Proměny náměstí Jana Žižky z Trocnova

Čáslavské náměstí, středobod přemyslovského královského města, se svými úctyhodnými mírami 240 x 100 m patří mezi největší v Čechách. Ve své dlouhé historii prošlo mnoha dramatickými proměnami, ať šlo o zničující požár, postupné mizení podloubí, vysázení lipové aleje proti odporu části místních či přejmenování na začátku 20. století.

Středověký lokátor Konrád Špitálský na popud Přemysla Otakara II. vytyčil centrální obdélníkové náměstí uvnitř vejčitého půdorysu města sevřeného městskými hradbami. Průkazně je vznik města doložen v roce 1275. Jeho hlavní kulisy se v průběhu času měnily málo, nicméně jeho vývoj byl výrazně ovlivněn několika rozsáhlými požáry. Ten zničující postihnul město 15. dubna 1522. Tehdy vyhořela radnice, kostel, špitál a popelem lehly téměř všechny městské knihy. V plamenech zmizel také tzv. špalíček, blok domů, který stával v místech dnešního morového sloupu. Oheň totiž přeskočil „skrz domy a krámy v rynku postavené" a zničil značnou část města. Z katastrofy si Čáslavští vzali ponaučení a vydali nařízení, „aby náměstí vždy prázdno zůstávalo."

Od toho okamžiku zůstal tento impozantní prostor nezastavěný, jak dokazuje i první známé vyobrazení města, Willenbergova veduta z roku 1602. Na ní je rovněž možné pozorovat velký podíl domů s dřevěnou konstrukcí a s loubím. Loubí podpíralo původně i barokně-klasicistní radnici postavenou podle návrhu pražského stavitele J. J. Wircha v letech 1765-70. Roku 1836 bylo však zazděno.

Po morových ranách získalo čáslavské náměstí svou první dominantu. Po vzoru řady dalších evropských měst byl v jeho středu v letech 1745-46 vztyčen sloup zasvěcený Panně Marii, kterým obyvatelé světici děkovali za odeznění epidemie a zároveň prosili o ochranu před další vlnou. Na konci 18. století vyvážila vertikálu sloupu kamenná klasicistní kašna umístěná do druhého těžiště prostoru. Kašna čtvercového půdorysu je ve své centrální části gradována mušlovitě tvarovanou mísou s vodotryskem a přepadem. Koncem 20. století ji doplnila čtveřice barokních soch z blízkého Filipova. Podobu plochy náměstí pouze s mariánským sloupem a kašnou najdeme ještě na situačním výkresu z roku 1864 vyhotoveném ke stavbě evangelického kostela a na prvních fotografických snímcích.

Dalším významným zásahem do celkového vzhledu náměstí bylo založení parku. Z popudu krajského úřadu se o něm jednalo už roku 1856, ale obec věc pro jiné starosti odložila. Roku 1872 pak „pan radní Ferd. Šťastný učinil v schůzi návrh na vysázení náměstí okrasným stromovím, který jednomyslně přijat a ještě toho jara proveden byl." I tak zdánlivě bohulibý počin se ve své době potkal „s odporem několika nerozumných lidí, kteří nepřátelství své proti p. Šťastnému obraceli i hanopisy jemu posílali i vyhrožovali polámáním nasázených stromů."

O několik let později už však dobový průvodce konstatuje, že „krásné, veliké náměstí čáslavské zdobeno jest nyní umělým parkem zaujímajícím téměř celou jeho čtvrtinu, podél pak delší strany náměstí zřízena jest široká cesta stíněna hustými korunami stromů ku procházkám občanstva za večera i za dne, kdy slunko letní svými paprsky nemilosrdně sálá. V parku postaven jest mohutný pomník Jana Žižky z Trocnova, jenž byl kdysi poslední odpočinek nalezl v tamním chrámu Páně. Také i ostatní části náměstí vysázeny jsou stromovím, což celému náměstí dodává milého pohledu."

Zmíněný Myslbekův pomník Jana Žižky z roku 1880 pak jasně definoval třetí dominantu prostoru. V této podobě se čáslavské náměstí s drobnými změnami dláždění a dopravních tras daných především „vpádem" automobilové dopravy do měst, dochovalo dodnes.

Poslední, v kontextu českých hlavních náměstí málo obvyklou, změnu přineslo 500. výročí Žižkova úmrtí a s ním spojené velkolepé oslavy roku 1924. U jejich příležitosti bylo čáslavské náměstí, do té doby Karlovo, přejmenováno na náměstí Jana Žižky z Trocnova.