O dvanácti datlech
aneb Kdo Čáslavi věštil slávu

V dobách, kdy naše krajina ještě nebyla zemí českou, kdy v rozlehlých hvozdech bzučely včely a každá stromová dutina skrývala plástve plné medu, kdy se na květnatých lukách pásla stáda divokých koz i skotu, stanul na hoře Říp praotec Čech s početnou družinou a to široširé území vonící mlékem a strdím nazval naším domovem. Na úspěšné pouti za lepším místem k životu jej chránila řada bojovníků. Jedním z nich byl i statečný Čáslav  >>>

Pověst

adresa: náměstí Jana Žižky z Trocnova,
Čáslav (u kašny)

GPS: 49.9101628N, 15.3917875E
stezka: S01 Pověsti
kód objektu: S01-01

autorka převyprávění: Klára Fidlerová
autorka ilustrací: Nora Procházková

V dobách, kdy naše krajina ještě nebyla zemí českou, kdy v rozlehlých hvozdech bzučely včely a každá stromová dutina skrývala plástve plné medu, kdy se na květnatých lukách pásla stáda divokých koz i skotu, stanul na hoře Říp praotec Čech s početnou družinou a to široširé území vonící mlékem a strdím nazval naším domovem. Na úspěšné pouti za lepším místem k životu jej chránila řada bojovníků. Jedním z nich byl i statečný Čáslav.

Čáslav sloužil praotci Čechovi a později knížeti Mnatovi dlouho a udatně, a když se přiblížil věku, v němž se mohl nazývat ctihodným kmetem, dostal za své věrné služby 30 hřiven zlata a povolení vystavět město nesoucí jeho jméno.

Jenže s přibývajícím věkem Čáslavovi kvapem ubývalo sil, a tak si zavolal své tři syny Čase, Slávu a Paběna a řekl jim: „Děti moje, jsem starý, netroufám si už prodírat se neprostupnými lesy v honbě za místem příhodným pro nové hradiště a moje paže už základy novému městu také nepoloží. Buďte mýma nohama i mými pažemi! Hledejte životadárné prameny a říčky, hledejte úrodnou půdu a návrší, jež skýtá bezpečí. A hlavně, mějte oči a uši otevřené znamením!"

Tři bratři pochopili, jak závažný úkol jim otec svěřil, a tak se dobře posilněni a vybaveni vydali bez zbytečného prodlévání na cestu. Často kráčeli hbitě mezi mohutnými smrky, habry a olšemi, mnohdy si však cestu museli prosekávat hustým houštím i trním. Až konečně stanuli na slunné pasece a blaženě se na ní uložili k odpočinku.

Oči se jim již zavíraly, když z lesa vylétl datel a posadil se na zem podezřele blízko bratřím. 

... když z lesa vylétl datel a posadil se na zem ...

... když z lesa vylétl datel a posadil se na zem ...


Paběn si promnul víčka, Sláva se vzepřel na loktech a Čas už nevěřícně ukazoval k lesu, odkud mezi stromy vylétali další a další ptáci a usedali po vzoru toho prvního na kraj paseky. Šustění křídel ustalo. Červené čepičky zazářily ve slunci.

 

... šustění křídel ustalo ...

Na prostranství sedělo v dokonalém kruhu dvanáct datlů. Téměř se nepohnuli, jen třpytivá žlutá očka s černými zorničkami jakoby vyzývala tři bratry. Z Čase, Slávy i Paběna okamžitě spadla únava. Teprve teď uslyšeli zurčení vody v potoce, který nemohl být daleko, a všimli si, že jen kousek za mýtinou se země zvedá k prostranství jako stvořenému pro malou pevnost.


... na prostranství sedělo v dokonalém kruhu dvanáct datlů ...

Čáslavovi synové viděli, že našli místo, které je otec poslal hledat. Beze slova na sebe pohlédli a opatrně vešli do kruhu nebojácných opeřenců. Ruku v ruce, opírajíce se zády jeden o druhého se černým ptákům pomalu poklonili. Vzdali díky za šťastné znamení.

V tu chvíli datlové naráz zatřepetali křídly, vznesli se do vzduchu a nad hlavami sklánějících se bratrů obkroužili paseku. Poté zmizeli v hlubinách lesa stejně nečekaně, jako se objevili.

Čáslav byla založena.

Dlouhé trvání a nezlomného ducha jí předpovědělo dvanáct poslů římského boha války Marta, podobně jako dvanáct supů věstilo slávu samotného Říma.

 

Zajímavosti

Skutečné založení města aneb A jak to bylo doopravdy?

