se Tyršovi jako problém jevila umělcova první varianta Žižkovy podoby, která byla inspirovaná líčením Františka Palackého obsaženého v díle Dějiny doby husitské. Dr. Tyrš si přál, aby se na soše odrazily nejnovější historické poznatky o husitském veliteli, které se od Palackého pojetí lišily v názoru na Žižkův věk a oděv. I tyto okolnosti prodlužovaly konečné zhotovení pomníku. Nakonec byla socha osazena na podstavec z dílny architekta Antonína Wiehla v červenci 1880.

Ke slavnostnímu odhalení došlo za velké účasti odborné i široké veřejnosti 28. srpna téhož roku. Oslavy byly velkolepé. Odhalení se zúčastnilo více než deset tisíc osob, v Dusíkově divadle se hrálo vlastenecky laděné ochotnické představení „Přemyslovna", domy na náměstí byly okrášleny chvojím, nápisy a prapory. Dobový tisk i veřejnost přijaly nový pomník s nadšením.

Nejmonumentálnější plastickou realizací husitského vojevůdce zůstal čáslavský Žižka celých 50 let, do roku 1932, kdy jej překonalo známé dílo sochaře Bohumila Kafky na pražském Vítkově, které je dodnes vůbec největší jezdeckou sochou Evropy.

Pískovcová socha Jana Žižky stojí v parku v jihovýchodní části náměstí na historizujícím kvádrovém podstavci s vyrytou signaturou Josefa Václava Myslbeka. Na čelní straně podstavce je osazen v reliéfu Žižkův osobní znak, znamení raka.

Když si celý národ roku 1924 připomínal 500. výročí úmrtí Jana Žižky, oživilo to mezi lidmi znovu zájem o důstojné uložení vojevůdcových údajných ostatků, jež byly nalezeny v děkanském chrámu sv. Petra a Pavla roku 1910. Kdyby tehdy došlo na velkolepou vizi architekta J. Svobody, stálo by dnes v místě pomníku celé Žižkovo mauzoleum, v němž „vysoce cenné dílo Myslbekovo (...) uchráněno by bylo před zkázou povětrnostní a v původním provedení uchováno." Ambiciózní návrh počítal s centrální kruhovou síní o průměru 20 metrů zakončenou mocnou klenbou, která by čněla až do výše 40 metrů. Kolem ní se mělo rozprostírat potřebné příslušenství: hlavní schodiště, předsíně, slavnostní síň, případně z venku přístupná veřejná čítárna a knihovna.

Ačkoli tento takřka utopistický projekt známe pouze z popisu, výmluvně svědčí o tom, jak silný byl mezi Čáslavskými kult osobnosti Jana Žižky z Trocnova.