Co se skrývá pod Hrádkem?
Při severním úpatí Hrádku byla nalezena zasypaná, do skály vytesaná chodba, vedoucí do nitra kopce. Jak je stará a k čemu původně sloužila, zůstává tajemstvím. Mohla sloužit jako úniková cesta při obležení města, jako odvodňovací štola či pokusná dobývka (místo dobývání kamene nebo rudy). V rámci archeologických výzkumů ji na konci 19. století objevil Kliment Čermák, čáslavský rodák a zakladatel Muzejního a vlastivědného spolku „Včela Čáslavská".
Kam se podělo návrší mezi Hrádkem a městem?
Když budeme na Hrádku kutat hluboko do země, zjistíme pozoruhodnou věc: Hrádek stojí na stejném podloží jako město za hradbami a ze zbývajících stran ho obklopují říční usazeniny.
To znamená, že hrádecký ostroh a město bývaly původně jedním tělesem, které jako hlavu a tělo propojovala šíje. Kam se ale takový ohromný kus země poděl? Odpověď je prostá: do městských hradeb.
Koncem 13. století, kdy Čáslav jako město vznikala, bylo na její opevnění potřeba obrovské množství kamene. Šíje v místech dnešní hráze Podměstského rybníka byla ideálním místem pro kamenolom. Po odtěžení potřebného množství kamene z ní zůstal pod Žižkovou branou výběžek zvaný Vršek, který je dobře vidět i na dobových malbách a starých plánech města až do roku 1773. V plánu z roku 1841 už po něm není ani památky. C.k. krajský lékař Hlaváč na jeho místě totiž vystavěl pro sebe a své potomky honosný empírově-klasicistní statek (tzv. Hlaváčovy domy) a v rámci této stavby rozebral zbytek šíje, aby s ní vyplnil příkop zrušených městských hradeb.
Co všechno na Hrádku stávalo?
Dnes už nežije nikdo, kdo by pamatoval poslední domek na Hrádku. Ten se ale zachoval na kresbě čáslavského malíře Aloise Vraného a nepatřil nikomu jinému než Josefu Veselému z naší pověsti. Josef Veselý na Hrádku žil až do své smrti v roce 1896 a pomáhal dokonce Klimentu Čermákovi při zdejším a vůbec prvním čáslavském archeologickém výzkumu.
Co všechno stávalo na hrádeckém ostrohu dávno před domkem slavného pytláka?
Už v 9. století, tj. pro představu v době, kdy na Velkou Moravu přišli věrozvěstové Konstantin a Metoděj, vyrostlo v těchto místech slovanské hradiště. V jeho archeologické vrstvě se našel pravý poklad a nefalšovaná záhada zároveň - tzv. langobardský prsten vyrobený ze zlata, zdobený delfínky, o němž se dodnes neví, jak se sem dostal.
Z hradiště, mezi jehož nejznámější správce patřil rod Slavníkovců, se postupem času stal důležitý přemyslovský hrad, stojící v čele stejnojmenného Čáslavského kraje. Jeho význam ale rychle upadal, když se na protější vyvýšenině začalo budovat královské město.
Stávala zde i nejstarší církevní stavba v regionu, kostel Panny Marie obklopený hřbitovem, který zanikl za husitských válek.
Když dobře prozkoumáte jihozápadní svah, najdete ještě patrné terasy, na nichž se v 16. století rozprostíraly městské vinice, obklopené zahradami. Jednotlivé pozemky postupně odkoupili čáslavští „právováreční měšťané" a na louce pod Hrádkem vybudovali v letech 1841-1842 pivovar. Samotný Hrádek osázeli novým stromovím. Poslední domky na něm zanikly na samém konci 19. století.