Podle jiné pověsti získalo město Čáslav své jméno po mladším bratru svatého Vojtěcha. Správně bychom ho tedy měli skloňovat v rodě mužském podle vzoru pán. Líbilo by se vám, jak by to znělo? „Jedu na výlet do Čáslava. Mám babičku v Čáslavu. Rozloučili jsme se s městem Čáslavem."

Tehdy ale pojmenování Čáslav nepatřilo městu, nýbrž pouze hradišti zvanému Hrádek obklopenému malými vesnickými osadami. Na Hrádku sídlili kasteláni s vojenskou družinou. Střežili odtud celý přilehlý Čáslavský kraj, ve kterém udržovali pořádek, vybírali od jeho obyvatel a projíždějících kupců daně pro knížecí pokladnu, soudili spory a trestali zločiny.

Městem se Čáslav stala až o tři sta let později díky českému králi Přemyslu Otakaru II., který se rozhodl, že dosavadní centrum okolo Hrádku rozšíří. Pověřil proto podnikatele a lokátora (neboli vyměřovače) Konráda Špitálského, aby v těsném sousedství založil nové město a přivedl do něj nové obyvatele. Aby je nalákal, slíbil jim, že na nějaký čas nebudou muset platit daně. Konrád se za odměnu stal rychtářem.

Benzínka aneb Co už na náměstí nenajdete

Zkuste si představit, že jste se ocitli na čáslavském náměstí před sto lety. Víte, co by byla asi největší změna oproti dnešku? Množství aut. Právě před sto lety totiž automobily teprve pomaličku začínaly plnit ulice měst. Pořádných dlážděných silnic pro ně ještě nebylo mnoho a ta jediná z Prahy do Havlíčkova Brodu, po níž jezdily i autobusy, vedla přímo středem Čáslavi. Jak motoristů přibývalo, bylo nutné je zásobit benzínem, a tak teď stojíte jen kousek od místa, kde byl umístěn čerpací stojan. Tak naschvál: kde byste na náměstí zřídili maličkou benzínku vy? Ta skutečná, na fotografiích dochovaná, stávala přímo před hotelem Grand.

Špalíček aneb Co už rozhodně na náměstí nenajdete

Když se vrátíme ještě o dalších čtyři sta let proti toku času, uvidíme takřka uprostřed náměstí blok domů, zvaný špalíček, v němž stával třeba dům písaře Jiříka nebo tzv. chlebné krámy. Kam se poděly? Bohužel je postihl stejný smutný osud jako většinu města v roce 1522. Tehdy sežehl velkou část Čáslavi obrovský požár, který se zničujícím způsobem rozšířil po městě právě přes uprostřed náměstí postavené domy a obchody. Radní pak vydali nařízení, aby už nikdy „jiných stavení v prostřed rynku stavíno nebylo".

O tom, že špalíček není pouhý výmysl, nýbrž že skutečně existoval, svědčí zmínky v několika knihách a hlavně sklepy nalezené v podzemí Žižkova náměstí.

Prameny

  • MRŠTÍK, ED., J. A PRCHAL, J. Kytička pověstí. Čáslav: Okresní školní výbor, 1936 (sebráno za účasti čáslavského učitelstva)
  • PRCHALOVI, J. A E. Dívčí kámen. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1976
  • HULPACH, V. Báje a pověsti z Čech a Moravy - Střední Čechy. Praha: Libri, 2002
  • KREMER, V.V. Čáslavský hrádek, Ke sbírce příspěvků k dějinám Čáslavě. Kutné Hory a okolí. Praha, 1935
  • SEDLÁČEK, A. Děje města Čáslavě. Praha 1874, Brno, 2012
  • QUIS, L.: Kniha vzpomínek. Praha, 1902
  • TOMÁŠEK, M., STARÝ, J. Nové pohledy na vývoj středověké Čáslavi. Výtah z přednášky přednesené 15. září 1999 v Městském muzeu v Čáslavi,
    in: Kutnohorsko. Vlastivědný sborník 2002/5, s. 51-52
  • KLUČINA, P. Jak válčili husité. Praha: Naše vojsko, 1982
  • ČORNEJ, P. Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka. Paseka, 2019
  • KOVÁŘ, P. Bitva u Chotusic. [online]bellum.cz, 17.11.2021, Dostupný z https://bellum.cz/bitva-u-chotusic.html
  • Kostel sv. Bonifáce v Lochách u Čáslavi – informační tabule či brožura Muzejního a vlastivědného spolku Včela Čáslavská
  • Podklady a analýzy Mgr. Filipa Velímského Ph.D.

Mapa


Kde místo z pověsti najdete?