O podivuhodném založení kostelíka v Lochách
aneb Kde se dějí zázraky

Tam, kde dnes vede hlavní silnice z Prahy na Havlíčkův Brod a kde se v přehledné rovině táhnou do daleka pole, se ve středověku rozprostíraly hluboké lesy, jimiž ubíhala důležitá obchodní stezka, tzv. Haberská cesta. Zboží, jež po ní putovalo, nutně lákalo ty, kteří si své živobytí rozhodli obstarávat nikoli s motykou, nýbrž s dýkou v ruce. A tak se to v okolních hvozdech hemžilo loupežníky. Kupci i šlechta se tudy vydávali jen s početným, po zuby ozbrojeným doprovodem.

Starší rytíř s malou družinou pospíchal těmito místy k Čáslavi, aby si v bezpečí města odpočinul. Když v tom vzduch rozťal ostrý hvizd a z houští se vyhrnula tlupa zbojníků. Velmože i jeho pomocníky strhli z koní a začala ostrá řež muž proti muži.

Rytíři se podařilo svého soupeře srazit mečem k zemi a omráčit. Proti přesile však neměl šanci, a tak se dal na útěk, aby spasil holý život. Než se stihl zcela skrýt před zraky lupičů, jeden z nich si prchajícího všiml a pronásledoval jej.

Celý udýchaný doběhl rytíř ke skalnatému ostrohu a jal se na něj šplhat. Z vyvýšeného místa se nepřátelským výpadům brání snáz. Když se ale vydrápal nahoru, spatřil ve skále otvor vedoucí do malé jeskyňky. „Dohoní-li mne můj pronásledovatel," přemítal rytíř, hledě do černočerné tmy, „ani ze skály mu nedokážu dlouho vzdorovat. A až doběhnou jeho kumpáni, bude se mnou amen."

I vlezl do nitra skály a klesl na kolena. S rukama sepjatýma se šeptem, ale z celého srdce modlil za záchranu života svého i svých druhů. Vtom mu u pasu zachrastil měšec stříbrňáků, na který při zběsilém úprku dočista zapomněl.

... i vlezl do nitra skály a klesl na kolena ...

„Přísahám Ti, mocný Bože, při všem, co je mi svaté, že vyváznu-li z tohoto nešťastného dne živ a zdráv, věnuji všechno své stříbro na stavbu kostela k uctění Tvé dobroty a slávy."

Jen ta slova vyřkl, vyhlédlo z mraků slunce a probudilo pavouka spícího u vchodu do jeskyně. Ten hned začal tkát svou síť. Když k jeskyni dorazil zbojník a rozhlížel se po stopách, jež by mohl šlechtic na útěku zanechat, padl mu zrak na netknutou pavučinu. „Tudy teď nemohl nikdo projít," pomyslel si a spěchal jej hledat jinam. Rytíř byl zachráněn.

... jen ta slova vyřkl, vyhlédlo z mraků slunce a probudilo pavouka spícího u vchodu do jeskyně ...

Když se pozdě odpoledne v lese rozhostilo ticho, vydal se pěšky k Čáslavi. Tam ihned odevzdal své stříbrné peníze a vydal rozkaz zbudovat za ně kostel v nedaleké osadě Třebešicích.

Kámen na stavbu, který lidé na jeho popud ve dne naváželi, se ale v noci ztrácel.

Když se to stalo potřetí, Třebešičtí se rozhodli si na zloděje doslova posvítit. Čtvrtou noc drželi u místa stavby hlídku. O půlnoci se všude rozlila přízračná stříbrná záře a v ní spatřili okřídleného bílého koně, který odnášel kámen kamsi do lesů.

Ráno tedy začali pátrat v okolí a materiál na stavbu kostela našli přímo na skalnatém ostrohu skrývajícím jeskyňku, jež rytíři zachránila život.

Moudrý šlechtic naslouchal Božímu znamení, upustil od stavby v Třebešicích a nechal kostelík postavit v místě svého spasení – na Lochách.

... a nechal kostelík postavit v místě svého spasení ...